Uvádím zde výňatek z rozsáhlého materiálu. Text je sice konfrontací výkladu podle katolického katechismu, ale mého jeho význam přesahuje pouze toto úzké zaměření, neboť svojí podstatou je vlastní minimálně všem tradičním křesťanským církvím. Čtěte pozorně a snažte se používat vlastní rozum.

Prvotní hřích

Historie prvotního hříchu je popsána v Bibli na začátku knihy Genesis. Katechismus to uvádí slovy: Mezi všemi slovy Písma svatého o stvoření zaujímají jedinečné místo první tři kapitoly knihy Genesis. Z literárního hlediska mohou mít tyto texty různé prameny. Inspirovaní autoři je umístili na začátek Písma, aby se tak jejich slavnostním jazykem vyjádřila pravda o stvoření, o jeho původu a o jeho cíli v Bohu, o tom, že má řád a je dobré, o povolání člověka a konečně o dramatu hříchu a o naději na spásu. Tato slova čtená ve světle Krista, v jednotě Písma svatého a živé tradice církve zůstávají hlavním pramenem katecheze o tajemství "počátku": o stvoření, o pádu a o příslibu spásy.(§287) Věnoval jsem se studiu (no ono jen doslova pár stránek) této historie docela pečlivě. Hlavně jsem o tom diskutoval s křesťany (katolíky a svědky Jehovovými). Nicméně text v Bibli je tak podrobný a jasný, že se ani nedá vyložit jinak (myšleno ve smyslu že Hospodin je nekonečně dobrý), pokud ho nebudeme svévolně měnit anebo zcela převracet jeho smysl. Vše tam do sebe zapadá. Jak je tedy možné, že tradiční křesťanské výklady vyznívají úplně jinak než je to v Bibli napsáno? Asi proto, že pokud bychom to brali tak, jak je to v Bibli napsáno, není to zrovna pro Boží charakteristiku dobré. Navíc křesťanské výklady se snaží vnutit nám svá tradiční schémata: Hospodin je spravedlivý, milosrdný a my se mu musíme klanět a ponižovat se před ním. Jenže největším nepřítelem tohoto výkladu je samotný text Genesis - Bůh zde vychází tak, že věcnými dotazy "poctivě" věřící zpravidla neobyčejně vytočíte. Bible začíná rozporem. Popis stvoření je v Genesi dvakrát, a pokaždé zcela jinak. V první kapitole se tvůrce nazývá jednoduše Bůh, ve druhé už vždy Hospodin Bůh (Jehova Bůh). Je zcela jasné, že tyto verze jsou různé, liší se od sebe tak, že jsou jistě ze dvou různých pramenů. Historie Prvotního hříchu však se týká pouze druhé verze stvoření a proto se budeme věnovat jí. Z tohoto textu Bible a toho, jak tento text interpretují křesťané plyne důležité vysvětlení:

Existují dvě hlavní duchovní bytosti, mocné, které stojí proti sobě, Jedna z nich je ale o mnoho mocnější, takže ta druhá nakonec prohraje. Ke komu se přidáme? No samozřejmě k té mocnější. A aby to nevypadalo tak vypočítavě a zbaběle, pokusíme se vysvětlit, proč jsme to udělali, jinými důvody. Tuto mocnější bytost tedy definujeme jako dobrou, milosrdnou a spravedlivou, definujeme ji jako synonymum Pravdy a Lásky. A nazveme ji Bohem. Takto to realizuje Katechismus katolické církve, §385: Bůh je nekonečně dobrý a všechna jeho díla jsou dobrá. Toto prohlášení už pak ale nedává jinou šanci, než v případě nutnosti lhát a lhát… Jakýkoli Boží čin je pro katolíky závazně definován jako nekonečně dobrý. Takže mocnějšího spojence jsme vyřešili. No a na tu druhou bytost pro změnu zase nakydáme co nejvíce špíny, definujeme ji jako vzor všeho Špatného, jako otce Lži. A nazveme ji Satanem či Ďáblem. Jenže je tu svatý text, který hovoří jinak. Boha ukazuje jako intrikána, nemilosrdného, zneužívajícího svoji moc a vrcholně nespravedlivého. Snažíme se ho tedy očistit. Když už jsme zalhali o důvodech, proč jsme se přidali na stranu Boha, lžeme dále. Dosadíme do historie Satana, který je již jako Špatnost definován a doufáme, že to nějak vyjde. Abychom Boha očistili od toho, co se o něm v Bibli píše, překroutíme vše, co se nám nehodí, obviníme Satana a i člověka mnoha špatnostmi a zase doufáme, že nám to nějak vyjde. Dokonce začneme tvrdit, že tento příběh je psán alegoricky, že jeho autorem vlastně není Bůh či Duch Svatý, že je to z pohledu Evy (jako by to psala Eva). A protože tresty, které Hospodin Bůh uvalí na aktéry incidentu jsou velice kruté, označí křesťané chování lidí, které z textu Bible vyznívá pouze jako neznalé chování naivek, nejisté a nevědoucí, jako vzpouru proti Bohu. Jako že se lidé proti Bohu vzbouřili (!!). Vzbouření přece vypadá jinak. Nakydat na bližního špínu a pochlebovat Bohu, to křesťané umí výtečně. Ale je možný ještě jeden, odvážnější výklad této historie, který dále zpřehlední a ujasní tuto historii. Bozi byli dva. Této myšlence se věnuji v jiném článku.

Na toto místo jsem chtěl sepsat všechny lži, které plynou z křesťanského výkladu historie Prvotního hříchu. Tato tabulka by však byla příliš dlouhá a vlastně by duplikovala následující rozbor (Tučně napsané řádky jsou přímé citace Bible.): Genesis, 1. kapitola

V první kapitole tvoří Bůh postupně po dnech, v pořadí

1. (1-5) nebe, zemi a světlo 2. (6-8) nebeskou klenbu 3. (9-13) souš, rostliny 4. (14-19) Slunce, Měsíc a hvězdy 5. (20-23) vodní živočichy a ptáky 6. (24-31) suchozemské živočichy a lidi

Takže spotřeboval těch známých šest dní v přesném pořadí. To ale ve druhé kapitole již neplatí, tam je pořadí jiné a jiný je zřejmě i tvořitel, protože jeho vlastnosti jsou diametrálně odlišné.

Podívejme se z první kapitoly podrobněji na verše 27-29, budou pro nás důležité. 27Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. 28A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." 29Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. V první kapitole je stvoření popsáno jinak než ve druhé kapitole. Zde stvořil Bůh oba lidi naráz (může tím být i myšlen člověk jako druh, čili mnoho lidí obojího pohlaví) a dal jim celou zemi, nejen nějakou rajskou zahradu. Bůh nepotřeboval jeden jediný lidský pár kvůli dědičnému hříchu a proto mohl stvořit mnoho lidí najednou, třeba i proto, aby předešel jinak jistému incestu, což by byla při pouze jediném lidském páru nezbytnost. Také jim dal za pokrm veškeré byliny se semeny a všechny stromy nesoucí ovoce. Žádný strom poznání, žádný zákaz, žádné zabíjení zvířat pro pokrm, oběti či pro kůže. Žádné ohraničení jejich prostoru zahradou v Edenu. Žadné samoúčelné utrpení. Prostě Bůh z první kapitoly je úplně jiný Bůh. Ve druhé kapitole se již nazývá Hospodin Bůh, tvoří muže dříve než rostliny a zvířata, a úplně nakonec stvoří ženu jako pomoc pro muže. A k zabíjení se staví úplně jinak. Však uvidíte. Genesis, 2. kapitola

1Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. 2Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. 3A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. První tři verše druhé kapitoly patří vlastně k historii tvoření podle kapitoly první. I proto, že tvůrce je zde uveden ještě jako Bůh, beze jména. Hospodin Bůh, krutý Bůh, opanuje text až a nástupem čtvrtého verše.

4Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, 5nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával. 6Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. 7I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. Takže zde, jak vidíme, byl člověk (muž) stvořen ještě před rostlinami a živočichy. Hospodin je Bůh izraelitů, kdežto Bůh z první kapitoly je Bůh všech. Protože tento článek má jen za cíl ukázat, jak křesťané překrucují pravdu, věnuji se rozvinutí teorie Boha a Hospodina ďábla v samostatném článku, protože tato teorie si to zaslouží. Bude to i další Biblický příběh.

8A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. 9Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak strom života a stromu poznání dobrého a zlého. Zde Hospodin ohraničil životní prostor člověka Edenem. Proč stvořil Hospodin vůbec strom Poznání, když se z něj nesmělo jíst? A proč ho stvořil tak krásný, s plody lákajícími k jídlu, (jak se píše v dalším textu (Gn 3,6))?

10Z Edenu vychází řeka aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky. 11Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato, 12a zlato té země je skvělé,je tam také pryskyřice a kámen karneol. 13Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš. 14Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat. 15Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. Až doteď je popis ráje i Hospodina nekonfliktní, ještě se nezačíná psát o pasti, kterou Hospodin na člověka připravil. Ale to se teď změní.

16A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. 17Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš. Novější překlady mění konec sedmnáctého verše na V den, kdy bys něho pojedl, propadneš smrti. Mohlo by se zdát, že je to jen malý rozdíl, ale není to rozdíl nepodstatný, jak dále uvidíme. Původně tedy Hospodin řekl (Bible Kralická) "…v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš". Původní text usvědčuje Hospodina ze lži. Proto byl cenzorsky změněn a nový text se už dá interpretovat aspoň jako neúplná informace. Opět ukazují křesťané, komu nadržují. A dále, člověk byl stvořen tak, že neuměl rozeznat dobré a zlé, což by se snědením plodu ze stromu poznání změnilo. Že to tak bylo, potvrzuje přímo Bůh v dalším textu (Gn 3,22). Proč však Hospodin chtěl člověka nevědomého? Proč mu odpíral poznání? Pouze v těchto verších varuje Hospodin člověka (pouze muže) před konzumací plodu Stromu poznání. Jak byla však varována žena, není v Bibli uvedeno.

18I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou." 19Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. 20Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. 21I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. 22A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Podle vykladačů Bible tím, že muž pojmenoval všechny tvory, ustanovil se nad nimi pánem. I toto je docela důležitá informace pro další výklad.

23Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest." 24Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. 25Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se. Katechismus říká: Protože chtěl Bůh otevřít cestu nadpřirozené spásy, zjevil kromě toho již na začátku sám sebe prarodičům. Vybídl je k důvěrnému společenství se sebou samým a přitom je oděl zářící milostí a spravedlností. Opět zcela překrucují. Jak může být oděn spravedlností člověk, který nerozezná dobré a zlé? Jak může být oděn milostí ten, na něhož se chystá sprostá past? Přestože texty Bible přímo křičí, jak Hospodin zneužil svoji moc proti naivním lidem, křesťané ho pořád vyzdvihují. Nejenže lžou, ale jsou i patolízalové a zbabělci. A ještě jedna zajímavá věc: Muž zde pojmenoval nového tvora, nazval ho "žena" (nebo mužena, to je jen snaha přiblížit jazykovou podobnost muž a žena v hebrejštině). Tím ale se ustanovil nad ní pánem, stejně, jako v Gn 2,20 nad zvířaty a tím by prý porušil Boží stvořitelský řád. Jenže Hospodinu ani pánům biblistům to zde nevadí. Biblistům to vadí až v Gn 3,20, kde ji ale pojmenoval jménem vlastním, což je něco zcela jiného, a vadí jim to navíc v době, kdy již sám Hospodin podřízenou roli ženy určil. Jenže tou dobou už byl muž Hospodinem proklet, tak se na něm musí najít co nejvíce špíny. Genesis, 3. kapitola

1Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" Tohle je nejvíce kontroverzní místo. Zde křesťanští vykladači tvrdí bez jakýchkoli dalších vysvětlení, že ženu svedl Satan. Ale v textu o tom není ani zmínky. Opět nestydatě lžou. Že to byl had plyne i z dalšího textu (Gn 3,14). Výslovně se zde také praví, že tento had byl stvořen Hospodinem a že to bylo polní zvíře. Tohle všechno křesťané klidně, bez začervenání ignorují a převracejí a tím nám opět předvádějí, jaký vztah mají k pravdě. Zde můžeme poznat další vlastnosti hada, tak, jak byl Hospodinem stvořen. Je nejzchytralejší ze všech polních zvířat a je nadán darem řeči. Není tu upřesněn jeho vzhled, což přinese dále trochu problémů. Dále je nutno si uvědomit, že žena ještě neměla jméno, ještě se nejmenovala Eva.

2Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. 3Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: "Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli."" Zde zapomněli upravovači textu upravit ženinu odpověď. Měla zde po úpravě odpovědět "nebo propadnete smrti." Text zde totiž i nyní souhlasí s Kralickou Biblí. V tomto místě jeden z křesťanů, který se mnou o tom diskutoval, obviňoval ženu, že lže. Prý jí nebylo řečeno, že se stromu nesmí dotýkat. Jenže jak a kdo ženu před stromem varoval, nevíme. V Bibli je uvedeno, jak byl varován muž. Ženu možná varoval také Hospodin, nebo Adam, ale nevíme, jakými slovy. Tak ani nemůžeme vynášet soudy, že by lhala. Navíc to není ani moc podstatné, smysl zákazu tím neutrpěl, je jasný. Ale opět to naznačuje snahu křesťanů za každou cenu nakydat na člověka co nejvíce hnoje, aby zdůraznili, jak je špatný.

4Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nezemřete smrtí. 5Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." V nových překladech je text po křesťanském zvyku upraven na "nepropadnete smrti". Proč by had odpovídal ženě "nepropadnete smrti", když žena mu řekla "abyste nezemřeli"? Je to nedůslednost upravovačů textu. Text byl totiž nově upraven jen v Gn 2,17 a zde, v Gn 3,3 ho změnit zapomněli. Poučení pro upravovače textu Bible tedy zní: Musíte upravovat důsledně. A na tomto místě je nutno si porovnat, co říkal had, a co říkal Hospodin. Jen tak pro zajímavost se podívejte, jak s touto hadovou větou umí křesťané manipulovat. A nestydí se za to. V tomto místě začne mít význam i drobná změna významu textu mezi Kralickou biblí a novým překladem. Had zde říká ženě prostou pravdu. Nenutí ji k tomu, aby jedla, pouze jí říká to, jak to je. Upřesnil a napravil nepravdivou informaci, kterou dal muži Hospodin, když mu zakazoval jíst tyto plody. Přesto křesťané vykládají toto místo jako: "Lež, kterou řekl Satan ženě…" I když Satan (podle nich, podle Bible had) řekne čistou pravdu, je to podle nich vždy lež. U nich není důležité co kdo řekl, ale kdo to řekl. Takový je jejich vztah k pravdě.

6Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Proč ten strom Hospodin Bůh stvořil tak, aby lákal, aby ženu přitahoval? Určitě ne proto, aby jí pomohl, aby odolala. Byla to důležitá součást jeho pasti. O tom, proč byl strom stvořen tak přitažlivý, křesťané raději nehovoří. A přitom je i toto jasné z textu Katechismu, který je usvědčuje: §280: Hned od počátku Bůh myslel na slávu nového stvoření v Kristu. Čili Hospodin Bůh měl toto už dávno naplánováno, nakonec text Bible to jen potvrzuje. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. A je to. Hospodinu se to povedlo. Krásný strom, nádherné, lákající plody, nastrčený chytrý had s darem řeči, naivní lidi, neschopní poznat dobro a zlo. Taková kombinace nemohla zklamat a Hospodin tohle dobře věděl, nakonec potvrzuje to i katechismus, když tvrdí, že Ježíš byl už před stvořením světa vybrán k tomu, aby vykoupil lidstvo. Žena nemohla před snědením plodu poznat, že činí něco špatně. Hospodin jí jíst zakázal s tím, že v den, kdy z něho pojí, zemře. Had jí řekl, jak to je ve skutečnosti. Kdo je dobrý a kdo špatný? Nemohla vědět, měla důvěru v Hospodina a myslela si, že had, jakožto Boží tvor, nemůže být špatný, nakonec neuměla ani rozeznat dobré a zlé. A had nelhal, vede morálně. Ale všichni mají smůlu. Hospodin je mocnější.

7Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. Ano, lidem se otevřely oči, začali vědět. Nezemřeli v ten den, a tím je jasné, že Hospodin Bůh jim neřekl pravdu. Adam žil ještě přes 900 let (Gn 5,5: Všech dnů Adamova života bylo devět set třicet let a umřel), o Evě se toto nedozvíme, nakonec je to jen žena, v náboženství není důležitá. Lidé začali rozeznávat dobro a zlo, začali být moudřejší. Vyplnilo se přesně to, co řekl had. Had tedy ženu nepodvedl, protože jí řekl přesně, co se stane. Lidé se přesvědčili, že had měl pravdu. Pokud někdo chce toto překroutit, musí lhát. To pro křesťany není problém. Křesťanům nepomohla ani změna textu. Lidé nezemřeli hned ten den, ale ani nepropadli smrti, protože smrtelní byli pořád. Hospodin to sám potvrzuje v Gn 3,22. Všimněte si ještě jedné skutečnosti: Lidé řešili svoji nahotu fíkovým listím. Nezabili žádné zvíře kvůli kožešině.

8Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. 9Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?" Vševědoucí Hospodin, a neví, kde lidé jsou? Samozřejmě že ví. Hospodin blufuje. Podle křesťanů chtěl Hospodin dovést člověka touto otázkou k odpovědi ve smyslu: Jsem v pytli. Chtěl jsem být jako ty a místo toho je ze mne bezbranná troska. Smiluj se nade mnou, Bože! A pak by mu prý odpustil. Následující odpovědí to prý ale Adam zkazil. Jenže Hospodin přece v Gn 3,22 říká Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. A podle křesťanů by účinek Stromu měl Adam lhavě popřít a hlavně se ponížit. Měl by lhát. To Hospodin prý chce. Pravdu slyšet nechce, ocení jen lež a ponižování. To nám vnucují křesťané.

10On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se." Tak to bylo špatně, Adame. Řekl jsi sice, že se Boha bojíš, což se vyžaduje, ale nestačí to. Bude trest. Jenže co tak špatného člověk řekl? Vždyť řekl čistou a upřímnou pravdu. Ale asi vadilo, že se neplazil před Hospodinem Bohem po kolenou. Je nutno se ještě více ponížit. Tak si to církve představují. Pravdu, jak je vidět, Hospodin nepromine. Lež a ponižování miluje.

11Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?" Opět blufování. Hospodin to samozřejmě ví, ale nastavuje otázku tak, aby i čistá pravda člověku ublížila. Aby mohl trestat.

12Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl." Opět špatně, Adame. Prý tím Adam svaluje vinu na ženu a potažmo na Hospodina Boha a neprojevuje poníženost. Tím Hospodina Boha rozčílil, protože naznačil, třeba nechtěně, skutečnou podstatu této pasti. Ale řekl pravdu. Přesně tak to bylo. V textu Bible je to takto napsáno. Ale spíš bych mu vyčetl zbabělost. Nebyl to žádný hrdina. Jenže křesťané tvrdí, že Hospodin chtěl devotní chování. Pravda ho nezajímala. V tom ho Adam zklamal.

13Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?" Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla." Ani žena neprojevila dostatek devotnosti. Ale aspoň něco - trochu lže. Aby se Hospodinu zalíbila, tvrdí, že ze strany hada to byl podvod, přestože had řekl čistou pravdu. Zde se nezachovala dobře, protože obvinila nevinného. Ale může ji omluvit strach. Možná byla hrůzou bez sebe a kdyby věděla, co ji od toho "milosrdného Hospodina" čeká, jistě by se sesypala. Ale už poznala, že se zachovala nesprávně, protože Hospodin je mocnější, jenže pozdě. Než snědla, poznat to nemohla. Jenže lhala málo. A hlavně se měla ponížit.

14I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. (moc se mi líbí přesný text z Bible Kralické: …po břiše svém plaziti se budeš a prach žráti budeš po všechny dny života svého.) Důležitý moment. Had je potrestán tím, že poleze po břiše. To se skutečně stalo, had po břiše leze. Další důkaz, že to nemohl být Satan, jak bez uzardění lžou křesťané. Leze snad Satan po břiše po všechny dny svého života? V Knize Jób Satan říká, že procházel zemi křížem krážem. Ne, že proplazil. A řekl by Hospodin Satanovi, že bude vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře? Proč by Hospodin Satana řadil k polní zvěři? U hada je to jasné. Verš 14 vylučuje, že by v tom měl prsty Satan, protože by to z Hospodina dělalo jen nevědoucí figurku, která byla podvedena. Vždyť by potrestal nevinného hada. Takhle trestá svůj nástroj (proč by ho jinak stvořil nejchytřejšího a s darem řeči?), který mu sice dobře posloužil, ale jeho potrestání bylo také v plánu. "Spravedlivý" Hospodin.

15Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." "Dobrotivý" Hospodin Bůh přímo způsobuje, aby se dvě Boží stvoření nenáviděla. Zde se Boží Hospodinův charakter projevil už v celé své nahotě. A navíc, křesťané ženu dlouho označovali jako ďáblovo plémě a jeho pomocnici. Zase tvrdili něco, co se jim hodilo. Tady říkají, že Hospodin vložil mezi Satana a ženu nepřátelství, ale ženu označují jako satanovo plémě. Zaplétají se do toho tak, že by byli jen k smíchu, kdyby spíše nebyli k pláči. Druhá část tohoto verše je prý tzv. protoevangelium. Je docela nepochopitelná, tak se dá vyložit libovolně. Prý to předznamenává Marii, Ježíše a vůbec celý Nový zákon. Já to tam nevidím. Kdo to tam vidět chce, možná, že tam něco vidí. Nahradíme si zájmena (v češtině je to nejasné, pomohl jsem si německým překladem): Símě ženy rozdrtí hadovi hlavu a had tomuto semeni rozdrtí patu. Takto to vysvětlují křesťané: To je první proroctví o Tom, který jednou přijde, bude zabit - to je ono slovo: ty jemu rozdrtíš patu, a vstane a bude slavit poslední vítězství nad satanem - to je ono slovo: ono ti rozdrtí hlavu. Úplně jasné, že? Proto tam musí křesťané i za cenu lží dostat Satana, jinak by toto vysvětlení bylo nesmyslné. Ale oni se lhát nestydí, tak to samozřejmě udělali. Navíc změnili pořadí, protože tvrdí, že nejdřív bude rozdrcena pata lidskému semeni a potom hlava hadímu semeni. Hospodin to ale pronesl v opačném pořadí! V Katechismu je to vysvětleno podobně: "Bůh totiž po jejich pádu v nich vzbudil naději na spásu příslibem vykoupení". Hezky to hadovi Hospodin tehdá řekl. Položil nepřátelství mezi ženu a hada a předpověděl jim, že jejich potomci si budou drtit údy. Tak krásně a jasně by to dokázal říci jen málokdo. A Hospodin pokračoval:

16Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout." Opět důležitá a velmi hrozná pasáž. Hospodin Bůh trestá poddaného tvora bolestmi a utrpením (podle Svatého Escrivá spíše vyznamenává, protože bolest je prý vynikající a dobrá) a staví ho tu do podřízené role. Jak evangelické! (No, ono to není až tak evangelické, jako účelné. Pokud Hospodin čerpá sílu z utrpení, musí si zajistit, aby bylo utrpení co nejvíce. Zatím je na to takřka sám, ale až bude mít svoji církev, půjde to samo.) Tato věta způsobila spoustu utrpení mnohých žen. Křesťané, již tradičně, se zde opět nestydí měnit text. Tvrdí, že Hospodin nerozmnoží ženino utrpení a bolesti, přestože je to tu jasně napsáno, a dokonce ještě zdůrazněno slovem Velice. Tvrdí, že Hospodin jen bolesti ponechá, nebude je velice rozmnožovat, protože tohle je i pro patolízaly silná káva. Raději opět, jak je jejich zvykem, lžou. Angličtí katoličtí biskupové jsou přece jen upřímnější a tvrdí, že tady je text Bible nesprávný, že toto Hospodin vůbec neřekl. Je to ale zoufalá snaha trochu zachovat aspoň zdání toho, že Hospodin je milosrdný. Ale nám se opět v celé nahotě objevuje Hospodinův charakter či jeho potřeby (potřeba utrpení) a jen potvrzuje to, jak moc je nutno se Hospodina bát.

17Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. (Zde je prvně použito mužské jméno Adam.) Zase důležitý moment, který nahrává mužskému šovinismu, v církvích naprosto běžnému. Hospodin klade Adamovi na prvním místě za vinu, že uposlechl hlasu své ženy. Takže poučení pro muže? Nenaslouchejte hlasu své ženy, vede vás ke zkáze. A ještě si všimněme, že i zde Hospodin slibuje muži trápení. To opět podporuje způsob, jak Hospodin načerpává svou sílu: utrpením podřízených tvorů.

18Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. 19V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš." Tady prý Hospodin potrestal člověka smrtí. Jenže to tak není, tohle je jen Hospodinovo konstatování platného stavu. Člověk nikdy nesmrtelný nebyl, jak Hospodin potvrzuje v Gn 3,22.

20Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých. Teprve zde je žena Adamem pojmenována na Evu. A na tomto místě je v ekumenickém překladu Bible hrubá chyba. Je tu totiž poznámka pod čarou, že tím, že Adam pojmenoval svou ženu, prohlásil se tím za jejího pána (Gn 2,20) a porušil Boží Hospodinův stvořitelský řád, podle něhož si byli oba rovni (Gn 1,27). Ale to je zase jen snaha křesťanů nakydat na člověka co nejvíce špíny. Za prvé člověk pojmenovával zvířata nikoliv vlastními jmény, jako to bylo v případě Evy, ale druhovými jmény. Určitě nepojmenoval kočičí pár Mikeš a Micinka, ale řekl zřejmě (hebrejsky): "Toto zvíře se bude nazývat kočka a kocour" nebo tak nějak. Ale hlavně, uvědomme si to, co přehlédli tvůrci Bible, že totiž tento stvořitelský řád porušil přímo Hospodin již v Gn 3,16 budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout. Adam by jen potvrdil Hospodinovo rozhodnutí, že bude nad svou ženou vládnout, ale to by ji musel pojmenovat žena (což ovšem udělal už v Gn 2,23, kde to ovšem ani Hospodinu, ani pánům biblistům vůbec nevadí.) Až trapné jsou pokusy náboženských patolízalů co nejvíce zde člověka očernit a Hospodina vyvýšit.

21Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je. Zajímavé. Zde se vlastně prvně hovoří o zabíjení. Ledaže by si Hospodin Bůh stvořil kůži na suknice bez zabití nějakých zvířat (což samozřejmě je v jeho moci, jako všemohoucího). Nedá mi to, abych na tomto místě nepřipomněl další snahu křesťanů, v tomto případě Jehovistů, opět co nejvíce očernit člověka. Jehovisté tvrdí, že Jehova si původně přál, aby lidé jedli jen rostlinnou stravu a nechtěl, aby žili na úkor jiných živých tvorů. A to, že nakonec člověku dovolil jíst maso je jen jeho ústupek. Ano, první kapitola, která popisuje první verzi stvoření a Boha, toto takto píše (Gn 1,29). Jenže s nástupem Hospodina (Jehovy) od čtvrtého verše druhé kapitoly už to pravda není. Mírumilovného Boha nahradil krutý Hospodin. A pak už, co se týče zabíjení zvířat, platí pravý opak. Přece když lidé poznali, že jsou nazí, oděli se do fíkových listů (Gn 3,7). A čím však oblékl člověka Hospodin? Koženými suknicemi. První příklad toho, že mají zabíjet, jak jinak by získali kůže? A tohle pokračuje dál: Kain obětoval Hospodinu vypěstované rostliny, Ábel zabité ovce. Na kterou oběť Hospodin shlédl? Zeleniny si ani nevšiml. Ale ovce přijal (Gn 4, 3-5). A když si přečtete v Bibli obětní řády (např. Nu 8, Nu 15), jak Hospodin vyžaduje k obětem zabíjení zvířat, jak předepisuje lidem, jak mají zvířata zabíjet, jak dělit, co polévat krví, a jak je Mu tato vůně libá, uvědomíte si, jak zase křesťané lžou, pochlebují Hospodinu a jak zase očerňují člověka, svého bližního.

22I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky." Jeden z nejdůležitějších veršů celé této smutné historie. Potvrzuje se zde přímo Hospodinovými ústy, že had jednal čestně, protože řekl pravdu. Že Hospodinovy důvody zákazu byly nepravdivé. Člověk nesměl jíst ne proto, že by ten den zemřel, ale hlavně proto, že by prohlédl a stal se moudřejším. A Hospodin sám potvrzuje, že člověk předtím nerozeznal dobro a zlo a že se to změnilo. A také, že člověk není a nikdy nebyl nesmrtelný, protože k tomu by potřeboval pojíst ze stromu života, což ještě neudělal. Opravdu hutný verš, ale pro křesťany strašně nešťastný, neboť je usvědčuje z předpojatosti, nečestnosti a mnoha lží. Podívejte se na Gn 3,5. Had podal lidem přesné informace a způsobil, že začali poznávat skutečnost, i když jim to v případě Hospodinovy vlády bylo tvrdě ke škodě. A to jsou ovšem také věci, které víra nepotřebuje. Vzdělané lidi nesnáší. Hloupí se dají lépe ovládat a mezi nevzdělanými lidmi je daleko větší procento věřících. Podívejme se třeba do islámských zemí.

23Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. 24Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života. Tím mu znemožnil pojíst ze stromu života a získat nesmrtelnost. Bylo dokonáno. Plán vyšel, člověk je hříšný a je možno ho ovládat a trestat a hlavně čerpat sílu z jeho utrpení a z toho, že Hospodina bude uctívat. Genesis, 4. kapitola

Ze čtvrté kapitoly si uveďme pouze povídání o Kainově a Ábelově oběti, abychom si učinili obrázek, zda Hospodin podporoval vegeteriánství nebo zabíjení zvířat pro potravu. Kain a Ábel byli bratři; Kain se stal zemědělcem a Ábel pastevcem. 3Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. 4Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, 5na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Myslel jsem si, že není třeba komentáře, ale ono je. I tady Hospodin dal bezvýhradně přednost utrpení, tentokráte zvířecímu. Pěstování a sklízení řepy a pórku přináší podstatně méně utrpení, než zvířatům jejich zabíjení k zápalným obětem. Proto shlédl Hospodin na oběť, která ho utrpením posílila. Pórek a brambory mu sílu nedají, ty netrpí. Shrnutí - Hospodinova past na naivní lidi

Vysvětlit tento příběh nelze jinak, než že Hospodin vytvořil dokonalou past na lidi, protže tak na svět mohlo přijít v plné míře utrpení, které on potřebuje.

Past sklapla. Všichni byli nespravedlivě a nemilosrdně potrestáni. A proč by to Hospodin dělal? I proto má Katechismus vysvětlení, ale zcela mimoděk (§280): "…hned od počátku Bůh myslel na slávu nového stvoření v Kristu." A díky této pasti to mohl zrealizovat. Až trapně směšně zní další věta z katechismu (§380): Hříchem našich prarodičů byla ztracena veškerá harmonie prvotní spravedlnosti, kterou Bůh ve svém plánu pro člověka zamýšlel. Tak jaký měl Hospodin plán: nové stvoření v Kristu nebo harmonii spravedlnosti? Obojí najednou se vylučuje. Porovnejte ještě: (§315) Stvořením světa a člověka vydal Bůh první a všeobecné svědectví o své všemohoucí lásce i o své moudrosti a první zvěst o svém "dobrotivém plánu", který vrcholí v novém stvoření v Kristu. I zde je vidět, jaký měl Hospodin plán a proto past Prvotního hříchu byla nutná. Všimněte si, jak podlézavě hovoří katechismus o "všemohoucí lásce", "moudrosti" a "dobrotivém plánu". Nakonec pokud definujeme Hospodina Boha jako v Katechismu v §385 Bůh je nekonečně dobrý a všechna jeho díla jsou dobrá, tak to jinak nelze vykládat. Ale všimněme si, že křesťané všeobecně takovéhle vlastnosti Hospodinu přisoudí, ať udělá cokoli. Zneužití moci (10 egyptských ran), genocida (Jericho), obliba lhářů a podvodníků (Jákob), vše jsou ty "nejlepší" vlastnosti, jaké si jen lze podle nich představit. Nakonec kdo z vás jste viděli film Mela Gibsona "Umučení Krista", víte, jaké "krásné" věci dovede Hospodin ve své nekonečné dobrotě naplánovat. Takže příběh o Prvotním hříchu, tak jak je popsán v Bibli, nepopisuje láskyplného Boha, kterému nevyšlo to, jak stvořil lidi. Naopak, popisuje cílevědomou bytost, (a v tom má Katechismus v §280 pravdu), která už od počátku toto vše plánovala. Hospodin vytvořil všechny podmínky pro to, aby tato past sklapla a ta také sklapla, čili mu všechno vyšlo. Snaha křesťanů vypodobnit na základě tohoto příběhu láskyplného Boha, který toto nechtěl, je křečovitá a odhaluje vlastnosti tohoto náboženství velmi dobře. Navíc přestože se třeba katolická církev snaží tvrdit, jak Hospodin toto nechtěl, sama se do svých lží zaplétá a v Katechismu tvrdí současně i pravý opak. Pokud nějaká bytost tak nutně potřebuje utrpení jako Hospodin, těžko se dokazuje opak. A když, tak jen za cenu velkých lží.

Cui bono?

Ptejme se, proč by nám Hospodin zanechával v Bibli takovýto příběh, příběh, který ho zcela kompromituje. Abychom na to přišli, zahrajme si na detektivy. Ti se vždy ptají Cui bono - komu to prospívá. Odpověď je jednoduchá. Církvi. Příběh nám zanechal ubohého člověka, hříšného, s pocity viny. Trpícího. Podřízenou ženu, toužící po svém muži. Kromě toho, že Hospodin potřebuje utrpení ke své existenci, je tu ještě něco, co utrpení potřebuje. A tím je Církev. Trpící ovečky církev potřebuje. Jak řekla Matka Tereza, utrpení je dar, skrze který můžeme projevit svou lásku. "Všemohoucího" Hospodina, který nám může dělat co chce a my všechno bez rozmýšlení schvalujeme, kterého se musíme bát a musíme se před ním ponižovat i za cenu toho, že lžeme. Trpící, vinou obtížený člověk potřebuje kněze a církev. Muže vždy lákalo si ženy podřizovat, a tady mají opodstatnění. Adam je přece potrestán hlavně za to, že ženu uposlechl. Navíc se zde vyhlašuje i to, že toužit po vědění je špatné. Zůstat v nevědomosti - to je to, co církev od svých oveček vyžaduje. A trpět, odříkat si kát se, a ti nejlepší se třeba bičovat. Byl to Satan?

