Postupné uzavírání penězovodu od státu směrem k církvím ukáže životaschopnost křesťanské víry v současné době v tomto státě. Chceme-li se tímto problémem vážně zabývat, musíme si položit základní otázku: "Potřebuje současný člověk náboženství?" a dodejme jestli potřebuje takové náboženství, jaké mu nabízí a zprostředkovává současná křesťanská církev, je jedno jaká. Jsou círve na úbytek vydatně platících členů, který jistě přijde, dostatečně připravené? A jak? Se stále se zhoršujícími sociálními a ekonomickými podmínkami nebude vůbec jenoduché ufinacovat provoz budov a nenasytné kapsy farářů a církevních činovníků pouze ze sbírek farníků. Sem tam sice něco kápne z pronájmu budov,lesů a rybníků, ale bude to stačit? A co sbory, které žádné lesy ani rybníky nemají? Ty pravděpodobně spláčou nad výdělkem a budou si muset bez faráře, někde při svíčce předčítat z bible o tom, Jak Ježíš nakrmil za pomoci dvou ryb a pěti chlebů pět tisíc lidí. Uvidíme. Každopádně to bude prubířský kámen kolik lidí to v této zemi myslí se svojí vírou opravdu smrtelně vážně.

Hrdina s vypůjčenou identitou mluví o nenasytných kapsách :-)

Křesťanství má neuvěřitelnou schopnost - dle mého danou shůry. Je schopné reformace. Zvláště pak té vnitřní. Českobratrské evangelické křesťanství není vyjímkou… :)

V tom případě je docela zajímavé že počet členů stále nezadržitelně klesá a klesá. V jakém bodě se to zastaví, pane Geislere, a církev se začne reformovat?

Reformace - zvláště pak ta vnitřní - má dle mého názoru vliv hlavně na kvalitu společenství církve (někdy i celé společnosti), nikoliv na kvantitu. Na kvantitu mívají vliv hlavně populistické ideje (nebo ideologie).

Matouš 16,24 : "Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne."

Můžete mi vysvětlit souvislost mezi mými příspěvky a nenasytnými kapsami, kterým se tu přihlouple usmíváte?

Neusmívám se přihlouple kapsám, ale odvážným anonymním řečem ve vypůjčeném obličeji :-) Nic víc už vysvětlovat nebudu.

A podle čeho se tu pozná že má někdo vypůjčený obličej a někdo svůj vlastní? To mám zde uvést svoje rodné číslo, fotografii, bydliště, číslo bot a jméno mojí matky za svobodna? 

Já myslel, že si tykáme? :-)

Jo, já zpomněl. Tak čus Tomáši!!!

Já bych to viděl docela jednoduše. Když nemůžeme zachovat členstvo, tak zachovejme alespoň fasádu. To znamená: když ovečky ubývají, stát přestane platit, nebude co pronajmout a naše krásné kostelíky bude škoda prodat a zavřít krám, tak nezbyde než aby si faráři vyhrnuli rukávy a uzavřeli si v místě nějaký vedlejšák a přijatou výplatu cele vložili do zachování sboru pro budoucí generace. Tzn. ať si vyzkouší jaké to je – pracovat rukama a za další, vydělané korunky dát pro blaho lidu. No a máme tu prosperují církev jako fík.

Apoštol Pavel taky šil stany…

Jo, jenomže když si vyzkoušel, že když bude řečnit tak hlady neumře, tak byl se šitím stanů konec. A narozdíl od našich farářů židi neš se mohli dát na študie, tak museli mít nejdříve nějaké řemeslo. U nás jdou hned študovat a rukama neumějí nic. Proto mají takovou panickou hrůzu z toho, že by se jim ta církev mohla rozpadnout

Vy jste mluvil s nějakým "naším farářem", který má panickou hrůzu z toho, že by se jim "ta" církev mohla rozpadnout?

Ostatně copak církev patří farářům?

Ach.

