Ref.: Učiň mě, Pane, nástrojem, ať zářím, ať zářím Tvým pokojem. 1. Kde dusí nenávist, ať lásku vnáším, kde tiskne bezpráví, ať křivdy snáším, ať víru rozsévám do pochybností, ať učím sklíčené budovat mosty. 2. Ať pokoj přináším, kde zuří hádky, ať klidnou důvěrou přemáhám zmatky, kde vládne temnota, ať světlo křesám, se všemi smutnými ať v tobě plesám. 3. Požehnej, Pane můj, mé snaze přímé: víc, než být potěšen, chci těšit jiné, víc, než být pochopen, druhé chci chápat, víc, než být milován, chci lásku dávat. 4. Kdo dává, dostává, mnohem víc přijme, kdo ztrácí, nalézá sebe i jiné, kdo bližním odpouští, sám milost pozná, ba ani smrt mu víc, nebude hrozná.

Ano, i to je někdy možné. Ale, viz Mt6:24 „Nikdo nemůže být služebníkem dvou pánů; buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu." Tedy nemůžete milovat Boha a bližní, a zároveň milovat zvrácenost, která ničí duše vašich bližních. Tvrdit, že můžete mít slepou bezpodmínečnou lásku ke všemu a nikomu tím neubližovat je jen naivní omyl nebo lež.

Pokud vás tiskne bezpráví, to jistě snášet můžete, však také "jakož i my odpouštíme viníkům našim"… Ale kde tiskne bezpráví vaše bližní, a kde jim můžete pomoci, tam potichu cizí bolest snášet nemůžete…

Víra má často přívlastek "Slepá"… Ne, slepá víra není to, co pomáhá. Prohlédněte, a pochybujte správně! (Pochybovat správně není nijak jednoduché…)

Je velká triáda Ducha - Paměť, Rozum a Vůle. To je mužská a aktivní triáda, minulost, přítomnost a budoucnost. Její ženská a pasivní analogie a ve skutečnosti tedy opak je Víra, Láska a Naděje. Slepá Víra v minulost, slepá Láska místo Rozumu určuje kroky nyní, a do budoucnosti Naděje, že to za mě někdo jiný vyřeší, místo Vůle se o to přiměřeně snažit zasloužit také sám…

Ano, můžete mít Důvěru, že vám Pán pomůže překonat problémy, ale musíte mít i Vůli se o překonávání těch problémů pokusit v rámci svých možností. Pán vás nebude nutit vysvobodit, když o to sami neprojevíte zájem, i v tom je naše Svoboda…

A především sám o sobě byste měl neustále pochybovat, jestli je vaše cesta dost správná, a ne se konejšit vírou v sebe, že to, co děláte, je jednoznačně správné a lepší to být nemůže…

Mt10:34 „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč". Váš pokoj je jen falešné kolébání na cestě do propasti… Ano, leckde je dobré utišit malicherné spory. Tišit spravedlivý hněv až do bodu, kdy již pak není pomoci, ale není správné…

Pak celé body 3 a 4 té písně jsou správné… Akorát snad toto:

Ano, ale co když chápete druhé a vidíte, že jejich problém právě nyní je, že oni nechápou… To není snaha být pochopen, ale to je snaha, aby oni pochopili svou volbu, kterou právě činí, ať už to chápou nebo zatím nechápou… Je někdy těžké umět jednat sice s převahou, ale jemně, tak, abyste druhému pomohl, a ne ho ještě víc zadusil jeho odporem… (Tohle platí asi v leckterých příkladech, ale vy to určitě znáte při jednání rodiče s dítětem, tam sice rodič také chce chápat své děti, ale ony musí pochopit, k čemu je rodič nabádá…)

Pane. Text té písně je odrazem hluboké duchovní zkušenosti Františka z Assisi. Když na něco takového jděte se svým myšlením ajťáckým, je to směšné. Neříkám, že s ním musíme souhlasit. Ale abychom s ním mohli nesouhlasit, museli bychom do té hloubky sestoupit, nevyrovnávat se s tím jen na úrovni slov.

ratci nejakou charizmatickou cotreba

Tahle je taky charismatická. Jen si její slova pomalu přečtěte, natolik český přece umíte.