A aby Hospodin z toho nevyšel až tak hrozně, pokusili se křesťané dosadit na místo hada Satana. Jenže text, jak je napsán, to zcela vylučuje. Absolutně to nejde, pokud má Hospodin být dobrý. To vlastně nejde vůbec. Ale oni to prosazovali od začátku a spousta z nich tomu i věří. Mohamed, který zjevoval Korán o šest století po vzniku křesťanství později, už na to skočil a v Koránu je namísto hada Satan. Jenže Koránský příběh se docela liší. Alláh tam varuje Adama i Evu najednou, a porušení zákazu neznamenalo poznat dobré a zlé, ale stát se nespravedlivým. Súra 2, 35-37: I pravili jsme: "Adame, obývej s manželkou svou zahradu tuto! Jezte z ní podle libosti, kdekoliv se vám zachce, avšak nepřibližujte se k tomuto stromu, abyste se nestali nespravedlivými!" Avšak satan jim dal zhřešit a způsobil vyhnání jejich z místa, kde žili. I pravili jsme: "Odejděte! Jeden druhému budete nepřáteli; země bude místem pobytu vašeho a užívání dočasného!" Adam přijal pak od Pána svého slova a On mu odpustil, vždyť On odpouštějící je i slitovný. Jen taková drobnost - v Koránu odpustil Alláh jen Adamovi a navíc - kdo bude jeden druhému nepřítelem? Muž ženě, nebo lidé satanovi? Spíš to vypadá na nepřátelství muže a ženy; a jen Adam byl vzat na milost. I proto to mají ženy v islámu tak těžké. A ještě jedna docela žertovná neshoda. V Koránu Alláh varuje lidi, že kdyby pojedí, stali by se nespravedlivými. A v Bibli Hospodin tvrdí, poté, co lidé pojedli "…teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé". Takže člověk se stal nespravedlivým a tím se stal podobný Hospodinu … :-) Jak přesné. Křesťanské vysvětlení je celé lživé

Co mi na křesťanském výkladu vadí nejvíc je to, že zcela překrucuje texty. Satanem nahradí hada zcela bez uzardění a bez jakéhokoli vysvětlení. To, že Hospodin řekl ženě, že velice rozmnoží její bolesti a utrpení, vysvětlují tak, že to jen dopustí, přestože v textu je napsáno jasně něco jiného. A takhle upraví a zcela změní smysl tohoto celého textu. Prostě lež na lež. Snaží se co nejvíce ponížit člověka a co nejvíce povýšit Hospodina. Zcela neobjektivně a proti smyslu celého textu. Z jejich vysvětlení vyplývá, že Hospodin požaduje lži, zbabělé a devotní chování. A oni jdou příkladem. Jejich náboženství učí a vyžadují, že člověk má dát vždy přednost Hospodinu před svým bližním. A to je základem většiny krutostí, které monoteistická náboženství představují. Další příklad lži, skutečně hrubě nestydaté, kterou nám předkládá Katechizmus: (§399): Písmo ukazuje dramatické následky této první neposlušnosti. Adam a Eva okamžitě ztrácejí milost prvotní svatosti. Mají strach z Boha, o němž si udělali falešnou představu jako o Bohu, který je žárlivý na své výsady. Proboha, vždyť Bible je plna příkladů právě toho, že Hospodina je nutno se bát a že je žárlivý na své výsady, které tvrdě vyžaduje! Nejlepší křesťan je bohabojný! A vždyť právě křesťanství pod hrozbou trestů vyžaduje, abychom Hospodina milovali víc než cokoli jiného, uctívali ho, a dávali mu ve všem přednost před svým bližním a hlavně se ho báli. Není divu, že taková ideologie dovede vychovat i fanatiky, kteří jsou schopni vraždit v Hospodinově jménu i své nejbližší a ještě mají povznášející pocit, jak si u Hospodina dělají dobře. Tyto představy Adama a Evy nejsou vůbec falešné, ale velice přesné a Bible i církve nám je neustále vštěpují a potvrzují. Ale lžou, že to tak není. A závěr?

Křesťanství staví na hlavu pojmy jako Pravda, Lež, Spravedlnost, Čest, Milosrdenství. Vyzdvihuje ponižování, utrpení a bolest. Nejpožadovanějšími vlastnostmi člověka je bohabojnost, devotnost, patolízalství. Člověk má respektovat pouze moc. Moc Boží, čili církevní. A co si myslím o Bohu já?

Nejprve je nutno, abych připomněl, že v Genesi se mluví o dvou různých bozích. Bůh, popisovaný hned na začátku, beze jména Hospodin, je opravdu dobrý a nemá na svědomí past na první lidi. Ale s nástupem Hospodina, boha izraelitů, boha krutého, mstivého, nespravedlivého a nemilosrdného se vše mění. Poklidná zem je poskvrněna první pastí na naivní lidi v Edenu a krutými, nespravedlivými tresty. Hospodin si na rozdíl od prvního Stvořitele libuje v zabíjení zvířat i lidí, v obětech zvířat, v utrpení a v bolesti. Není divu, když to bytostně potřebuje. V Bibli je na to důkazů neuvěřitelné množství. (Zakladatel Opus Dei, Svatý Jose María Julián Mariano Escrivá de Balaguer y Albas, tuto Hospodinovu potřebu pochopil a proto tolik provolával bolesti slávu). A protože bohužel první, milosrdný Bůh rychle zmizel ze scény a jeho místo zaujmul Hospodin, získává na zemi smrt, nespravedlnost, utrpení, bolest a nevědomost vítězství. Hospodin řeší své problémy strašlivými krutostmi a i tu Slávu druhého stvoření, čili vykoupení v Kristu naplánoval jako strašlivý krvák - nakonec Mel Gibson to Umučení Krista prý podle papeže zfilmoval věrně. Věřící mně vyčítají, že soudím Boha, že jsem pyšný a spoustu dalších věcí. Jenže já boha nesoudím, já se ho naopak zastávám. Tvrdím totiž, že Bible není o skutečném Bohu, ale popisuje představu lidí o bohu, a protože si lidé neuměli boha vůbec představit, přisuzovali mu vlastnosti tehdejších, často velmi krutých a křivých lidských vládců, kterým přisuzovali i další vlastnosti duchů či démonů z mytologií. Tak vznikl mýtus o Hospodinovi Starého zákona, s vlastnostmi ješitných vládců a potřebami démonů, žijících a čerpajících sílu z utrpení a bolesti. Já tvrdím, že milosrdný a spravedlivý Bůh není v Bibli, (snad s výjimkou první kapitoly a prvních tří veršů druhé kapitoly Genesis) vůbec popsán. Je totiž klidně možné, že existuje jakási síla či bytost, která stvořila vesmír či život. Bible s jejím Hospodinem však slouží hlavně církvím k jejich existenci a moci a se skutečným Bohem to nemá nic společného. Představa boha, který vyžaduje uctívání, požaduje po lidech, aby mu dávali vždy přednost, trestá lidi nekonečnými krutými tresty, zneužívá svou moc, nabádá lidi k vraždám, má v oblibě lháře, podvodníky a vrahy, boha, který bytostně potřebuje utrpení a bolest, boha, který nám dal jedinou možnost, jak se množit a přitom ji prohlásil za hříšnou, boha, který vyžaduje dětské oběti, boha, který tvrdí ve své Knize, že ti nejlepší jsou jen muži, panici, kteří nejsou poskvrněni od žen, a přitom v Katechismu se také píše Tím, že muž a žena, jako manželé a rodiče, předávají svým dětem lidský život, spolupracují jedinečným způsobem na díle Stvořitele (a tím je muž ženou poskvrňován??), tak tato představa boha je mi hnusná. A to jsem vyjmenoval jen několik velmi nízkých vlastností, které jsou Biblí Hospodinu připisovány. Bible je velmi nevhodná kniha k tomu, aby se stala základem dobrého náboženství. Vede totiž často k násilí, bídě a utrpení, nakonec vlastně k tomu, co ten jejich Hospodin tolik miluje. Trpící lidi má Hospodin rád, šťastný a spokojený člověk je dílo ďáblovo. Trpící člověk totiž potřebuje církev a proto utrpení a bolest je živnou půdou náboženství. Proto blahosl. matka Tereza a sv. Josemaría Escrivá, zakladatel Opus Dei, tolik utrpení a bolest milovali. Všimněte si, jak se katolická církev zviditelňuje při každé katastrofě, ať je letecká či přírodní, a prosí Hospodina, aby přijal duše zahynuvších a odpustil jim jejich hříchy. Nakonec, pokud Hospodinu takovéto bohoslužby lahodí, zařídí si občas katastrofičku, aby mu církev zase pěkně pochlebovala a prosila ho. A to, že monoteistické autoritářské náboženství vede k násilí a utrpení bylo dokázáno v dějinách dostatečně - všechna taková náboženství, která měla moc a měla oporu v Bibli či Koránu, taková byla. Dokazuje to judaismus, křesťanství i islám. Ale islám je ještě horší.

Opět si dovolím citovat z publikace Pojď a přesvědč se:

"Mnoho problémů působí tradičně první kapitoly Bible. Patří spíš k mladším biblickým textům a můžeme je chápat jako předmluvu ke všemu, co následuje. Příběhy o stvoření a prvních lidech nechtějí popsat dávnou historii, ale vysvětlit naši přítomnost. Vyprávění o Adamovi, Evě a jejich synech je výpovědí o člověku jako takovém. V Adamovi, Evě a jejich potomcích se může poznat každý z nás."

A o kousek dál:

"Není však tento výklad Bible pouze elegantním způsobem, jak se vyhnout dnešním těžko řešitelným problémům s jejím doslovným výkladem? Celé generace ji přece chápaly a četly jako podrobný popis zmiňovaných událostí. Nejde však o to, že bychom dnes nedovedli věřit, že se vše stalo přesně tak, jako o tom v Bibli čteme. Křesťané však nevěří v Bibli ani v její doslovný výklad. Věří Bohu, o kterém Bible svědčí. Když přestaneme lpět na doslovném výkladu, biblické texty nám toho řeknou o Bohu a o nás mnohem víc."

To je všechno hezký, že umíš tak pěkně citovat z knížek, ale spíš by mě zajímal tvůj osobní názor. Pokud jde konkrétně o první kapitoly bible, tak církev dokud mohls lidem gumovat mozky, tak tyto pasáže vykládala doslova a do písmene tak jak byly napsány. A dost možná že jsou ještě věřící, kteří tyto báchorky berou doslovně. Neškodilo by ti, kdyby ses trochu více seznámil s historií vzniku křesťanství, dojdeš k překvapivým zjištěním a možná to s tebou něco udělá. Budeš-li mít štěstí, narazíš třeba i na velice zajímavé vědecké poznatky, které dokládají, že záměrem Ježíše nebylo vůbec něco takového jako zakládat církev. Pátrej a budeš zírat.

Zírat asi moc nebudu, neboť je mi to v zásadě známo a o vzniku a historii církve si nedělám přehnané iluze. Jak kdosi trefně poznamenal, Ježíš ohlašoval království, a přišla církev. Jediné, co odmítám, je tvrzení, že zvěst o vzkříšení Ježíše Krista je až nějaký dodatečný výmysl. Ale o tom se v diskuzi o prvotním hříchu bavit nemíním, to si můžeme nechat na samostatné téma.

Ptáš se na můj pohled. I já se kloním k tomu, že Bibli není nutné vždy brát doslovně, ale zaměřit se na podstatu sdělení v textu. Její první kapitoly jsou určitou alegorií, mýtickým vyprávěním. Přesto považuji teologickou reflexi těchto kapitol v naší církvi (tedy i tu odpověď v Pojď a přesvědč se) za nedostatečnou a neuspokojující. Daný výklad totiž v podstatě říká, že tyto kapitoly nemají s historií nic společného, že člověk a stvoření nebyli vydáni pomíjivosti, smrtelnosti a zmaru (což je naše současná situace)v důsledku pádu člověka, ale že je to tak odjakživa, že smrt tady úřadovala ještě před člověkem, že tak tomu bylo ve stvoření od prvopočátku, nikoli v důsledku jeho porušení. To je ovšem závažný teologický posun výrazně pozměňující význam Kristovy oběti, zužuje ji pouze na spásu člověka z osobních hříchů na rozdíl od spásy světa jako celého stvoření. Ale proč a z čeho by pak Bůh zachraňoval, když to tak od počátku ustanovil, aniž by v tom měl člověk prsty? To moc nedává smysl.

Tady podle mě liberální teologie selhává v otupování a v relativizaci samotného jádra křesťanské zvěsti. A právě nedůslednost v téhle základní, fundamentální otázce považuji za jednu z příčin již projevující se krize ČCE. Ve všem ostatním se mi liberálně teologický přístup zamlouvá, ale v tomhle ne. To už pak není daleko od tvrzení, že Kristovo vzkříšení je taky jen metafora, že se odehrálo jen v jakési duchovní rovině. Ale jak sám autor mnou mnohokrát zmíněné publikace napsal, "s postavou a životem Ježíše Krista křesťanství stojí a padá". A ještě tvrději apoštol Pavel v I. Kor, 15,14 "jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná a klamná je i vaše víra".

Proto bych si zde dovolil nadhodit trochu provokativní tezi:

POPÍRÁNÍ PRAVDIVOSTI BIBLICKÉ ZVĚSTI O VYDÁNÍ CELÉHO STVOŘENÍ SMRTI A POMÍJIVOSTI V DŮSLEDKU PÁDU ČLOVĚKA JE POPÍRÁNÍM ZVĚSTI O SPÁSE SKRZE JEŽÍŠE KRISTA.

Byl bych rád, kdyby na to reagoval i někdo jiný, než jen Jiří Deštenský, který zastává názor, že křesťanství je mimo, pokud možno nějaký liberální křesťan. A také prosím, netahejme do toho debatu o evolucionismu a kreacionismu, byť to spolu bezprostředně souvisí, a zkusme se na to podívat čistě z hlediska teologických a christologických důsledků.