Pane Lachtane, myslím, že touhle kritikou moc nevyřešíte. Ano jsou vyjímečně faráři, kteří se na faře zašpuntují. Někteří nemají auto a ohánějí se ekologií, přičemž auto druhých jede na faru pro faráře a na faru faráře dovézt - čili dvojnásobek původního - daný farář může mít plat na přepočet dětí a bydlení stejný jako ten, kdo ho veze, ne-li vyšší - občas může mít názor, že má méně. Od kazatelského pultíku jsem zaslechla, že práce na zahrádce a vůbec manuální práce je způsob, který nás od Boha v podstatě odděluje, že k Bohu se tak nedobereme,že hloubání je nejlepší… Ty věci často nevzikají ze zlých pohnutek faráře - mají příčinu i v reakcí na nelaskavost druhých lidí, např. ekologická snaha nemít auto může také být i o vzájemné nedůvěře při spotřebovávání a proplácení služebního benzínu atd. Kdo se jako Vy setká se špatným příkladem nebo určitou špatnou vlastností - může na to reagovat 2 způsoby - 1. stabilní nic neřešící zapšklou kritikou nebo 2. hledáním, co se dá spoluvytvářet; jsou lidé mezi laiky i faráři, kteří se snaží být obětaví a poctiví. K sobě i druhým. Je snadné kritizovat, je odvážné smysluplně spolupracovat. Osobně také nesouhlasím s příjmem peněz od státu, které jsou nejen majetkem za odcizený majetek, ale i penězmi lidí, kteří s církví nechtějí mít moc společného. Pokud je to chybou, s kterou se ale pohnout nedá - nemá smysl dělat další chybu - končit s církvemi, mají v laicích i kazatelích i přes toto řadu úkolů, které jsou pro všechny lidi důležité - a to i pro nevěřící, protože také mají nést - a často i nesou - hodnoty, které okolní svět téměř neprodukuje. Svobodu, milost, slušnost, laskavost… Osoby, které své povolání vykonávají špatně/dobře, existují všude. Mezi lékaři, dělníky i faráři. Ty dobré z nich opačný (manuální/intelektuální) rozměr práce 100% nevylepší, u těch špatných - špatně se dá dělat zedník či pracovník u pokladny..a všude věřící člověk Krista reprezentuje - nejen na kazatelně, to by pak bylo na ostudu i v tom Lidlu či na stavbě. Právě pro ty laiky i faráře, kteří se snaží poctivě naplňovat ve svých životech to, co by činil Kristus - a pro Pána Ježíše si myslím, že církvím odzvoní až s koncem světa, ačkoliv některé církve kvůli různým formám k nesení evangelia (a ne/ochotě neživotné způsoby odstraňovat a životné - staré i nové - podporovat) vznikají, rostou či zanikají. Skutečně jste se nesetkal ani s jednou věcí, ve které někdo z kazatelů a farářů se zachoval správně?

Číslo 100% tam nějak do textu přiskočilo chybově,do textu nepatří.

Inu… zdá se mi, že až skončí v našich zemích podpora církví ze zdrojů ministerstva kultury, tak bude ČCE stát před několika možnostmi:

- jako za starých časů Jednoty bratrské se bude muset více dbát na zavedení institutu "cestujících kazatelů" anebo více vzdělávat a ordinovat laické kazatele. Takové, kteří tu službu budou chtít dělat i třeba dobrovolnicky. Tzn. že budou mít i své civilní zaměstnání.

- nebo chtít po politicích, aby se zavedly daňové asignace.