Aha, já jsem si říkal, že je mi to odněkud povědomé… (dostal jsem to letos na vánoce na takové záložce, už jsem to asi jednou rozebíral letos po vánocích (UaK130, začíná to už na straně 129 dole), jenže to zapadlo na stole pod vrstvami jiných papírů a já mám mozek "průtokový" a nepamatuji si to všechno přesně, ale jen v obrysech)… Františka z Assisi mám velmi rád. A také jsem to tehdy hodnotil "celkem dost dobré a hluboké, ale někde to takhle tedy nejde".

Ale tyhle pokyny platily možná ve středověku, (kdy míra tehdejšího Poznání neumožňovala konstruktivní Pochybnosti o otázkách Víry), a to, co jsem o nich napsal, není jen omezené "ajťácké" myšlení.

Považuji to za důležitou tezi, že nemáte slepě věřit, ale máte moudře pochybovat, o leckom a o lecčems, spíš možná o všem, snad kromě blízkých milovaných. Protože jedna z hlavních chyb dnešní společnosti je, že kolektivně příliš věříte různým lhářům. A že Láskou (a požadavkem vaší slepé (bezpodmínečné) lásky) se zaštiťují ti, kteří se snaží zabránit vaší obraně před Rozkladem.

Tohle jsou velmi důležité záležitosti, které je třeba důsledně opravit… Tyhle Františkovy teze nevadily ve Středověku, v tehdejší převážně křesťanské společnosti. Dnes nastala jiná doba, a otočili a překroutili vám leckteré vaše teze proti vám na zničení… Jdou-li na vás vlci, nemůžete křičet: buďme hodné ovečky, včetně našich hlídacích psů…

OK. Tvrdíte tedy asi např., že slova "kde vládne nenávist, ať lásku vnáším" jsou zastaralá blbost. Popíráte tím mimo jiné i slova Ježíšova, že se máme modlit za své nepřátele a podobná. Pro své tvrzení navíc snadno najdete množství historických dkladů, že byli ti, kdo se nebránili, zničeni. Ok. Sám Ježíš se někdy za své nepřátele asi nemodlil (někdy ano), a dovedl o nich a proti nim promluvit tvrdě. Protože hrdinství víry prostě není jednoduché. Někdy znamená rytířský boj a někdy klidné nenásilí. František tady medituje a zve nás k meditaci o síle lásky. Byli jsme při studiu teologie učeni, že se z takových výzev nikdy nestanou pravidla obecné etiky, že jsou to výzvy k odvaze osobní.

A protože vám otočili to s těmi Nepřáteli proti vám, nyní ve 20. století, tak já k tomu dodávám:

A psal jsem to tu předtím 12.8. 05:55 , že bych vám vedle těch známých dvou největších přikázání rád přidal ještě třetí:

Jenže někdy ubližujete i svou nečinností, a třeba ne nyní ale ubližování přijde zprostředkovaně potom, protože jste nyní byli nečinní. A ovšem, některé ubližování není zbytečné, často je nutné volit Menší Zlo v konečných důsledcích…

Pojmem "Nenávist" (Hate) synové ďábla nyní velmi šermují, aby umlčeli leckterou Pravdu a Spravedlnost, protože v jejich podání je HateSpeech a nenávist to, co tito synové ďábla a cenzoři nenávidí, není to naopak… (Truth seems like Hate to those, who hate Truth.) Svoboda Slova je ten nejdůležitější princip Demokracie i Společnosti, bez ní vás zaslepené povedou na porážku, když ucpou hlasy všech štěkajících varujících psů… A ne, vy nemůžete bojovat proti Nenávisti pouhou Láskou, protože ta Nenávist nezmizí tím, že vedle ní položíte Lásku. Nebo částečně můžete, někdy lze dokázáním své morální převahy získat na svou stranu nezaujaté pozorující a veřejné mínění. To je mnohdy důležitější než okamžitá zdánlivá výhra brutální silou…

Asi ano, v Osobní rovině můžete přemoci nenávist druhého svou láskou, odstranit touhu po pomstě a sžírání ducha. Ale v Kolektivní rovině to nejde, když to dosáhne příliš širokých rozměrů. A ovšem oni, třeba LGBT, mají plná ústa svobody a lásky, ale v duši mají nenávist proti normální společnosti a ovocem jejich jedu je zlá Totalita, žádná svoboda. Jak proti nim chcete bojovat Láskou, když ta je jejich falešnou zbraní? Ale to není jenom tohle LGBT, takovéhle zneužití pojmů třeba Láska a Nenávist, třeba Pravda a Lež, je velmi rozsáhlé…

