Bible kralická - 1Kor 12-14
1Kor 12,1 O duchovních pak dařích, bratří, nechci, abyste nevěděli.
1Kor 12,2 Víte, že jste byli pohané, kteříž k modlám němým, jakž jste bývali vedeni, tak jste chodili.
1Kor 12,3 Protož známoť vám činím, že žádný v Duchu Božím mluvě, nezlořečí Pánu Ježíši, a žádný nemůže říci Pán Ježíš, jediné v Duchu svatém.
1Kor 12,4 Rozdílníť pak darové jsou, ale tentýž Duch,
1Kor 12,5 A rozdílná jsou přisluhování, ale tentýž Pán,
1Kor 12,6 A rozdílné jsou moci, ale tentýž Bůh, jenžto působí všecko ve všech.
1Kor 12,7 Jednomu pak každému dáno bývá zjevení Ducha k užitku.
1Kor 12,8 Nebo někomu dána bývá skrze Ducha řeč moudrosti, jinému pak řeč umění podle téhož Ducha,
1Kor 12,9 Jinému víra v témž Duchu, jinému darové uzdravování v jednostejném Duchu,
1Kor 12,10 Někomu divů činění, jinému proroctví, jinému rozeznání duchů, jinému rozličnost jazyků, jinému vykládání jazyků.
1Kor 12,11 Ale to vše působí jeden a týž Duch, rozděluje jednomu každému obzvláštně, jakž ráčí.
1Kor 12,12 Nebo jakož tělo jedno jest a mnoho má údů, ale všickni ti jednoho těla údové, mnozí jsouce, však jedno tělo jsou: tak i Kristus.
1Kor 12,13 Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme, buďto Židé, buďto Řekové, buďto služebníci, nebo svobodní, a všickni v jeden duch zapojeni jsme.
1Kor 12,14 Nebo tělo není jeden úd, ale mnozí.
1Kor 12,15 Dí-li noha: Poněvadž nejsem rukou, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla?
1Kor 12,16 A dí-li ucho: Když nejsem oko, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla?
1Kor 12,17 Jestliže všecko tělo jest oko, kde pak bude sluch? Pakli všecko tělo jest sluch, kde povonění?
1Kor 12,18 Ale zřídil Bůh údy jeden každý z nich v těle, tak jakž jest on chtěl.
1Kor 12,19 Nebo kdyby byli všickni údové jeden úd, kde by bylo tělo?
1Kor 12,20 Ale nyní mnozí údové jsou, však jedno tělo.
1Kor 12,21 A tak nemůžť oko říci ruce: Nepotřebí mi tebe, anebo opět hlava nohám: Nepotřebuji vás.
1Kor 12,22 Nýbrž mnohem více údové, kteříž se zdadí nejmdlejší v těle býti, potřební jsou.
1Kor 12,23 A kteréž máme za nejméně ctihodné údy v těle, ty větší ctí přistíráme; a nezdobní údové naši hojnější ozdobu mají,
1Kor 12,24 Ozdobní pak údové naši toho nepotřebují. Ale Bůh tak způsobil tělo, poslednějšímu dav hojnější poctu,
1Kor 12,25 Aby nebyla nesvornost v těle, ale aby údové jedni o druhé vespolek pečovali
1Kor 12,26 A protož jestliže trpí co jeden úd, spolu s ním trpí všickni údové; pakli jest v slávě jeden úd, radují se spolu s ním všickni údové.
1Kor 12,27 Vy pak jste tělo Kristovo, a údové z částky.
1Kor 12,28 A některé zajisté postavil Bůh v církvi nejprv apoštoly, druhé proroky, třetí učitele, potom moci, potom ty, kteří mají dary uzdravování, pomocníky, správce jiných, rozličnost jazyků mající.
1Kor 12,29 Zdaliž jsou všickni apoštolé? Zdali všickni proroci? Zdali všickni učitelé? Zdali všickni divy činí?
1Kor 12,30 Zdali všickni mají dary k uzdravování? Zdali všickni jazyky rozličnými mluví? Zdali všickni vykládají?
1Kor 12,31 Snažujtež se pak dojíti darů lepších, a ještěť vyšší cestu vám ukáži.
1Kor 13,1 Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem jako měď zvučící anebo zvonec znějící.
1Kor 13,2 A bychť měl proroctví, a znal všecka tajemství, i všelikého umění došel, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.
1Kor 13,3 A kdybych vynaložil na pokrmy chudých všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych jen neměl, nic mi to neprospívá.
1Kor 13,4 Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.
1Kor 13,5 V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.
1Kor 13,6 Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.
1Kor 13,7 Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.
1Kor 13,8 Láska nikdy nevypadá, ačkoli proroctví přestanou, i jazykové utichnou, i učení v nic přijde.
1Kor 13,9 Z částky zajisté poznáváme a z částky prorokujeme.
1Kor 13,10 Ale jakžť by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.
1Kor 13,11 Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem učiněn muž, opustil jsem dětinské věci.
1Kor 13,12 Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.
1Kor 13,13 Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.
1Kor 14,1 Následujtež tedy lásky, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali.
1Kor 14,2 Nebo ten, jenž mluví cizím jazykem, ne lidem mluví, ale Bohu; nebo žádný neposlouchá, ale duchem vypravuje tajemství.
1Kor 14,3 Kdož pak prorokuje, lidem mluví vzdělání, i napomínání, i potěšení.
1Kor 14,4 Kdož mluví cizím jazykem, sám sebe vzdělává, ale kdož prorokuje, tenť církev vzdělává.