- nebo ždímat ze členů církví salár - tak jako jinde ždímají desátky :(

No zdá se žes avizovanými novými církevními řády by mohlo být snažší se tím laickým kazatelem stát. Při té příležitosti mě napadá, proč to bylo doteď tak složité a proč byli takřka zlikvidováni i třeba takoví jáhni..že by farářská loby? Že by měl někdo strach o koryta? Jsem zvědav jak to bude fungovat po tom vyschnutí zdrojů. Jsem zvědav kolik farářů bude třeba chtít farářovat na poloviční úvazky nebo mít na starost na celý úvazek třeba pět sborů. Nebo nedejbože farářovat zadarmo při práci :) Mám trochu obavu, zda se nastartování toho procesu širšího zapojení laiků povede, když doteď byla politika spíš tyto iniciativy potlačit. Já vidím jako řešení odinstitucionalizování církví, zbavení se kostelů a části církevních budov a setkávání s větším přesahem "do světa", do subkultur atd. Udělat církev založenou na vztazích, na setkávání nad písmem, a církev kde se na službě Bohu budou na základě obdarování skutečně podílet všichni (teď nemám na myslí ty všudypřítomné evangelické-příbuzenské), ne na církevních řádech a tradici…tak a teď už na mě tu psychiatrii asi zavoláte, co? :D

Michale, řekl bych, že takhle nějak to vypadá, když do církve přichází "změna paradigmatu". My v křesťanské sociální práci známe tři paradigmata: terapeutické p., reformní p. a byrokratické paradigma. V naší branži je důležité, aby vše bylo vyvážené, neboť každé vychýlení na některou stranu přináší v posledku problémy - potíže v poskytování služby - což se rovná problém pro klienta. A o klienta a jeho potřeby jde v křesťansky orientované sociální práci především.

viz. např.:

Pokud bychom týž systém paradigmat vztáhnout na práci v církvi, tak možná nyní nastává čas / "kairos":) / na doplnění výrazně byrokraticky orientované církevní práce i o jiné koncepty a pohledy.

Dovolím si reagovat jen na Vaši zmínku o připravované změně řádů, která by ulehčila cestu k tomu stát se ordinovaným presbyterem. O ničem takovém nevím. Mohl byste mi to upřesnit, prosím?

Stát se ordinovaným presbyterem dnes znamená absolvovat asi tříletý teologický kurz. To mi nepřijde tak náročné vzhledem k tomu, jakou zodpovědnost a službu tím člen/ka získá…

Naposledy synod zamítl návrh na stanovení časové lhůty, do které by jáhnové museli dostudovat vysokou. To jsem ocenil.

Chtěla jsem se Vás zeptat, kde a jak často se ten kurz ordinovaných presbyterů pořádá, zda na fakultě nebo v rámci seniorátů - případně jestli je na to někde na e-církvi odkaz. V našem seniorátě se budou pořádat vzdělávací přednášky, nevím přesně, zda tyto do systému vzdělávání ordinovaných presbyterů náleží či nikoliv. Ještě, zda se do vzdělávání na ordinované presbytery mohou zapojit pouze presbyteři nebo i další věřící.

Vybráno z Řádu pro kazatele, čl. 17. Ordinovaní presbyteři:

K ordinaci může staršovstvo navrhnout toho svého člena, o němž je přesvědčeno, že je pro tuto službu způsobilý svou osobní zbožností, dobrou pověstí, důvěrou, které se těší ve sboru, a schopností vést shromáždění důstojným způsobem. Návrh se předkládá synodní radě s doporučením seniorátního výboru. Uchazeč je povinen podrobit se zkouškám podle oddílu E tohoto řádu.

Pro přípravu ke zkouškám platí tento plán přípravy: Za přípravu uchazečů odpovídá příslušný seniorátní výbor. Seniorátní výbor organizuje nejméně jedenkrát během svého volebního období kurz pro přípravu budoucích ordinovaných presbyterů.

Kurz trvá dva až tři roky a má 24 vzdělávacích setkání. Data a místa setkání se určí na rok dopředu a účastníci jsou s nimi seznámeni. Účastníci se účastní kurzu od zahájení do skončení. Vedoucí kurzu vede záznam o programu jednotlivých setkání a o účasti. Seniorátní výbor vystaví absolventům kurzu osvědčení o úspěšném ukončení.