No, konečně jsi šlápl trochu do živého. Než se do diskuze přihlásí nějaký liberální křesťan, dovolím si jenom maličkou glosu. Nevím jestli si uvědomuješ na jak tenký led si šlápl, ale pokud připustíme meraforickou formu jednoho textu v bibli, stane se to, ať se to někumu líbí nebo ne, precedentem pro další výklady. Vždy pak může někdo namítnout - když to tedy s tím rájem nebylo tak doslova jak nám to církev celá staletí tvrdila, jak pak máme věřit, že s tím Ježíšem je to tak, jak to popisuje bible? A vykladač bude mít plné ruce práce aby přesvědčil (podaří-li se mu to vůbec) zvídavého posluchače, že Ježíš byl skutečně vtělený Bůh a ne jenom mudrc. Už jenom fakt, že datování (i když přibližné) Ježíšova narození se překrývá se starými důležitými pohanskými svátky, které bylo nutné potlačit něčím významnějším, dělá církevní autoritě doslova medvědí službu. Nehledě na to, že samotný vznik církve, tak jak ji známe dnes, byl výsledek urputného mocenského boje několika křesťanských proudů. Není vůbec od věci ptát se, jak vypadalo křesťanství v bezprostředním okruhu Ježíšově. Kdo byl ve skutečnosti? Není jeho odkaz poněkud jiný, než jak ho přetvořila církev k obrazu svému? Cituji: "Není to spíš tak, že Ježíš nespasil celý svět, ale přinesl jen možnost spásy? Spásy, které může člověk dosáhnout, když se drží Ježíšova učení a žije podle něho? Není to spíš tak, že "spasit" se musí nakonec každý sám? Není to spíš tak, že Ježíšovo poselství je velmi intimní záležitostí, které by sice mohla církev zprostředkovat (kdyby se sama doopravdy Ježíšova učení držela), ale rozhodně církev nemůže (jaksi automaticky) zajistit člověku "spásu"? Nespočívá Ježíšovo vykupitelství v tom, že Ježíš dal lidem jakýsi návod, podle kterého se dá dospět (asi spíš za více životů) ke "spáse", tedy do stavu, kdy se už člověk naučil všemu, čemu se naučit měl? V tomto kontextu je pak třeba vznášet ottazníky ve věci kanonizace biblických knih, zejména Nového zákona a rovněž nad pozdějšími redakčními úpravy biblických textů v zájmu v tehdejší době již oficiální církve, které jsou dnes již nadevší pochybnost.

No jasně, Ježíš byl vlastně ve skutečnosti gnostik a východní mystik, který učil, že se máme spasit sami a dosáhnout osvícení. Klidně si to mysli, toho pravého, církví nezfalšovaného Ježíše následuj a uvidíme, jak se ti to povede. Každého vlastní volba.

Tady se však bavme o prvotním hříchu a jsem si vědom, do jak citlivého tématu jsem šlápl.

Srovnání výroků „otce gnoze“ Simona Mága s výroky „Ježíše Krista“ v Bibli

(podle Hippolytova „Vymítání všeho kacířstva“, přeloženého poprvé do češtiny v nakladatelství Bibliotheca gnostica Praha 1997 z latinské verze vydání: Dunckler et Schneidevin, S. Hippolyti Refutationis omnium haeresium librorum decem, Gottingae 1859)

Základní teze, která vyplývá z kritického rozboru textu:

Hippolytův velmi důležitý spis, který referuje na přelomu 2. a 3.stol. n.l. o různých „gnostických sektách“ (především jeho „Naasejci“ - tzv. “Naasejský traktát“, „Peraté“ a „Sethiáni“), jenž se podle něj jako heretici „odchylují od pravé víry apoštolské tradice“, je ve skutečnosti pouze mocně interpolovaný a na části rozkrájený původní text slavného gnostika Simona Mága, kterého jeho uctívači prokazatelně (zpráva Irenea i Hippolyta) nazývali „Kristus“.

Důkazy tohoto tvrzení:

1/ Celým Hippolytovým popisem učení „gnostických sekt“ prostupuje neustále se opakující fráze „on říká“, „jak on říká“, která dokládá svou četností, že Hip. stále cituje jednoho gnostického autora.

Příklady tohoto "říká" v textu:

Z Hippolytových „Naasejců“ cituji většinou čisté "říká" a následující výrok (který je zde pouze dokumentační a objeví se znovu níže při výčtu totožných nebo velmi podobných frází Simona Mága a biblického „Ježíše Krista“) - tj. shromažďuji sem ta místa v textu, kde Hippolyt nezdvojuje citace ze Simona tím, že by k jeho slovům falešně vsouval "jak říká Spasitel" či "jak je v Písmu" (což je právě metoda, jakou došlo ke vzniku „židovského Spasitele“) - uvádím zde hlavně ta místa, kde sám Hippolytus přímo cituje z učení nám zatím neznámého gnostika a jedná se přitom o křesťanům známé výroky „Ježíše", „Jana Křtitele“ či „sv. Pavla“ v Bibli:

a/ Hippolytovi „Naasejci“ str. 59, odst. 7,11: „Každá přirozenost, říká, nebeských, pozemských i těch pod zemí touží po duši.“

srovnej „slovo Apoštola“ v „Dopisu Filipenským“ 2,10: „Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo – těch, kteří jsou na nebesích a těch, kteří jsou na zemi i těch, kteří jsou pod zemí.“

b/ Hippolytovi „Naasejci“ str. 60, odst. 7,14 -15: "Je totiž, říká, Člověk (nahoře) oboupohlavní….a přišel do věčného bytí nahoře, kde, říká, neexistuje ani muž ani žena, nýbrž nové stvoření, nový člověk, který je mužskoženský."

a „Naasejci“ dále 7,15: „neboť, říká, Attis byl kastrován, to znamená osvobozen od hmotných (choických) částí stvoření zde dole, a přišel do věčného bytí nahoře, kde, říká, neexistuje ani muž, ani žena, nýbrž nové stvoření, nový člověk, který je mužskoženský.

srovnej „slovo Apoštola“ Efeským 2,14-15: „Nebo on jest pokoj náš, kterýž učinil oboje jedním, zbořiv dělící zeď ohrady. A nepřátelství, totiž zákon přikázání v ustanoveních, vyprázdnil skrze tělo své, aby ty oboje vzdělal v samém sobě v jednoho nového člověka, a tak učinil pokoj“!

a 4,24: „A obléci toho nového člověka podle boha stvořeného ve spravedlnosti a ve svatosti pravdy.“

nebo 2Kor. 5,17: „Protož jestli kdo v Kristu, nové stvoření jest…“

srovnej „Ježíš Kristus“ TE, log. 22: „… Když z dvojího uděláte jedno a vnitří připodobníte vnějšímu a vnější vnitřnímu, svrchní spodnímu a spodní svrchnímu, a když mužskost a ženskost učiníte jedním … pak vejdete do království!“

c/ Hippolytovi „Naasejci“ str. 61, odst. 7,20: "O blažené, zároveň skryté i zjevné přirozenosti stavší se, stávájící a také budoucí věci, o které on říká, že je hledaným královstvím nebeským v člověku"

srovnej „Ježíš Kristus“ Mt. 4,17: „Od toho času počal Ježíš kázati a praviti: Pokání čiňte, neboť se přiblížilo království nebeské.“

d/ Hippolytovi „Naasejci“ str. 63, odst. 7,28: "Toto (tj. to dobré) nestojí pouze ve svatostánku, říkají, nýbrž všichni to mohou vidět, stejně jako světlo není pod vědrem, ale stojí na svícnu - zvěstování, které je hlásáno ze střech, po všech cestách a po všech ulicích a také u domů samých jako hranice a ohraničení a to že je to všemi nazývané dobré, neboť oni to (ho) nazývají 'nosičem dobrého'.“

srovnej „Ježíš Kristus“ Mt. 5,15, 1. řádka: „Aniž rozsvěcují svíce a stavějí je pod nádobu, ale na svícen - i svítí všechněm, kteří jsou v domě.“ a 10,27: „Což vám pravím ve tmách, pravte na světle a co v uši slyšíte, hlásejte na domích.“

srovnej též „Ježíš Kristus“ TE log. 33: „Ježíš řekl: co uslyšíš na vlastní uši, to také hlásej do jiného ucha ze své střechy! Neboť nikdo nezapaluje lampu a nestaví ji pod nádobu nebo na nějaké skryté místo, nýbrž ji staví do svítilny, aby všichni, kteří přicházejí a odcházejí, viděli její světlo.“

e/ Hippolytovi „Naasejci“ str. 66, odst. 8,5: "Neboť vše, říká, se stalo skrze Něj (tj. mužskoženského Člověka) a bez Něj vůbec nic. Co ale bylo v Něm, byl život.

srovnej „Ježíš Kristus“ Jan 1,3-4: „Všechny věci skrze Něj učiněny jsou a bez Něho nic není učiněno, co učiněno jest. V Něm život byl a život byl světlo lidí.“

„Naasejci“ dále tamtéž: „Tento život, říká, je to nepopsatelné pokolení dokončených lidí, které předchozím pokolením nebylo známé."

srovnej „Apoštol“ 1Kor. 2, 7-8: „Ale mluvíme tu moudrost Boží v tajemství skrytou, kterouž Bůh předuložil před věky ke spáse naší, již žádný z knížat tohoto světa nepoznal“

f/ Hippolytovi „Naasejci“ str. 67, odst. 8,8: „To je, říká, království nebeské, které je v nás ukryté jako poklad, jako kvásek ve třech měřících pšenice.“

srovnej „Ježíš Kristus“ Mt. 13,33: „Jiné podobenství mluvil jim: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až by zkysalo všecko.“

srovnej „Ježíš Kristus“ TE log. 96: „Ježíš řekl: Království otce se podobá ženě, která vzala trochu kvásku a vmísila ho do těsta: tak udělala velké chleby. Kdo má uši, slyš.“

g/ Hippolytovi „Naasejci“ str. 70, odst. 8,23:

(zde porušuji předem uváděnou metodiku – uvádět pouze čisté „říká“, ale sám rozsah gnostické citace a její srovnání s biblickou verzí jsou úžasné – vidíme zřetelně, co je originál a co nepovedená kopie)

"To je podle něj, co je řečeno: „Jste nakrášlené hroby, říká, plné mrtvých kostí, neboť ve vás není živoucí Člověk!“ A dále říká:„Povstanou mrtví z hrobů, to jest z hmotných těl, coby znovuzrození pneumatici, ne coby tělesní. Toto je, říká, zmrtvýchvstání, které se děje skrze nebeskou bránu a ti, kteří tudy neprojdou, zůstanou všichni mrtví."

srovnej „Ježíš Kristus“ Mt. 23,27-28: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci, že jste se připodobnili hrobům zbíleným, které se zdají navenek krásné, ale vnitř jsou plny kostí umrlčích i vší nečistoty. Tak i vy zvenčí zajisté zdáte se lidem spravedliví, ale vnitř plni jste pokrytství a nepravosti.“

srovnej „Ježíš Kristus“ Jan 5,28-29: „Nedivte se tomu, neboť přijde hodina, ve kterouž všichni, kteří ve hrobích jsou, uslyší hlas jeho. A vyjdou, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, kteříž pak zlé věci činili, na vzkříšení soudu.“

h/ Hippolytovi „Naasejci“ str. 70, odst. 8,24: "Neboť člověk, říká, se stává bohem, když povstane z mrtvých a projde touto branou do nebe."

srovnej totéž co výše „Ježíš Kristus“ Jan 5,28-29: „Nedivte se tomu, neboť přijde hodina, ve kterouž všichni, kteří ve hrobích jsou, uslyší hlas jeho. A vyjdou, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, kteříž pak zlé věci činili, na vzkříšení soudu.“

i/ Hippolytovi „Naasejci“ str. 70, odst. 8,26: "To jsou, říká, ta ode všech nazývaná nejvyšší tajemství, která neříkáme učenými slovy lidské moudrosti, nýbrž v učení ducha, když duchovní srovnáváme s duchovním. Psychický člověk nepřijímá to, co je ducha božího, je mu to totiž bláznovstvím."