Píšete klidné nenásilí. Ale pokud začnou "bít" matky a děti, tak se muži musí ozvat je bránit. Tady už nejde o tolerování zla namířeného proti mě. Mně osobně lgbt nijak neubližují, ale to neznamená, že bych proti nim ve jménu ochrany žen a dětí neměl bojovat…

Ale tady nejde jenom o lgbt, to je i přijímání migrantů, a další relativně drobnější problémy. Volání po Lásce k migrantům je volání pro přenášení Zkázy a Vražd na naše děti a vnuky. Je to zrada, a žádná Láska k Nepřátelům našich Bližních není na místě…

Co třeba Husité? Neměli třeba škodlivou nenávist ke křižákům? Neměli třeba přijít s láskou a s květinami místo se sudlicemi a vozovou hradbou, a třeba ještě pokorně strčit hlavy na špalek? Ne, to tedy neměli… Nebo 1683 u Vídně, měli snad víc milovat útočící Turky? Moc dobře tehdy věděli, že ne…

Korektura - má tam být "tolerování zla namířeného proti mně" … A má být asi "je volání po přenášení" a ne "je volání pro přenášení"…

K tomu poznámka - ten delší text "Víra a pochybnosti" - pětkrát se mi zdálo, že tam ještě dopisuji závěr, ale nedařilo se mi ho ze snu opsat do skutečnosti. Nakonec jsem tam ale napsal včera dvě pěkné tečky na ta dvě témata tam obsažená, ale bylo to smazáno, a poznámka o jejich smazání pak zase. Stejně už to měl být závěr, dočtete si ho jinde… A jak jsem si přečetl a připomněl dnes na husitském kostele, tak ne nadarmo je naším heslem: "Pravda vítězí"… Jen to někdy trochu déle trvá…

Poselství o lásce, pokoji a odpuštění je opravdu nadlidský princip. O tom daleko více než my vědí bratři a sestry, kterým např. mohamedáni vyvraždili rodiny. Zde už nejde o nějaké akademické žvásty, ale naprosto zřetelné rozhodnutí, které je na ostří nože:

-půjdu cestou, kterou ukázal Pán? Cestou odpuštění, i když je to velmi težké a moc, moc to bolí? Je to cesta ponížení, odhlédnutí od sebe, zapření sama sebe , je to božský princip. - nebo půjdu cestou pomsty, nenávisti a neodpuštění? tato cesta mi možná před lidmi "zachová tvář"- vždyť šlo o mé nejdražší, ne o mně! Je to však cesta beznaděje, která prožívá zahynutí už v tomto životě. Takto se rozhoduje denně mnoho našich bratří a sester. Mysleme prosím na ně, ať jim dá Duch Svatý sílu jít dál správným směrem. https://www.hlas-mucedniku.cz/mapa.php

Ano, je myslím důležité to rozlišovat. Pomstou nikomu nepomůžete, jen roztáčíte kolo nenávisti a pomsty za pomstu dál. Proto je důležité umět odpouštět těm, kdo nám ublížili, a také proto, že ta nenávist ve vaší duši otravuje především vás samotné. Jistěže pomsta není dobrá cesta. Ale dokud se jedná o preventivní bránění dalšího utrpení, kde máme možnost tomu zamezit nebo se o to aspoň pokoušet, tam bychom být nečinní neměli.

Ale jak si čtu ten Hlas Mučedníků, možná tady u nás fňukáme nad malichernostmi ve srovnání s utrpením jinde ve světě? Možná. Ale je to především díky tomu, že u nás zatím nežijí Muslimové, a nežijí tu primitivní národy jako arabové nebo afričané. Takže když se jejich přívalu bráníme, potažmo se bráníme tomu, aby to u nás za třicet let nevypadalo tak, jako píšou na tom Hlasu Mučedníků o blízkém východě. Tady to leckdo přehlíží a pak nechápe, proč tolik protestujeme před přijímáním migrantů a azylantů z primitivních a agresivních zemí, protože oni si ten primitivismus a agresivitu nesou sebou sem…

A ovšem, kde jsou třeba křesťané v menšině před zlou většinovou společností, nezbývá jim než mlčky trpět, protože případným odporem by si to ještě víc zhoršili, sobě i svým bližním…