Uchazeči, který zkoušky úspěšně absolvoval, vydá synodní rada osvědčení způsobilosti ke službě ordinovaného presbytera.

Doporučuji tedy obrátit se na svůj seniorátní výbor. Pokud v brzké době kurz konat nebude, rozhlédnout se po okolních seniorátech…

U nás v seniorátu jsme právě teď v polovině takového kurzu. Začalo asi 30 lidí, vytrvalo asi 22. Tak polovina z nich bude chtít jít ke zkouškám, druhá polovina chodí "jen tak", ze zájmu o teologii…

Když už se to pořádá, byla by to škoda neotevřít i zájemcům, kteří nechtějí být ordinovanými presbytery.

V našem seniorátu probíhá tzv. Vzdělávání presbyterů, které má v ideálním případě končit ordinováním presbytera. Samozřejmě je přístupné i pro zájemce o tu kterou konkrétní jednotlivou přednášku. I pro ty, kteří nechtějí být ordinováni.

Na tomto linku je seznam všech přednášek plánovaných do tohoto tříletého vzdělávání. Jsou zde i záznamy v MP3 formátu ke stáhnutí či poslechu již proběhlých setkání.

K tomu, že někteří účastníci této diskuse si myslí, že člověk, který se od osmnácti věnuje „pouze“ studiu teologie musí být nutně „mimoň“ (anebo k tomu má mít nějakou dispozici), bych jenom chtěl poznamenat, že jsem nikde nevyčetl, že by např. Jan Hus či Jan Amos Komenský se vyučili nějakému řemeslu.

Že v židovské tradici měl být každý muž nějakému řemeslu vyučen, jsem pochopil. Určitě jsem zaznamenal, že jsou kazatelé (netýkalo se to ČCE ), kteří nechápou, že někteří bratří při kázání usínají. Já to nechápal také, než jsem jeden čas pracoval „na stavbě“. Ale to je spíše o empatii.

Já mluvil o laických kazatelích. Ta připravovaná změna řádů, kterou jsem četl pojem ordinovaný presbyter nezná. Pomocný kazatel tudíž nemusí být ani členem staršovstva, například. Jinak já nepamatuji, že by se u nás v seniorátu někdy takový kurz pořádal. Další věc je, že je možné uznat studium teologie místo toho kurzu. Dříve řády připouštěli uznání pouze biblické školy v Hradci Králové, která už nějakej ten rok neexistuje :(.

Když stát stále platí, ať platí. Co je na tom špatně?

Nechápu, kam míří to tlachání o farářích, kteří by si měli vyzkoušet jaké to je pracovat rukama, jež se ve zdejších diskusích opakovaně vrací. Kolik je na světě profesí, které nemají s manuální prací nic společného? Copak doktor, fyzik, učitel, programátor, který neumí vzít lopatu do ruky nebo nemá zkušenost s prací na směny je kvůli tomu diskvalifikován jako schopný práce ve svém oboru? Na druhou stranu schopnost faráře opravit vlastnoručně všechny církevní budovy či tři výuční listy v šuplíku z něj ještě přece nedělají kompetentního a schopného pastýře a kazatele. Velký problém podobných úvah je paušalizace. Máte-li problém s farářem, o kterém víte, že se kope do zadku a parazituje na ovečkách (neříkám, že takoví nejsou) a chcete to řešit, řešte konkrétní případ. Víte-li o faráři, kterému nedošlo, že i on a jeho pracující manželka by měli také umět sáhnout do kapsy (neříkám, že takoví nejsou) a chcete to řešit, řešte konkrétní případ. Jako farář se snažím být - pro takovou konkrétní kritiku od lidí, kteří mne znají - co možná nejvnímavější. Zobecňování a živení zažitého předsudku o faráři, který se zdviženým nosem šlape po členech církve, kteří na něj dřou k ničemu není.