srovnej „slovo Apoštola“ 1 Kor. 2,12-14: „My pak nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha, kterýž jest od Boha, abychom věděli, které věci jsou nám od Něj darovány. O nich pak mluvíme ne těmi slovy, jimž učí lidská moudrost, ale kterými vyučuje Duch svatý, srovnávajíce duchovní s duchovním. Ale přirozený člověk nechápe těch věcí, které jsou ducha božího, protože jsou mu bláznovstvím, a nemůže je poznat, protože ony duchovně mají souzeny býti.“

j/ Hippolytovi „Naasejci“ str. 72, odst. 8,32: "Říkají tedy: když jste jedli mrtvé a učinili to živým, co se stane, když budete jíst živoucí?"

srovnej „Ježíš Kristus“ TE log. 11: „Ježíš řekl: Toto nebe pomine i to nad ním pomine, a mrtví nežijí a živoucí nezemřou. Když jste jedli mrvé, učinili jste to živým. Přijdete-li do světla, co budete dělat? Jestli jste byli jedním, rozdvojíte se. Byli-li jste ale rozdvojení, co budete dělat?“

k/ Hippolytovi „Naasejci“ str. 74, odst. 8,43: "Neboť malá mysteria, říká, jsou ta Persefonina dole. O těchto mysteriích a cestě, která tam vede a která je široká a prostorná a vede ty, kteří zahynuli, k Persefoně …"

srovnej „Ježíš Kristus“ Mt. 7,13: "…široká a prostorná je ale cesta, která vede do záhuby a jsou mnozí, kteří po ní jdou“

l/ Hippolytovi „Naasejci“ str. 75, odst. 9,3: "Neboť duch je, říká, bůh. Proto, říká, toto nebudou vzývat praví uctívači ani na hoře ani v Jeruzalémě, nýbrž v duchu. Neboť vzývání dokončených je podle něj pouze duchovní, nikoliv tělesné."

srovnej „Ježíš Kristus“ Jan 4,21: „Dí jí Ježíš: ženo, věř mi, že jde hodina, kdy ani na této hoře ani v Jeruzalémě nebudete se modliti otci.“

a 23: „Ale jde hodina a nyní jest, kdy praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě, neboť i Otec takových hledá, aby se modlili jemu.“

m/ Hippolytovi „Naasejci“ str. 76, odst. 9,6: "To je, říká, království nebeské, hořčičné semínko, ten nedělitelný bod, který je v těle, který nezná, říká, nikdo jiný než pneumatik."

srovnej „Ježíš Kristus“ Mt. 13,31-32: „Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské zrnu hořčičnému, kteréž vzav člověk, zasil na poli svém. Kteřéžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak vzroste, větší jest nežli jiné byliny a bývá strom, takže ptáci nebeští přiletíce, hnízda sobě dělají na ratolestech jeho.“

n/ Hippolytovi „Naasejci“ str. 79, odst. 9,20: "Když ale, říká, je někdo od narození slepý a nevidí pravé světlo, které osvětluje každého člověka přicházejícího na tento svět, ten ať se stane skrze nás vidoucí…"

srovnej „Ježíš Kristus“ TE log. 24: „Jeho učedníci řekli: Ukaž nám místo, na kterém jsi, neboť je pro nás nutností toto místo hledat. On jim řekl: Kdo má uši, slyš! Světlo je uvnitř světelného člověka a osvětluje celý svět. Když on nesvítí, vládne temnota.“

o/ Hippolytovi „Naasejci“ str. 79, odst. 9,21: "Je to ale prý onen Člověk beze cti v tomto světě, který má velkou čest v nebi, kráčející od těch, kteří ho neznají k těm, kteří ho neznají, ceněný jako kapka z velké nádoby."

srovnej „Ježíš Kristus“ Mt. 8,20: „I dí mu Ježíš: Lišky doupata mají a ptactvo nebeské hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“

a „Ježíš Kristus“ TE log. 86: „Ježíš řekl: Lišky mají svá doupata a ptáci svoje hnízda. Syn člověka ale nemá žádné místo, kam by hlavu složil a odpočinul si.“

p/ Hippolytovi „Naasejci“ str. 61, odst. 7, 20 4. řádka: "O blažené, zároveň skryté i zjevné přirozenosti stavší se, stávájící se a také budoucí věci (Simonova fráze - viz MA 9,6; 17,1; 18,4), o které on říká, že je hledaným královstvím nebeským v člověku“

srovnej „Ježíš Kristus“ Mt. 13,31: „Podobno jest království nebeské zrnu hořčičnému, kteréž vzav člověk, zasil na poli svém.“

Závěr: Výroky zatím neznámého gnostika, které Hippolytus uvádí ve své knize o gnosticích, potvrzují, že jejich autor je často citován v Bibli jako „Ježíš Kristus“ či „apoštol Pavel“

2/ Doklady, že gnostik citovaný v "Naasejském traktátu" je Simon Mág – zamlčený však a jmenovaný Hippolytem výslovně pouze jako autor textu Megale apofasis (MA):

Společná témata a fráze:

a/ téma: zdroj všeho na světě z Velké síly uvnitř nebeského Člověka

srovnej začátek Simonova Megale apofasis, str. 135, odst. 9, 4: "Simon nazývá začátek všeho nekonečnou silou užívaje následujících slov: "Toto je spis výkladu hlasu (zvuku) a jména z myšlenky Velké nekonečné síly. Proto ať je zapečetěn, skryt a uzavřen v domě, tam, kde má svůj základ kořen veškerenstva." Domem pak nazývá tohoto Člověka … v Něm žije nekonečná síla, která, říká, je kořenem veškerenstva."

téměř doslovná citace tohoto začátku Simonova spisu se nachází na konci Naasejského traktátu, doprovázená frází “říká“:

s Hippolytovými „Naasejci“ str. 75, odst. 9, 5: "To je, říká, slovo boží, které je, říká, slovem výkladu Velké síly. Proto má být zapečetěno, skryto a zahaleno, ležíc v domě, tam, kde je kořen veškerenstva, aionů, sil, myšlenek, bohů, andělů a seslaných duchů, kořen jsoucího i nejsoucího, stavšího se i nestavšího, pochopitelného i nepochopitelného …"

b/ téma: podetnutý strom

Simon: Megale apofasis str. 141, odst. 16,6: "Když ale strom zůstane sám a nepřinese žádné plody, potom nevzdělaný zanikne, neboť, říká, je sekera už u kořenů stromu. Každý strom, říká, který nepřináší dobré plody, bude odseknut a vhozen do ohně."

srovnej s Hippolytovými „Naasejci“ str. 72 odst. 8, 31: "Každý strom, který nenese dobré plody, bude podříznut a přijde do ohně. Tyto „plody“ jsou podle něj jen ti chápající, živoucí lidé, kteří vejdou skrze třetí bránu."

c/ téma: jedna síla rozdělená nahoru a dolů

srovnej Simon: Megale apofasis str. 142 odst. 17, 3-5: "Toto, říká, je jedna síla rozdělená nahoru a dolů, sama sebe zrozujíc, sama sebe živíc, sama sebe hledajíc a nalézajíc - sobě samé matkou, sobě samé otcem, sobě samé sestrou, sobě samé manželem i manželkou, sobě samé dcerou, sobě samé synem, matkou, otcem - Jedno - kořen veškerenstva."

s Hippolytovými „Naasejci“ str. 65, odst. 7, 38: "To je oceán, rodiště bohů i lidí, říká, který se stále otáčí do protiproudů, jednou nahoru, jednou dolů. Když ale, říká, oceán teče dolů, znamená to povstávání lidí, když se ale obrací vzhůru k pevnosti a leukadské skále, znamená to povstávání bohů."

d/ téma: zmrtvýchvstání a plod, který nezemře, ale přijde do stodoly

srovnej Simon: Megale apofasis str. 137, odst. 12, 3-4: "Tuto nekonečnou sílu nazývá „Tím, který stojí, stál a bude stát“. Když je Ten, který je přítomný v šesti silách, vzdělán, pak se co do podstaty, síly, velikosti a působnosti ztotožní s nezrozenou silou a v ničem už za touto nezrozenou, nekonečnou silou, která nezná změnu, nezaostává. Když ale (tj. tento vnitřní Člověk) zůstane pouze u možnosti v těchto šesti silách a nevzdělá se, pak zmizí, říká, a zaniká, stejně jako gramatické a geometrické znalosti v lidské duši. Když ale přijme možnost hotovosti (úplnosti), stane se světlem všeho, co se rodí. Jestliže to nepřijme, zůstane nehotový (nedokončený) a temný a zaniká, jakoby nikdy nebyl, s (tělem) člověka, který umírá.“

s Hippolytovými „Naasejci“ str. 70, odst. 8, 23-4: "A dále říká: "Povstanou mrtví z hrobů, to jest z hmotných těl, coby znovuzrození pneumatici, ne coby tělesní. Toto je", říká, "zmrtvýchvstání, které se děje skrze nebeskou bránu a ti, kteří tudy neprojdou, zůstanou všichni mrtví."

e/ téma: skrytá a zjevná přirozenost věcí

srovnej Simon: Megale apofasis str. 135, odst. 9, 5 - 6: "Přirozenost tohoto ohně je totiž dvojitá a jednu část této dvojitosti on nazývá skrytou, tu druhou zjevnou. Skryté, je skryté ve zjevném toho ohně, to zjevné prý povstalo od toho skrytého."

s Hippolytovými „Naasejci“ str. 61, odst. 7, 20: "… o blažené, zároveň skryté i zjevné přirozenosti stavší se, stávájící se a také budoucí věci, o které on říká, že je hledaným královstvím nebeským v člověku."

f/ téma: jeden bod rozrůstající se do velikosti

Srovnej Simon: Megale apofasis str. 138 odst. 14,6: "Jestliže se ale vzdělá a povstane z jednoho nedělitelného bodu, jak je psáno ve Výkladu, pak se malé stane velkým, to velké ale bude po všechny časy a nezměnitelné a už nevstoupí znovu do stávání se."

s Hippolytovými „Naasejci“ str. 76, odst. 9,5-6: "Neboť toto existující "nic", říká, a z tohoto "nic" stavší se bod, když je nerozdělený, postupně narůstá do jakési nepochopitelné velikosti. To je, říká, království nebeské, hořčičné semínko, ten nedělitelný bod, který je v těle, který nezná, říká, nikdo jiný než pneumatik."

Závěr: Gnostik citovaný Hippolytem v rámci „učení Naasejců“ je Simon Mág

3/ Hippolyt používá doslovně stejné citáty ze Simona, pomocí kterých vytváří „učení“ různých, jím samým vytvořených „gnostických sekt“.

Stejná fráze o čistci, evidentně citovaná od jednoho gnostického autora („říká“), se u Hippolyta vyskytuje 3x, přiřazovaná vždy k jiné "heretické" sektě! Dokumentuje tak a zároveň i symbolizuje způsob Hippolytovy práce:

Srovnej:

Hippolytovi „Naasejci“ str. 78 - 79, odst. 9, 19: "K této vodě, říká, spěchá každá přirozenost a bere si, co každá potřebuje. Z této vody plyne ke každému, co mu patří, říká, silněji než železo k magnetu (Herkulově kameni) nebo zlato k drápu vodního dravce nebo jako plevy (špína) k čistci."

Hippolytovi „Peraté“ str. 96, 6. ř. od konce: "On je ale přenese podobně jako nafta k sobě přitahuje oheň, ba ještě víc, jako magnet železo a nic jiného, nebo jako dráp vodního dravce zlato a nic jiného, nebo jako plevy jsou přitahovány čistcem."

Hippolytovi „Sethiáni“ str. 107, odst. 21,8: "Vše smíšené, říká, ale má, jak bylo řečeno, své vlastní místo a směřuje tam, kam patří, jako železo k magnetu a plevy do blízkosti čistce a jako zlato spěchá k vodnímu dravci."

4/ Hippolyt používá totožné verše z Homéra, doprovázené frází „říká“, a zařazuje je do textu různých "heretických" sekt.

