O křtu svatém.

Vyznání a základní texty > Konfesí bratrská > O křtu svatém.

(Třináctý artikul)
1. O křtu svatém učí věřiti a vyznávati, že jest svátost první Nového Zákona, od Krista Pána ustanovená a služebníkům věrným k přisluhování jí církvi svaté vydaná, záležející v zevnitřním obmytí vodou ve jmeno Trojice svaté, k vyznamenání, k svědectví i k ujištění zevnitřnímu, obmytí vnitřního skrze Ducha svatého od hříchu přirozenébo i jiných, a k uptání se dobrého1) svědomí. A pro tuť příčinu křest slove svátost nového rození2), neb obmývání vodou čistou slovu života. Nebo my věříme, že což se skrze svátost křtu k evangelium svatému přidanou zevnitř vyznamenává a svědčí, že to Pán Bůh vnitřně dělá, to jest hříchy obmývá3), spasení působí4) a znovu rodí, církev svou koupelem neb křtem vody5), v slovu života očišťuje, v Syna svého obláčí6), hříchům pohřbuje7), je snímá8) a dobré i pokojné svědomí9) svědčí. Nebo křest není zevnitřní špíny smytí, ale dobrého svědomí k Bohu dotázání. A pro tyť užitky křest svatý církvi vydán jest, jímž služebníci věrní mají přisluhovati, a věrní mu zřízeně obcovati, jednou v službě; ale v pravdě po všecky dny života svého.
2. Také učí, že ač křest svatý za první církve nejobyčejněji lidem rozumu došlým k jejich vlastnímu víry vyznání přisluhován býval, podle poručení Páně;10) avšak že tou služebností i dítkám, poněvadž i ony v počtu lidu Božího a v smlouvě Boží11) zahrnuty jsou, má slouženo býti na spasení a Kristu jich posvěcování, podle oné řeči jeho:12) Nechte dítek jíti ke mně a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království nebeské. Protož kněží naši na tu řeč Páně i jiná, mnohá svědectví a zaslíbení dítkám činěná, (zvlášť majíce i výborný příklad na oné staré služebnosti Bohem vydané13), totiž obřízce, kteráž ne k samým rozumu došlým, ale také i k dítkám přináležela) dítky doufanlivě křtí, jmeno svaté Trojice, znamení a svědectví toho jim přivlastňujíce, což jim od Pána vlastními jeho slovy přisvědčeno jest. Nebo tak Kristus bez výminky, ne o některých jen, ale hned o všech lidech vůbec přikázal řka:14) Učte všecky národy, křtíce je ve jmeno Otce, i Syna, i Ducha jeho. A takť i nad dítkami to přesvaté jmeno15) vzýváno bývá, v němž samém jest spasení.
3. Také učí, aby ti, kteříž v dětinství jednou právě pokřtěni bývají, když k letům rozumným přicházejí, známosti křtu svatého, ovšem víře svaté křesťanské (bez níž křest platen by nebyl) pilně se učili, aby ji potom vlastními ústy svými před Bohem a církví jeho dobrovolně vyznati16), k ní se přiznati, i v ní své Pánu posvěcení obnoviti mohli, kdyžby ku požívání stolu Páně připuštěni býti žádali. A tyť, kteříž tak tomu vyučeni jsou, v té smlouvě křtu svatého naši zprávcové ochotně v péči pastýřskou přijímají, v milosti a pravdě křtu svatého je utvrzují, k rytířství víry jich probuzují, a tak jim k užívání svátosti Večeře Páně zřízené právo dávají. Jakož toho všeho na první církvi17), mistryni výborné, zjevní příkladové i důvodové jsou. Nebo, byť pak kdo i křtu Kristova právě došel a skrze něj s Kristem v smrt jeho k novému životu pohřben byl, jestližeby potom (bylliby živ) podle učení evangelium svatého nikdy víry pravé v Krista Ježíše a lásky bratrské ke všem Pánu posvěceným neprokazoval, a hodně v svém povolání k Bohu i k bližním nechodil, naděje živé k věčnému životu neměl: takový jistě na prázdno křest svatý v službě zevnitřní přijal, a jmeno svaté Trojice nadarmo jest nad ním při křtu vzýváno.
4. Naproti tomu, jestližeby člověku rozumu užívajícímu, neb i dítěti služby křtu svatého dojíti se nedostalo, kdyžby toliko zoumyslně tou služebností pohrdnuto, neb jí zanedbáno nebylo, a kdyžby při dorostlém našla se víry živé, kajícího života a rodu nového jistá znamení; dítě pak také byloby rodičů věřících a o křest svatý i pravdu jeho věrně pečujících, avšak mezi tím pro nevyhnutedlné překážky nemohloby k tomu přijíti, aby takovému velikému neb malému člověku křtem poslouženo bylo, ažby ho třebas smrt dříve zachvátila: tedy pro tu samu příčinu (žeby tak v službě křtu svatého nedošel) o spasení jeho pochybovati nenáleží, podle toho, že k svátostem a zevnitřnímu jimi přisluhování milost Boží přivázána není. Jinak musily by všecky dítky, kteréž před přijetím obřízky zemřely, proti zjevné smlouvě Boží a slibu Abrahamovi učiněnému,18) (budu Bohem tvým i semene tvého po tobě) zatraceny býti, což odstup. Ti pak, kteříž na poušti Bohu se zpronevěřili, modlářství hanebné páchali19), na Boha reptali20), jeho pokoušeli21), proti služebníku Božímu Mojžíšovi se rotili22), musili by proto samo, že svátostem zevnitřně obcovali23), spaseni býti; proti čemuž zjevně Duch Páně mluví:24) že ne ve mnohých z nich (t. j. z těch, kteříž těm službám obcovali) zalíbilo se Bohu, pročež i zhynuli na poušti. Lotr také pozdě kající, ačkoli křtu sv. nepřijal, ovšem druhé svátosti neužíval, avšak Kristus sám v jistotě spasení ustavil, řka:25) Dnes se mnou budeš v ráji. Svátostiť jistě samy z sebe spasení lidem nedávají, než toliko zevnitřně k němu slouží a je ujištují, a tak ne příčiny, ale jistoty a pečeti jeho jsou. Ne tak tedy prostě pro neužívání jich, (což se často z nevyhnutedlných příčin stává) ale pro zoumyslné jimi pohrdání lidé škodu na svém spasení snášejí, nebo takové zoumyslné nevážnosti Bůh bez pomsty nechati nemůže.


1) 1Pt 3,21.
2) Tt 3,5.
3) Sk 2,38; 22,16.
4) Tt 3,5.
5) Ef 5,26.
6) Ga 3,27.
7) Ř 6,4.
8) Ko 2,11.
9) Ef 2,15.16; 1Pt 321.
10) Mk 16,16.
11) Gn 17.
12) Mt 19,14; Mk 10,14; L 18,16.
13) Gn 17,9.10.
14) Mt 28,19.
15) Mt 1,21; Sk 4,10; 10,43.
16) Ř 10,9.10.
17) Sk 11,1.
18) Gn 17,7.
19) Ex 32,1-3.
20) Nu 14,36.
21) Dt 6,16.
22) Nu 16,1.2.
23) 1Kor 10,1.
24) 1kor 10,5.
25) L 23,43.