Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
(18.5.2025, rubrika: Kázání)
V evangellických kázáních často snižujeme dogmatiku. Když je něco ustáleným učením, mluvíme o zkostnatělosti, když se nějaká nauka příčí našemu rozumu (nebo naší vlastní vnitřní dogmatice, protože přece jen každý nějakou máme), snadno se jí vysmějeme. Většinou příliš snadno. - Jako příklad vybírám myšlenku předurčenosti, predestinace. Myslím totiž, že žádná jiná dogmatická téze není v evangelických kázáních větším otloukánkem.
Mám podezření, že zrovna tady se vysmíváme něčemu, čemu ani pořádně nerozumíme. A náš zbrklý předsudek dokonce jde přímo proti smyslu tohoto učení. Nám připadá, že učení o předurčení vypíná svobodnou vůli člověka. A přitom toto dogma bere svobodné rozhodování člověka až extrémně vážně.
Pokouším se onu myšlenku vyskládat ze slov, která jsou nám blízká, která v kázáních běžně používáme. (Dogmatikům se předem omlouvám, snad budou při mém výkladu trpět aspoň o něco méně než pod kazatelnami.) Vyložím ji ve třech krocích a čtenář ať mě třeba kontroluje, kde je myšlenkový pochod špatně, kde to nedává smysl:
1. To, zda Bohu uvěříme nebo ne, je pro náš život naprosto klíčové. Víra vede ke spáse, k naplněnému životu. Zatímco když říkáme Bohu NE, pokud Boha odmítáme, sotva můžeme mít naději, že Bůh náš život zachrání. Že nás zmanipuluje, donutí, abychom byli s ním. Pro teď i pro věčnost.
2. Bůh je věčný, zná přítomnost, pamatuje si minulost - a zná i budoucnost. Ví tedy i to, jak se rozhodneme, zda mu uvěříme, zda budeme věřit. Predestinuje, to znamená: předem zná náš osud.
3. Pokud Bůh dopouští (nebo přímo působí - to rozlišování by bylo jinou otázkou) zlo, tak tomu, kdo spěje k nicotě, je zlo časným trestem za jeho provinění. Tomu, kdo spěje ke spáse, je existence zla zkouškou k tříbení víry.
Tohle není “bezešvá technologie”, ano, v tom řetězci myšlenek jsou i slabší místa. Můžeme je hledat, najít a promýšlet. Aspoň jako myšlenkové cvičení bychom si to mohli chvíli zkusit. Zajímalo by mne, která slabina je pro nás dnes nejzřetelnější - můžete psát do komentářů.
A tedy na závěr ještě jednou: hlavní námitka, kterou jsem v kázáních našel zmiňovanou nejčastěji, že totiž předurčení ruší svobodu lidské volby, je dost vedle. Je tomu dokonce úplně naopak, predestinace je nejzazším domyšlením lidské svobody - je teologickou obdobou toho, co bohužel všichni známe, když vidíme jiného člověka, který se sám ničí - drogami, zlobou, workholismem, ale není mu pomoci. Jeho úchylka se mu stala osudem, neodvratně míří ke zkáze svého života. A také námitka, která je adeptem na druhé místo v oblíbenosti, totiž že se zde Bůh traktuje jako nespravedlivý a zlovolný, je střelbou do vlastní nohy. Predestinující Bůh je zcela moderní - prostě nemůže lidmi manipulovat. Pokud nechtěl lidi jako pimprlátka, může i on nad naší z(a)traceností jen hořce zaplakat.