Srovnej:

Hippolytovi „Naasejci“ str. 66, odst. 8,3: "A toto, říká, nezůstalo neznámé také básníkům: "Třikrát se vše dělí, vše trojí je účastno na cti."(Homér, Illias 15,189)

a Hippolytovi „Sethiáni“ str. 105 odst. 20,8: "Trojí dělení prý také dokazuje básník slovy: „Třikrát se vše dělí, vše trojí je účastno na cti."(Homér, Illias 15,189)

Nebo také jiný Homérův verš (Odyss. 5,184):

Hippolytovi „Peraté“ str. 92: "Vědět to má, říká, totiž Gáia i Úranos nahoře, ten široký a dolů proudící voda Styxu, jež je tou největší a nejmocnější přísahou všem blaženým bohům." (Odyss. 5,184)

a Hippolytovi „Sethiáni“ str. 106, odst. 20,9-10: "A že v dole se nalézající vodě, té temné, zaniká světlo a že platí, že opět získá jiskru, která spadla dolů a vyzvedne ji opět vzhůru, se zdá, že hovoří vševědoucí Sethiáni, když si vypůjčují z Homéra: "Vědět to má, říká, totiž Gáia i Úranos nahoře, ten široký a dolů proudící voda Styxu, jež je tou největší a nejmocnější přísahou všem blaženým bohům." (Odyss. 5,184)

5/ Doklady, že také Hippolytovi „Peraté“ jsou vytvořeni na základě Simonova textu MA:

Hipollytus pokračuje i zde ve frázi "on říká". V prvních několika odstavcích (12,1 - 12,4) sice popisuje peratické učení s frází "Peraté říkají", "oni mluví", avšak již od odst. 12,5 upadá do obvyklé fráze "on říká": Např. (16,1): "Neboť, říká, jestliže něco vzniklo, tak také úplně zaniká, jak míní také Sibylla." nebo (16,2): "Zánik, říká, je voda a ničím svět nezaniká rychleji než vodou."

Společná témata a fráze:

a/ téma: semena

Srovnej Simon: Megale apofasis str. 138, odst. 14,6: "Jestliže se ale vzdělá a povstane z jednoho nedělitelného bodu, jak je psáno ve Výkladu, pak se malé stane velkým, to velké ale bude po všechny časy a nezměnitelné a nevstoupí už znovu do procesu stávání se."

s Hippolytovými „Peraty“ str. 86, odst. 12,5: "Neboť, on říká, že ze dvou nadzemských světů, z toho Věčněnezrozeného a z toho Sama ze sebe zrozeného sem dolů do našeho světa, ve kterém jsme, sestoupila semena všech možných sil."

a s „Naasejci“ str. 71, odst. 8,28: "Cíle jsou podle něj semena, která jsou od Nespatřitelného zaseta do tohoto světa, skrze která dosahuje svět svého cíle (tj. dokončenosti), neboť skrze ně také postal."

b/ téma: co se vzpěčuje, bude zavrženo

Srovnej Simon: Megale apofasis 9,10: "Plod tohoto stromu ale, když je vzdělán a přerodí se do sobě vlastní podoby, se dostane do stodoly, ne do ohně. Neboť plod se zrodil, říká, aby se dostal do stodoly, plevel ale, aby byl předán ohni." a Megale apofasis 12,4: "Když ale (tj. plod nebeských sil) zůstane pouze u možnosti v těchto šesti silách a nevzdělá se, pak zmizí, říká, a zaniká stejně jako gramatické a geometrické znalosti v lidské duši. Když ale přijme možnost hotovosti, stane se světlem všeho, co se rodí. Jestliže to nepřijme, zůstane nehotový a temný a zaniká, jakoby nikdy nebyl, s tělem člověka, který umírá."

s Hippolytovými „Peraty“ str. 86, 2. odst.: "Říká dále, že Kristus sestoupil z výšin Věčněnezrozeného, aby svým sestupem zachránil všechno na třikrát dělené. Neboť, říká, to vše, co seshora sestoupilo, se skrze něj opět vrátí vzhůru. Co se ale tomu seshora Sestoupivšímu vzpěčuje, bude opuštěno a po káznění zavrženo."

c/ téma: stojící aiony

Srovnej Simon: Megale apofasis str. 141 dole odst. 17,2: "Neboť existují tři stojící, říká, a bez těchto tří stojících aionů není to, co se stává, uspořádáno …"

s Hippolytovými „Peraty“ str. 88, odst. 13,12: "Právě tak prodávájí Kristovo učení, když mluví o stojících aionech."

Protože je evidentní, že gnostik, který stále promlouvá v „Naasejském traktátu“ je Simon, můžeme uvést také další témata:

d/ téma: osa a póly

Srovnej Hippolytovi „Naasejci“ odst. 8,34-36: "Téhož Člověka, říká, nazývají Frygové podle něj "aipolos", ale ne proto, říká, že by pásl kozy a kozly, jak se domnívají psychikové, nýbrž proto, že, říká, je "Ten věčně se otáčející", to jest ten, který věčně otáčí celým světem do kruhu, převrací ho a žene dokola. Neboť obracet věci a proměňovat je znamená "otáčet". Proto nazývají, říká, také všichni obě centra nebe "póly".

s Hippolytovými „Peraty“ str. 91, odst. 15, 4-5: "Protože pak astrologové znají horoskop a poledne a večer a půlnoc a protože se hvězdy pohybují jednou tak a jednou jinak následkem neustálého otáčení kosmu, vznikají tak brzy ty a brzy zase jiné odchylky od pólů a návraty k pólům. Tím, že potom alegoricky vysvětlují systém astrologů, zaměňují pól za boha, za jednotu pána všeho dění, odchylku za to levé a návrat za to pravé."

e/téma: vyjímečnost gnostiků

Srovnej Hippolytovi „Naasejci“ 8,9: "To je, říká, velké a nevyslovitelné tajemství, které mohou vědět pouze dokončení, to jest, říká, my."

nebo Naas. 8,26: "To jsou, říká, ta ode všech nazývaná nejvyšší tajemství, která neříkáme učenými slovy lidské moudrosti, nýbrž v učení ducha, když duchovní srovnáváme s duchovním. Psychický člověk nevnímá to, co je ducha božího, je mu to totiž bláznovstvím. A to jsou, říká, nejvyšší tajemství ducha, která známe pouze my."

s Hippolytovými „Peraty“ str. 91, odst. 16,1: "Pouze my, říká, jsme poznali nucení k vznikání a víme o cestách, po kterých člověk přišel na svět a pouze my můžeme projít zánikem a dostat se na druhou stranu."

6/ Doklady, že Hippolytovi „Sethiáni“ jsou rovněž Hippolytem uměle sestaveni na základě Simonových myšlenek

Hippolytus při popisu myšlenek Sethiánů hned od 2. odst. popisu jejich „učení“ (!) začíná znovu používat frázi "on říká": "Podstatou těchto principů, říká, jsou světlo a tma, uprostřed mezi nimi je nesmíšené pneuma."

Společná témata a fráze:

a/ téma: tři principy světa

Srovnej Simon: Megale apofasis str. 143, odst. 18,2: "Tím, že oba principy stojí vzájemně proti sobě, tvoří pár, vytvářejí prostor (mezi sebou), neuchopitelný vzduch, který nemá ani počátek ani konec. V něm je Otec, který nese a vyživuje všechno to, co má začátek a konec. To je „Ten, který stojí, stál a bude stát“, mužskoženská síla …"

s Hippolytovými „Sethiány“ str. 100, odst. 19,1: "Domnívají se, že kosmos se skládá ze tří zvláštních principů, ze kterých má každý nekonečnou sílu … Podstatou těchto principů, říká, jsou světlo a tma, uprostřed mizi nimi je nesmíšené pneuma. Pneuma, které má své místo mezi temnotou dole a světlem nahoře, není dechem, jako je síla větru … nýbrž jemná, pronikavá, smysly nezachytitelná síla, s netušenou, slovy nevyjádřitelnou a příjemnou vůní."

b/ téma: myšlením něco přejít

Srovnej Simon: Megale apofasis str. 135, odst. 9,7: "A to zjevné toho ohně má v sobě vše, co je možné ze zjevných věcí vidět, nebo aniž bys si toho všiml, to člověk přejde, a to skryté má v sobě vše, co je možné získat vhledem (tj. pochopit) ohledně inteligibilních věcí, které jsou mimo smyslové vnímání, anebo je také přejde, protože o nich nepřemýšlí."

se Hippolytovými „Sethiány“ str. 100, 4. řádka, odst. 19,1: "Všechno, co v myšlení poznáváš, nebo také aniž bys na to také myslel, přejdeš, to se může stát jedním z těchto principů …"

c/ téma: gramatické a geometrické znalosti

Srovnej Simon: Megale apofasis str. 137, odst. 12,4 : "Když ale zůstane pouze u možnosti v těchto šesti silách a nevzdělá se, pak zmizí, říká, a zaniká, stejně jako gramatické a geometrické znalosti v lidské duši."

s Hippolytovými „Sethiáni“ str. 100, odst. 19: "Všechno, co v myšlení poznáváš, nebo také aniž bys na to také myslel, přejdeš, to se může stát jedním z těchto principů jako v lidské duši každé vyučené umění. Jako např. toto dítě, které se po jistý čas vyučuje hře na flétnu, až se stane flétnistou, anebo výukou geometrie se stane geometrem, nebo výukou gramatiky filologem, nebo výukou řemesla řemeslníkem, nebo bližší znalostí nějakého takového umění něčím podobným."

7/ Důkazy, že Hippolytův „Basilides“ je také sestaven z výroků Simona Mága

Společná témata a fráze:

a / stejná literární fráze

„Basilides“ 22,1: „V tomto semeni bylo již uloženo vše, co se může jmenovat, nebo když se to nenalezne, také přejít..“

srovnej se Simon Mág, Megale apofasis 9,7: „A to zjevné toho ohně má v sobě vše, co je možné ze zjevných věcí vidět, nebo, aniž by si toho člověk všiml, to přejde..“

b/ téma: zachytávání viditelného světa smyslovým vnímáním

Basilides VII 21,1: „Když tu tedy nic nebylo, žádná substance, ani nic bezsubstantního, nic jednoduchého ani nic složeného, ani nic nesloženého, nic předmětného … vůbec nic, co by se dalo nazývat nebo zachytit smyslovým vnímáním, nic z duchovních věcí a také nic z toho, co by se dalo popsat.“

srovnej se Simon Mág: Megale apofasis VI 9,7: „A to zjevné toho ohně má v sobě vše, co je možné ze zjevných věcí vidět, nebo, aniž by si toho všiml, to člověk přejde, a to skryté má v sobě vše, co je možné získat vhledem …“!

c/ téma: semeno světa

„Basilides“ VII 21,2: „Svět – tím nemíním to, co se dá dělit podle ploch a částí, to, co se později rozdělilo, nýbrž semeno světa. Toto semeno mělo v sobě vše, stejně jako hořčičné semínko na maličkém prostoru také zároveň obsahuje vše – kořeny, kmen, větvě, listy i nespočetná semínka, která vznikají z rostliny a která zase dávají vznikat novým rostlinám.“

a „Basilides“ VII 22,4: „Z Nejsoucího, říká, bylo učiněno semeno světa, slovo, které bylo vysloveno: „Budiž světlo“… To si bere počátek a je osvíceno z onoho semene. To je to símě, které v sobě obsahuje směs veškerých semen.“

srovnej se Simon Mág: Megale apofasis str. 138, odst. 14,6: "Jestliže se ale vzdělá a povstane z jednoho nedělitelného bodu, jak je psáno ve Výkladu, pak se malé stane velkým, to velké ale bude po všechny časy a nezměnitelné a nevstoupí už znovu do procesu stávání se."

a Hippolytovými „Naasejci“ str. 76, odst. 9,5-6: "Neboť toto existující "nic", říká, a z tohoto "nic" stavší se bod, když je nerozdělený, postupně narůstá do jakési nepochopitelné velikosti. To je, říká, království nebeské, hořčičné semínko, ten nedělitelný bod, který je v těle, který nezná, říká, nikdo jiný než pneumatik."

a Hippolytovými „Peraty“ str. 86, odst. 12,5: "Neboť, on říká, že ze dvou nadzemských světů, z toho Věčněnezrozeného a z toho Sama ze sebe zrozeného sem dolů do našeho světa, ve kterém jsme, sestoupila semena všech možných sil."

a ještě „Naasejci“ str. 71, odst. 8,28: "Cíle jsou podle něj semena, která jsou od Nespatřitelného zaseta do tohoto světa, skrze která dosahuje svět svého cíle (tj. dokončenosti), neboť skrze ně také postal."

d/ téma: vzdělání „lidského plodu“ v člověku

Basilides VII 25,2: „Synové, říká, to jsme my, pneumatici, kteří jsme zde zůstali, abychom uspořádali, vzdělali a ospravedlnili a dokončili ty duše, jejichž přirozeností je zůstávat dole v tomto stavu.“

