Vážený pane Karlíku,
děkuji za reakci. Máte pravdu, hrůzy války pociťujeme ještě dnes. Jsou v paměti (i předávaných po generace) mnoha lidí. Bohužel ale často i na principu kolektivní viny, tak, jak jsme si jako děti hráli podle televizního seriálu na "Čtyři z tanku a pes" a již v dětství tak přijímali reflexi války, "mrtví Němec dobrý Němec" nebo že každý Němec byl fašista.
Přímo v článku nesrovnáváme Lidice a zvěrstva při odsunu. Používáme slovo "podobné". Podle mého názoru je každý zločin nutné vyšetřit individuálně. Objevují se stále nové skutečnosti, které nebyly známé nebo zapomenuté. Např. v souvislosti kolem návštěvy pana prezidenta Gaucka se hodně o Lidicích psalo a historici vyvraceli tradovaný názor, že děti z Lidic byly poslány na převýchovu do německých rodin, ale že většina zahynula v plynových autech. Hromadných vražd Němců by se dalo též najit hodně. Postoloprty, oběti divokého transportu Němců z Brna nebo případ 265 postřílených žen a dětí v Horních Moštěnicích u Přerova. Literatury je dnes hodně, ale v obecném povědomí to není. Na mnoha takových místech by měly být pamětní desky.
Byl to jistě v mnoha případech důsledek vystupňované nenávisti Čechů po hrůzách války, které, jak píšete dosáhly obludných a plánovaných rozměrů. Ale já si myslím, že je třeba upozorňovat na to, že v jiných historických okolnostech by Češi mohli podlehnout podobnému fanatismu, jako Němci. Češi jako národ nejsou lepší než Němci. Na genocidních praktikách se podíleli i mnohé jiné národy, např. Ukrajinci. Volyňští Češi trpěli jak od Němců, tak od Ukrajinců a jako celek přežili jen díky příslibu povalečného odchodu do ČSR. Myšlenka národního státu bez etnických menšin byla v celé Evropě po válce zcela běžná a takové štěstí mírového spolužití různých národu v jednom státě, jako je třeba ve Švýcarsku, jsme bohužel neměli. Pěkně o tom píše v časopisu Respekt č.6. historik Adrian von Arburg, který pro nakladatelství Zdeňka Susy pracuje na obsáhlé dokumentaci o odsunu a poválečném dosídlování pohraničí.
Němci v Sudetech žili po staletí a až od 19. století se vztah z Čechy zásadně zhoršil, v souvislosti s rozvojem nacionalismu a myšlenek o národním států. Jejich deziluze po vzniku Československa byla jistě velká, zejména v oblastech, kde tvořili drtivou většinu obyvatel. Myšlenka československého národa byla pěkná, ale nenašla uplatnění ani u spolužití Čechů a Slováků, kteří také, když měli možnost se osamostatnit, této možnosti využili, ať již díky silovému řešení v r. 1939 nebo definitivně mírovou cestou před 20 lety. Případ Němců s neslovanským jazykem byl mnohém složitější, protože nežili v homogenním celku, řekněme v jednom koutu republiky, ale jak víme po celém obvodu hranic i v menších enklávách ve vnitrozemí. Zde si netroufám nabízet jednoduchá řešení a do jisté míry chápu, že po hrůzách války byl odsun menší nutné zlo.
V knize "Rozdělující zeď je zbořena", kterou vydala Česko-německá pracovní skupina
ČCE a Evangelické církve v Německu se píše: "Mnozí z těch sudetských Němců, kteří nadšeně vítali Hitlerovou armádu, se posléze přesvědčili, že byli podvedeni. Pro nacistickou správu zůstali méně spolehlivými, za války byli záměrně posíláni na nejhorší bojiště a množství jich padlo. Sudetští Němci tak byli nejen nositeli, ale současně i oběťmi nacismu.
Výše uvedené jsou moje úvahy, jak se na situaci snažím hledět s odstupem 70 let od války a též jako nehistorik, takže nemusí být vše přesné. Tento odstup může být dobrý pro objektivní popsání a zdokumentování tehdejších událostí bez zbytečného zneužívání této karty v politickém boji. Je také dobré si připomínat, že již nikdy se nevrátí věci do stavu jaké byly, jak to pěkné popisuje a nabízí i východisko dokument
ČCE k této otázce. Tímto citátem bych rád uzavřel svůj příspěvek: „I když nám to může být líto, návrat k dřívějším poměrům není možný; o co jsme všichni přišli, je nutno přičíst k válečným ztrátám. Jediné, co zbývá, je vyjít ze statu quo bez vzájemného obviňování a požadavků a budovat naše vztahy od základu znova"
http://www.christnet.cz/zpravy/24923/evangelici_pripomneli_dokumenty_k_problematice_vysidleni_sudetskych_nemcu.url
Rádi bychom Vás oslovili s plány občanského sdružení SEMPH (Sdružení evangelické mládeže - Přátelé Herlíkovic). Domníváme se, že po poněkud vyhrocené prezidentské kampani je nabídka našeho sdružení ještě více aktuální. Otázka odsunu sudetských Němců byla znovu otevřena a církev by měla aktivně přispět k úsilí o objektivní poznání historie a usmíření mezi Čechy a sudetskými Němci, ke kterému se přihlásila ve svém prohlášení již v roce 1995.