A ještě víc když o tom přemýšlím, oni jsou tam křesťané v těch zemích třeba dálného východu (východní Asie) poněkud cizorodý element a kulturně tam příliš nepatří, a proto mají takové problémy, protože je místní společnost vyvrhuje ze svého středu. Víte, je to poněkud rozdíl, bých křesťan spolu se svými bratry v národu, a nebo být křesťan proti svým bratrům v národu… Na druhou stranu, třeba v Iránu nebo v těch částech Sýrie, kde vládne Bashar Assad, tam křesťany tolerují celkem dobře a křesťanství tam má hluboké kořeny. A obecně by muslimové měli křesťany tolerovat, je to jedno z náboženství "Knihy"…

A teď jste mi připomněl, kterou další věc jsem vám (Jednotě Bratrské a spol.) chtěl vytknout. Když se oslovujete "bratře", poněkud tím předem odzbrojujete případný útok svého oponenta. Ale budiž, jako muži to sneseme, jen nám to připomíná, jak bychom se měli navzájem chovat.

Ale říkáte také běžně ženám "Sestro" ? Víte, toto oslovení "Sestra" je rezervováno pro řádové sestry jeptišky a pro zdravotní sestry, a je to velké Mysterium a Kouzelný talisman na jejich ochranu. "Sestra" je sexuální tabu - po sestřičkách se netouží, a ony se nemusí bát svůdníků. A sestru lze požádat o nezištnou pomoc a žádající se za to nestydí. Podle mě není dobré tuto pojmovou mystiku rozmělňovat nebo i zneužívat u každé ženy, se kterou komunikujete…

Možná to má víc pro a proti, která jsem nezvážil… A chápu, že pokud jste zvyklí, tak by se od toho těžko couvalo… Ale …

Ano, bratře. Ženy oslovujeme "sestro" , nebo jménem. Je to vhodné, jak píšete to potlačuje sexuální polaritu. Není to komunikace žena-muž ale bratr-sestra. To je bezpečnější, i když to také nic nezaručuje. Jsme lidi a tak to má být.

Ta verze podle Františka z Assisi, co tu mám na záložce, je podobná, ale ne stejná:

Pane, udělej ze mne nástroj svého pokoje, abych přinášel lásku, kde je nenávist, odpuštění, kde je urážka, jednotu, kde je nesvornost, víru, kde je pochybnost, pravdu, kde je blud, naději, kde je zoufalství, radost, kde je smutek, světlo, kde vládne tma.

Pomoz mi, abych netoužil po útěše, ale těšil, po porozumění, ale rozuměl, po lásce, ale miloval.

Vždyť kdo dává, ten dostane, kdo odpouští, tomu se odpustí, kdo umírá, vstane k životu.

Z tohoto všeho - víra místo pochybnosti patřilo do minulých tisíciletí, ale nyní to bude zásadní změna paradigmatu: Nevěřte, Pochybujte! Víra i Ignorantství jsou slepé, ale Pochybnost vede k přemýšlení… Věřit bez Pochybností můžete jen nejbližším milovaným. Ale i Bohu nebo Ježíši Kristu - sice můžete věřit, ale přesto pochybujte, třeba jestli správně rozumíte tomu, co po vás ve vašem životě chtějí…

Lásku a Nenávist leckdo smíchal a zaměnil, Pravda je nyní Lháři prohlašována za Nenávist, a Lež je prohlašována za Lásku. Není dobré přinášet Lež, kde je Pravda, a tvrdit, že to děláte proto, že přinášíte Lásku tam, kde je Nenávist, nebo naopak bránit přinášet Pravdu a tvrdit, že ta Pravda je jen Nenávist, ale mnozí na Západě to dnes dělají, mas-média a politici a úderné neziskovky a cenzoři především.

S tím Světlem a Tmou je to také složité, protože leckterá duchovní temnota se blýská v záři reflektorů a pozlátek show-bussinesu, ale to není to pravé Světlo, o kterém je tu řeč. Dnes je toho "světla" mnohde až příliš, ale k žádné osvícenosti to nevede…

A abyste rozuměli, je nejprve potřeba toužit po porozumění, to je "conditio sine qua non", bez toho to nejde…

S tím ostatním v tom znění, co jsem uvedl, lze souhlasit…

Jednota v Různosti je dobrý princip. V Jednotě je Síla… Asi jako tu známe ty Svatoplukovy pruty… Víte, čeho jsou symbolem tyhle svázané pruty? (Jenže na porozumění tomuto ještě nejste zralí…)