Bible kralická - J 13
J 13,1 Před svátkem pak velikonočním, věda Ježíš, že přišla hodina jeho, aby šel z tohoto světa k Otci, milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval.
J 13,2 A když večeřeli, (a ďábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil,)
J 13,3 Věda Ježíš, že jemu Otec všecko v ruce dal a že od Boha vyšel a k Bohu jde,
J 13,4 Vstal od večeře, a složil roucho své, a vzav rouchu, přepásal se.
J 13,5 Potom nalil vody do medenice, i počal umývati nohy učedlníků a vytírati rouchou, kterouž byl přepásán.
J 13,6 Tedy přišel k Šimonovi Petrovi. A on řekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti?
J 13,7 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Co já činím, ty nevíš nyní, ale potom zvíš.
J 13,8 Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na věky. Odpověděl jemu Ježíš: Neumyji-liť tebe, nebudeš míti dílu se mnou.
J 13,9 Dí jemu Šimon Petr: Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu.
J 13,10 Řekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotřebuje, než aby nohy umyl; nebo čist jest všecken. I vy čistí jste, ale ne všickni.
J 13,11 Nebo věděl o zrádci svém; protož řekl: Ne všickni čistí jste.
J 13,12 Když pak umyl nohy jejich a vzal na sebe roucho své, posadiv se za stůl zase, řekl jim: Víte-liž, co jsem učinil vám?
J 13,13 Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobře pravíte, jsemť zajisté.
J 13,14 Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati.
J 13,15 Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy též činili.
J 13,16 Amen, amen pravím vám: Není služebník větší pána svého, ani posel větší nežli ten, kdož jej poslal.
J 13,17 Znáte-li tyto věci, blahoslavení jste, budete-li je činiti.
J 13,18 Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.
J 13,19 Nyní pravím vám, prve než by se to stalo, abyste, když se stane, uvěřili, že já jsem.
J 13,20 Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mneť přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal.
J 13,21 A to pověděv Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvědčil, řka: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.
J 13,22 Tedy učedlníci vzhlédali na sebe vespolek, pochybujíce, o kom by to pravil.
J 13,23 Byl pak jeden z učedlníků Ježíšových, kterýž zpolehl na klíně jeho, jehož miloval Ježíš.
J 13,24 Protož tomu návěští dal Šimon Petr, aby se zeptal, kdo by to byl, o němž praví?
J 13,25 A on odpočívaje na prsech Ježíšových, řekl jemu: Pane, kdo jest?
J 13,26 Odpověděl Ježíš: Ten jest, komuž já omočené skyvy chleba podám. A omočiv skyvu chleba, podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.
J 13,27 A hned po vzetí toho chleba vstoupil do něho satan. I řekl jemu Ježíš: Co činíš, čiň spěšně.
J 13,28 Tomu pak žádný z přísedících nerozuměl, k čemu by jemu to řekl.
J 13,29 Nebo někteří se domnívali, poněvadž Jidáš měšec měl, že by jemu řekl Ježíš: Nakup těch věcí, kterýchž jest nám potřebí k svátku, anebo aby něco chudým dal.
J 13,30 A on vzav skyvu chleba, hned vyšel. A byla již noc.
J 13,31 Když pak on vyšel, dí Ježíš: Nyníť oslaven jest Syn člověka, a Bůh oslaven jest v něm.
J 13,32 A poněvadž Bůh oslaven jest v něm, i Bůh oslaví jej sám v sobě, a to hned oslaví jej.
J 13,33 Synáčkové, ještě maličko s vámi jsem. Hledati mne budete, a jakož jsem řekl Židům: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti, tak i vám pravím nyní.
J 13,34 Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého.
J 13,35 Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.
J 13,36 Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpověděl mu Ježíš: Kam já jdu, nemůžeš ty nyní jíti za mnou, ale půjdeš potom.
J 13,37 Dí jemu Petr: Pane, proč bych nemohl nyní jíti za tebou? A já duši svou za tebe položím.
J 13,38 Odpověděl jemu Ježíš: Duši svou za mne položíš? Amen pravím tobě: Nezazpíváť kohout, až mne třikrát zapříš.