Vidím to, Filipe, stejně jako Ty. Máš pravdu a napsal jsi to přesně.

Kolegové si zřejmě neuvědomují, že jakákoli snaha o zlepšení poměrů v církve - kterou jim jinak věřím - nemůže začít jinak než věcnou analýzou a věcnou argumentací. Při tom by zřejmě byli mezi prvními, kdo by nás okřikovali, pokud bychom se s podobnou paušalizací naváželi do laiků…

No, já si bohužel myslím, že na tom, že by bylo dobré, aby farář měl zkušennost ze života jako normálně pracující, něco je. Nejde o morální stránku, ale o empatii, člověk kterej jde v 19 letech na teologii a od 25 dělá faráře prostě podle nemůže umět vžít se do normálně pracujícího člověka ve sboru. Podle mě je vůbec způsob jakým jsou ustanovováni faráři dost nebiblický (když to řeknu takto frázovitě). Podle mě by měl sbor rozpoznat obdarování určitého člena sboru, nejlépe člověka který je nějakým způsobem zralý a má něco za sebou a vyslat jej teprve na jakási studia teologie a pak jej v tom "rodnémm" sboru, kde ho znají ustanovit za faráře…jasně že budu nařčen že to je famtasmagorie, ale holt takový dojem mám z četby NZ. A studium teologie je jistě užitečné, ale životní zkušennosti, emapatii a lásku k lidem a k Bohu to fakt nenahradí.

Vážený pane Vejvodo, za tento příspěvek vám skutečně upřímně děkuji. Myslím, že jste to napsal nejvýstižněji ze všech. Absolutně se s vámi ztotožňuji.

Při jednom pastoračním semináři jsme s kolegy s nadsázkou konstatovali, že pokud má být farář dobrým pastýřem, je potřeba, aby žil chvíli v rozpadajícím se manželství, aby se rozvedl, aby ovdověl, aby přišel o dítě, aby prodělal nevyléčitelnou nemoc,… jinak nemůže být schopen se do situace lidí v cítit. Jaká je pro Vás definice "normálně pracujícího člověka ve sboru"? Obávám se, že se opět dopouštíte paušalizace a zjednodušení. Jsem farářem na relativně malém sboru. Mezi členy sboru jsou lidé pracující celý život ve fabrice na směny, soukromníci, zaměstnanci i zaměstnavatelé, advokáti, učitelé, doktorky, politik, prodavači, zemědělci, státní úředníci. Jakou roli si mám vybrat, abych se uměl dostatečně vžít do normálně pracujícího člověka ve sboru? Sebekriticky přiznávám, že všechny nezvládnu. Volím jinou cestu - předpokládám jako většina kolegů a kolegyň - co možná nejpozornější naslouchání životním příběhům, problémům i radostem členů sboru. Ambice na to, že se dokážu plně vžít si nedělám. Ale pokud není člověk hluchý a slepý, alespoň částečného porozumění schopen věřím je. Taky mi k tomu pomáhá průprava, kterou jsem získal třeba během studií teologie a vikariátu. Mám knihy, které obsahují desítky různých pastoračních případů. Díky nim je o něco reálnější obsáhnout ony různorodé profese, protože vyzkoušet si je všechny je jednoduše nereálné. Máte opravdu zkušenost jen z faráři, kteří vystudovali teologii, ale nemají životní zkušenosti, empatii, lásku k lidem ani k Bohu?

Naštěstí žádného takového faráře osobně neznám (aspoň doufám). Nicméně těm co znám by podle mě přesto, že mají zkušennost, empatii, lásku k lidem a k Bohu, podle mě prospělo, kdyby si byli bývali onehdy před započetím své kariéry vyzkoušeli chodit na osm či více hodin do fabriky nebo do kanceláře (je podle mě lhostejné jakou práci). Jinak jsem spíš narážel ně některé zdejší evangnetické teologické chytráky, kteří se točí na exegetických jednotlivost a skutečnou zvěst zastírají.