1Kor 14,5 Chtělť bych pak, abyste všickni jazyky rozličnými mluvili, ale však raději, abyste prorokovali. Nebo větší jest ten, jenž prorokuje, nežli ten, kdož jazyky cizími mluví, leč by také to, což mluví, vykládal, aby se vzdělávala církev.
1Kor 14,6 A protož, bratří, přišel-li bych k vám, jazyky cizími mluvě, což vám prospěji, nebudu-liť vám mluviti, buď v zjevení neb v umění, buď v proroctví neb v učení?
1Kor 14,7 Podobně jako i bezdušné věci, vydávající zvuk, jako píšťalka nebo harfa, kdyby rozdílného zvuku nevydávaly, kterak by vědíno bylo, co se píská, anebo na harfu hrá?
1Kor 14,8 Ano trouba vydala-li by nejistý hlas, kdož se bude strojiti k boji?
1Kor 14,9 Tak i vy, nevydali-li byste jazykem svým srozumitelných slov, kterak bude rozumíno, co se mluví? Budete jen u vítr mluviti.
1Kor 14,10 Tak mnoho, (jakž vidíme,) rozdílů hlasů jest na světě, a nic není bez hlasu.
1Kor 14,11 Protož nebudu-liť znáti moci hlasu, budu tomu, kterýž mluví, cizozemec, a ten, jenž mluví, bude mi také cizozemec.
1Kor 14,12 Tak i vy, poněvadž jste horliví milovníci duchovních věcí, toho hledejte, abyste se k vzdělání církve rozhojnili.
1Kor 14,13 A protož, kdož mluví jazykem cizím, modl se, aby mohl vykládati.
1Kor 14,14 Nebo budu-li se modliti cizím jazykem, duch můj se toliko modlí, ale mysl má bez užitku jest.
1Kor 14,15 Což tedy jest? Modliti se budu duchem, a modliti se budu i myslí; plésati budu duchem a plésati budu i myslí.
1Kor 14,16 Nebo kdybys ty dobrořečil Bohu duchem, kterakž ten, jenž prostý člověk jest, k tvému dobrořečení řekne Amen, poněvadž neví, co pravíš?
1Kor 14,17 Nebo ač ty dobře díky činíš, ale jiný se nevzdělává.
1Kor 14,18 Děkuji Bohu svému, že více nežli vy všickni jazyky cizími mluvím.
1Kor 14,19 Ale v sboru raději bych chtěl pět slov srozumitelně promluviti, abych také jiných poučil, nežli deset tisíců slov jazykem neznámým.
1Kor 14,20 Bratří, nebuďte děti v smyslu, ale zlostí buďte děti, smyslem pak buďte dospělí.
1Kor 14,21 Psáno jest v Zákoně: Že rozličnými jazyky a cizími rty budu mluviti lidu tomuto, a anižť tak mne slyšeti budou, praví Pán.
1Kor 14,22 A tak jazykové jsou za div ne těm, jenž věří, ale nevěřícím, proroctví pak ne nevěřícím, ale věřícím.
1Kor 14,23 A protož když by se sešla všecka církev spolu, a všickni by jazyky cizími mluvili, a vešli by tam i neučení neb nevěřící, zdaliž neřeknou, že blázníte?
1Kor 14,24 Ale kdyby všickni prorokovali, a všel by tam mezi ně někdo nevěřící nebo neučený, přemáhán by byl ode všech a souzen ode všech.
1Kor 14,25 A tak tajnosti srdce jeho zjeveny budou, a on padna na tvář, klaněti se bude Bohu, vyznávaje, že jistě Bůh jest mezi vámi.
1Kor 14,26 Což tedy bratří? Když se scházíte, jeden každý z vás píseň má, učení má, cizí jazyk má, zjevení má, vykládání má, všecko to budiž k vzdělání.
1Kor 14,27 Buďto že by kdo jazykem cizím mluvil, ať se to děje skrze dva neb nejvíce tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá.
1Kor 14,28 Pakli by nebylo vykladače, nechať mlčí v shromáždění, než sobě sám nechažť mluví a Bohu.
1Kor 14,29 Proroci pak dva nebo tři ať mluví, a jiní nechť rozsuzují.
1Kor 14,30 Pakliť by jinému tu přísedícímu zjeveno bylo, první mlč.
1Kor 14,31 Nebo můžete všickni, jeden po druhém, prorokovati, aby se všickni učili a všickni se potěšovali.
1Kor 14,32 Duchovéť pak proroků prorokům poddáni jsou.
1Kor 14,33 Nebo neníť Bůh původ různice, ale pokoje, jakož i ve všech shromážděních svatých učím.
1Kor 14,34 Ženy vaše v shromážděních ať mlčí, nebo nedopouští se jim mluviti, ale aby poddány byly, jakž i Zákon praví.
1Kor 14,35 Pakli se chtí čemu naučiti, doma mužů svých nechať se ptají. Nebo mrzká věc jest ženám mluviti v shromáždění.
1Kor 14,36 Zdaliž jest od vás slovo Boží pošlo? Zdali k samým vám přišlo?
1Kor 14,37 Zdá-li se sobě kdo býti prorokem nebo duchovním, nechažť pozná, co vám píši, žeť jsou přikázání Páně.
1Kor 14,38 Pakli kdo neví, nevěz.
1Kor 14,39 A takž, bratří, o to se snažte, abyste prorokovali, a jazyky cizími mluviti nezbraňujte.
1Kor 14,40 Všecko slušně a podle řádu ať se děje.