A co ordinovaní presbyteří? Tuto praxi ČCE má. Jejich theologické vzdělání nemusí být tak do hloubky, zas mohou mít v něčem jinou životní zkušenost, která může být inspirativní - a to i pro theology. Myslím, že faráři theologové jsou ale také potřeba. Aby upozorňovali, když se nějaký důraz příliš od Bible odkloní, aby sledovali, kam se ubírají myšlenková směrování společnosti. Mohou třeba s ordinovanými presbytery úzce spolupracovat, modlit se, vzájemně svá kázání navštěvovat, hovořit o nich a přemýšlet společně o životě sboru a daného místa,aby z toho měli všichni (i nevěřící) co největší užitek atd. Myslím, že je trochu plýtvání silami, když většinu práce s lidmi dělá na sboru farář theolog - lidé se pak někdy mohou začít přebudovávat do role konzumentů, kteří hledí víc než na obsah na to, aby slovo mělo vysokou úroveň. Každý věřící je nějak povolán, aby nesl do světa Krista a měl by být kazatelem podporován, aby se o svou víru uměl s druhými podělit. Myslím, že promluvy laiků (kázání, program části biblických, pastorační práce) by měly být od farářů theologů podporovány nejen kvůli pestrosti, ale také, aby si na domácí půdě a v podpoře faráře theologa mohli lidé vyzkoušet nést evangelium činy i slovem a takto vystrojeni mohli pak nést evangelium i do společnosti. Možná není nutné, aby byl každý farář/kazatel na málopočetném sboru theologem, bude - li tam theolog občas zajíždět. V NZ jsou zmiňovány také různé služby - učitelé, jáhni, apoštolové, pastýři. Bylo by pak i věcí věřících a církve, aby službu ordinovaného laika brali podobně vážně jako od faráře theologa.

Tož jak jsem zjistil tak je skoro nemožné se v naší církvi stát laickým kazatelem..možná to umožní nová verze církevních řádů..

No, vlastně nevím, jak se člověk ordinovaným presbyterem - tedy laickým kazatelem stává a jak to současná církev podporuje; ale laickým kazatelem se člověk může přeneseně snadno stát i bez změny řádů, ačkoliv jeho kazatelnou nebude kostel - stačí navštívit různé jemu známé členy sboru a s některými, kteří chtějí, třeba něco přečíst,zazpívat ze zpěvníku promluvit o životě, Bohu, vlastně také přináší k nim Boží slovo, i když zrovna nevede Biblickou hodinu. Někdy se mi zdá, že se náplň práce faráře zúžuje převážně na kázání a vyslechnutí,poradu v problému/radosti, případně na konání nějaké akce. Poněkud mi chybí od theologů podpora pro laiky v rozměru Ježíšova přání, aby každý věřící se ve sboru učil, že může evangelium do světa přinášet. Uvítala bych, aby farář - theolog dbal na to a aktivně podporoval, aby lidé se mohli v rámci církve procvičovat o Bohu hovořit a probírali to navzájem, když už sám theologickým vzděláním disponuje. Aby co nejvíce členů sboru mohlo nést evangelium srozumitelně a účinně zase dál do míst, kam se farář theolog nedostane.

to br. Keller:

Nerad bych se vás dotknul, ale nemyslíte si, že na počátku 21. století je už poněkud "out" chápat faráře protestantské církve jako nějaký "duchovenský stav"? Možná jsem vás špatně pochopil, ale připadlo mi z vašeho příspěvku, že vidíte faráře jako nějakou "privilegovanou vyšší střední vrstvu" - jak v církvi tak i ve společnosti.

Jsem toho názoru, že být farářem či pastorem je služba. Nic víc, nic míň. Stejná služba jako být např. diakonem.

S mluvením o "duchovenském stavu" nemám problém, pokud není vnímám jako nějaká "privilegovaná vrstva". Prostě příslušnost k určitému povolání (jako třeba učitelé, doktoři a pod.) To je spíš praktická záležitost.

Jak jste vyčetl z mého příspěvku, že vidím faráře jako nějakou "privilegovanou vyšší střední vrstvu" je mi trochu záhadou a vskutku by mne taková myšlenka ani formulace nenapadla.

V příspěvku jsem reagoval na nesmyslnost argumentace vycházející z rozlišování - zjednodušeně řešeno - práce rukama a práce jazykem. Více jsem se na nereálnost získání praktických zkušeností pro práci faráře osvětlil v následném příspěvku: https://www.evangnet.cz/diskuze/vlakno/forum/cce/aktualne//5733#5761

Farářské povolání chápu jako službu a snažím se k ní tak přistupovat. V rozhovorech s farníky nerozlišuji, jestli je někdo právník, dělník nebo učitel.

Při jednom pastoračním semináři jsme s kolegy s nadsázkou konstatovali, že pokud má být farář dobrým pastýřem, je potřeba, aby žil chvíli v rozpadajícím se manželství, aby se rozvedl, aby ovdověl, aby přišel o dítě, aby prodělal nevyléčitelnou nemoc,… atd.

Vážený pane Kellere, vaším příspěvkem, viz ukázka výše, jste se předvedl jako dokonalý demagog. Zazněl tu snad názor, že by faráři měli absolvovat praktické zkušenosti z nejrůznějších povolání na které si jen člověk vzpomene? Myslím, že ne. Tak proč to tímto způsobem ironizujete a deformujete? Stačí jedna, dvě praktické zkušenosti na počátku produktivního věku, aby mohl hovořit o vlastních zkušenostech a, jak vám tu již bylo řečeno, byl schopen skutečné empatie. A to je docela legitimní požadavek na člověka, který má ostatním lidem mluvit do života, udílet jim rady a pomáhat řešit obtížné životní situace. Vy, namísto abyste to pochopil jako věcnou argumentaci a ideální příležitost k sebereflexi, to zlehčujete a zesměšňujete a skutečně tak stavíte lidi věřící do rolí druhořadých jedinců, kteří nechť mají své problémy, vy jim vždy dáte své rozhřešení zhůry, jako velký a moudrý. A jak jste mohl číst na jiném místě – jste out, a díky takovým jako jste vy, církev dojíždí právě na tu odluku – v tomto případě na odluku farářů od lidu.

Vážený pane (žel vás nemohu oslovit jménem, protože ho neznám),

je mi líto, že vás tak nadzvedlo, že jsem použil vámi citovanou nadsázku. Máte pravdu, že nezazněl argument, že by měl farář absolvovat praktické zkušenosti z nejrůznějších povolání na které si člověk vzpomene. Argument zněl, aby se farář "uměl vžít do situace normálně pracujícího člověka ve sboru". Svou reakcí jsem dokládal pochybnost takové definice (odpověď na žádost o upřesnění jsem nedostal) a že škála členů sboru se velmi liší. Dokládal jsem tím pochybnost vámi znovu proklamovaného požadavku, že třeba jedna či dvě praktické zkušenosti zaručí schopnost empatie, viz také trefná poznámka v příspěvku Františka Smetany: https://www.evangnet.cz/diskuze/vlakno/forum/cce/aktualne//5733#5775

Vy mne znáte, že víte, že dávám rozhřešení zhůry, jako velký a moudrý? Je vskutku s podivem s jakou lehkostí a bohorovností umíte soudit. Váš apel na empatii a sebereflexi je směšný.

Milý bře. Kellere, proto jsem se ptal, jestli jsem vás nepochopil špatně. Naše názory na "duchovenský stav" a jeho význam se mohou lišit. Vy jste svůj názor víceméně vyslovil.

Já jsem zase poněkud "rudý protestant" - z principu laický a rovnostářský. Možná se pletu, ale tak jsem pochopil ono Kristovo: "…jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří." (Matouš 23,8b)