Srovnej se Simon Mág: Megale apofasis 9,10: „Plod toho stromu ale, když je vzdělán a přerodí se do sobě vlastní podoby, se dostane do stodoly, ne do ohně.“

nebo také Simon, MA, 12,4: „Když ale zůstane pouze u možnosti v těchto šesti silách a nevzdělá se, pak zmizí, říká, a zaniká, stejně jako gramatické a geometrické znalosti v lidské duši.“

a Hippolytovými „Naasejci“ 8,28: „My jsme ti „cílníci“ (dokončovači), kteří ze všeho přijímají to poslední (tj.dokončenost), ti „cílníci“, ke kterým dospělo to poslední (tj. cíl) světa.“

e/ téma: hořící nafta

Basilides VII 25,6: „(Zjevení) přišlo skutečně, ačkoliv nic (tj. materiálně) seshora nesestoupilo, ani neopustilo blažené synovství onoho neznámého, blaženého a nestávajícího se boha, daleko spíše jako indická nafta, když je viděna z dálky, začíná hořet, tak povstávají zespodu, z bezformí houfu, síly až nahoru k synovství.“

Srovnej Peraté 17: „Syn povstává podle Otce nevyslovitelným, mlčenlivým a nezměnitelným způsobem… On je (tj. Syn Otcovské znaky) ale přenese, podobně jako nafta k sobě přitahuje oheň.“

8/ Důkazy že Hippolytovi „Doketi“ jsou také uměle sestaveni z učení Simona Mága

Společná témata a fráze:

a/ téma: fíkovník coby symbol boží síly

Doketi VIII 8,3: „Nazývají se Doketi a učí, že existuje první Bůh, který je roven semeni fíkovníku. Ten je podle nich absolutně malý, opatřený nekonečnou mocí… Svět vznikl, jak se domnívají, přibližně následujícím způsobem. Poté, co vyrašily větve fíkovníku a objevily se listy, jak je možno pozorovat, vyvstaly po nich také plody, ve kterých je uloženo nekonečné a nespočetné semeno fíkovníku. Nejprve, jak se domníváme, vznikly z fíkového semene tři věci: kmen, to jest strom fíku, listy a plod, to jest fík, jak jsme řekli. Tak, říká, vznikly tři aióny, tři principy z praprincipu vesmíru.“

srovnej Simon Mág, Megale apofasis VI 9,8-9: „Obecně je možné říci: všeho toho, co je smyslově i duchovně vnímatelné – což on nazývá zjevné a skryté – je pokladnicí oheň nad nebem jako velký strom, … který udržuje všechno tělo. A za zjevné ohně považuje kmen, větve, listy a jej obepínající kůru.“

b/ téma: tři aióny

„Doketi“ VIII 8,3: „Tak, říká, vznikly tři aióny, tři principy z praprincipu vesmíru.“

a „Doketi“ VIII 9,2: „Všechny aiony, jak tyto tři, tak také všechny z nich pocházející, nespočetně krát nespočetné – jsou mužskoženské. Poté co vyrostly a dospěly, povstaly všechny z onoho prvního semene, které představuje jejich harmonii a jednotu, a sjednotily se v jednom ve středu ležícím aionu a všechny stvořily společné dítě z panny, Spasitele všech těch, kteří se nacházejí ve středu a který je stejně mocný jako fíkovníkové semínko, pouze je zplozený, zatímco první semínko, ze kterého vznikl fíkovník, je nezrozené.“

srovnej se Simon Mág, Megale apofasis 17,2: „Neboť existují tři stojící, a bez těchto tří stojících aiónů není to, co se stává, uspořádáno…..“

9/ Důkazy, že také Hippolytovo „učení Araba Monoima“ je složeno z učení Simona Mága

a/ téma: nebeský Člověk

Monoimos VIII 12,2: „ ..a říká, že Člověk je veškerenstvo, to jest počátek vesmíru, nezrozený, nepomíjející, věčný a že zrozený Syn tohoto Člověka schopný utrpení nepovstal z času…..neboť taková je moc tohoto Člověka“

srovnej s Hippolytovými „Naasejci“ V 6,4-5: „Tito všichni slaví podle svého učení coby základ všeho ostatního Člověka a Syna Člověka. Tento Člověk je prý mužem i ženou a nazývá se podle nich Adamas“

a s výrokem Simona v „Naasejcích“ V 7,33: „To jest Kristus, Syn Člověka“, který je vtištěn ve všem zrozeném, Syn – zástupce nepopsatelného Logu“

a tamtéž V 8,4: „To je, říká, ten ve všem přítomný mužskoženský Člověk, kterého nevědoucí nazývají třemi těly opatřeným Géryónem“

b/ téma: způsob přenesení božích znaků na zem

Monoimos VIII 12,3: „A kde je prý takto tento Člověk mocný, tam povstal také Syn rychleji než myšlenka anebo hnutí vůle…. Byl Člověk a vznikl jeho Syn, tak jako když někdo říká: byl oheň a vzniklo světlo, bez časového intervalu, bez hnutí vůle a plánu, zároveň s existencí ohně.“

srovnej „Peraté V 17: „Syn povstává podle Otce nevyslovitelným, mlčenlivým a nezměnitelným způsobem……„On je (tj. otcovské znaky z výšin) ale přenese podobně jako nafta k sobě přitahuje oheň…“

Momoimos VIII 13,3: „Vznikl tedy, říká, z dokončeného (dokonalého) Člověka Syn Člověka, kterého nikdo nepoznal. Celý svět si představuje, říká, Syna Člověka, kterého nezná, jakoby z ženy zrozeného. Jeho skryté paprsky se blíží tomuto světu a udržují a ovládají změnu – stávání se. Krása tohoto Syna Člověka je až dosud nepochopitelná všem těm lidem, kteří jsou skrze to, co se rodí z ženy, v omylu. Nic není tedy onoho Člověka, říká, z věcí, které jsou zde, a také nikdy nebude. Vše, co se stává, se nestává z celého, nýbrž jen z části tohoto Syna Člověka.“

srovnej výrok „Ježíše“ v Tomášově evangeliu log. 15: „Ježíš řekl: Když uvidíte toho, který se nenarodil z ženy, padněte na tvář a vzývejte ho! Takový je vaším Otcem.“

KONKORDANCE SIMON V MEGALE APOFASIS – „JEŽÍŠ KRISTUS“ V BIBLI

a/ Výrok Simona Mága Megale apofasis 16,6: „Když ale strom zůstane sám a nepřinese žádné plody, potom nevzdělaný zanikne. Neboť, říká, je sekera už u kořenu stromu. Každý strom, říká, který nepřináší dobré plody, bude odseknut a vhozen do ohně.“

srovnej s výrokem „Ježíše Krista“ v Bibli Mt. 7,19: „Všeliký strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá.“

a s výrokem „Jana Křtitele“ v Bibli Lk. 3,9: „A již jest i sekera ke kořenu stromu přiložena, protož každý strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá.“

a s výrokem „Ježíše Krista“ v Bibli Jan 15,2: „Já jsem ten vinný kmen pravý, a Otec můj vinař jest. Každou ratolest, kteráž ve mně nenese ovoce, odřezuje a každou, kteráž nese ovoce, čistí, aby hojnější ovoce nesla.“

b/ Výrok Simona Mága Megale apofasis 9.10: „Plod toho stromu ale, když je vzdělán a přerodí se do sobě vlastní podoby, se dostane do stodoly, ne do ohně. Neboť plod se zrodil, říká, aby se dostal do stodoly, plevel ale, aby byl předán ohni“

srovnej s „podobenstvím Ježíšovým“ v Bibli Mt. 13, 24-30: „Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské člověku rozsívajícímu dobré semeno na poli svém. Když pak lidé usnuli, přišel nepřítel jeho a nasel plevel mezi pšenici a odešel. A když vzrostla bylina a přinesla užitek, tehdy ukázal se i plevel. I přistoupivše služebníci hospodáře řekli mu: Pane, zda jsi nenasil dobrého semene na poli svém? Odkud se vzal plevel? A on jim řekl: Nepřítel člověk to učinil. Služebníci mu pak řekli: Chceš-li tedy, půjdeme a vytrháme jej. On pak odpověděl: Nikoliv, abyste snad trhajíce plevel spolu s ním nevytrhali i pšenici. Nechte, ať obé spolu roste až do žně. A v čas žní řeknu žencům: Vytrhejte nejprv plevel a svažte ho ve snopky ke spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé.“

KONKORDANCE „NAASEJSKÝ TRAKTÁT“ – židovský NOVÝ ZÁKON (Důkazy, že Simon Mág byl použit coby biblický „Ježíš Kristus“)

1) téma: "vědro a svíčka, hlásání ze střech"

Srovnej výrok gnostika v Hippolytových „Naasejcích“ str. 63, odst. 7,28: "Toto (tj. to dobré) nestojí pouze ve svatostánku, říkají, nýbrž všichni to mohou vidět, stejně jako světlo není pod vědrem, ale stojí na svícnu - zvěstování, které je hlásáno ze střech po všech cestách a všech ulicích a také u domů samých jako hranice a ohraničení a to že je to všemi nazývané "dobré"."

s výrokem „Ježíše Krista“ v Bibli - Mt. 5,14-15: „Vy jste světlo světa. Nemůže město na hoře ležící skryto býti. Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod nádobu, ale na svícen – i svítí všechněm, kteříž jsou v domě.“ a Mt. 10,27: „Což vám pravím ve tmách, pravte na světle a co v uši slyšíte, hlásejte na domích.“ Lk. 12,3: „Protož to, co jste pravili ve tmách, bude na světle slyšáno, a co jste v uši šeptali v pokojích, hlásáno bude na střechách.“ Mk. 4,21: „Dále pravil jim: Zdali bývá rozsvícena svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla!“ Lk. 8,16: „Žádný pak, rozsvítiv svíci, nepřikrývá ji nádobou, ani ji nestaví pod posel, ale na svícen staví, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli.“

a s výrokem „Ježíše“ v TE log. 33, str 77: „Ježíš řekl: Co uslyšíš na vlastní uši, to také hlásej do jiného ucha ze své střechy! Neboť nikdo nezapaluje lampu a nestaví ji pod nádobu nebo na nějaké skryté místo, nýbrž ji staví do svítilny, aby všichni, kteří přicházejí a odcházejí, viděli její světlo.“

2) téma: kvásek ve třech měřicích

Srovnej výrok gnostika v Hippolytových „Naasejcích“ str. 67, odst. 8,8: "To je, říká, království nebeské, které je v nás ukryté jako poklad, jako kvásek ve třech měřicích pšenice."

s výrokem „Ježíše Krista“ v Bibli - Mt. 13,33: „Jiné podobenství mluvil jim: Podobno jest královské nebeské kvasu, který vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až by zkysalo všecko.“

a s výrokem „Ježíše“ v TE log. 96: „Ježíš řekl: Království Otce se podobá ženě, která vzala trochu kvásku a vmísila ho do těsta – tak udělala velké chleby. Kdo má uši, slyš!“

3) téma: nakrášlené hroby

Srovnej výrok gnostika v Hippolytových „Naasejcích“ str. 70, odst. 8,23: "Jste nakrášlené hroby, říká, plné mrtvých kostí, neboť ve vás není živoucí Člověk.“ A dále říká: "Povstanou mrtví z hrobů, to jest z hmotných těl, coby znovuzrození pneumatici, ne coby tělesní. Toto je, říká, zmrtvýchvstání, které se děje skrze nebeskou bránu a ti, kteří tudy neprojdou, zůstanou všichni mrtví."

s výrokem „Ježíše Krista“ v Bibli - Mt. 23,27-28: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci, že jste se připodobnili hrobům zbíleným, které se zdají navenek krásné, ale vnitř jsou plny kostí umrlčích i vší nečistoty. Tak i vy zvenčí zajisté zdáte se lidem spravedliví, ale vnitř plni jste pokrytství a nepravosti.“

a s výrokem „Ježíše“ v TE log. 56: „Ježíš řekl: Kdo poznal svět. objevil mrtvolu. A kdo objevil mrtvolu, pro toho už svět nemá cenu.“

4) téma: „nebudou se modlit na hoře ani v Jeruzalémě“

Srovnej výrok gnostika v Hippolytových „Naasejcích“ str. 75, odst. 9,3: "Neboť duch je, říká, bůh. Proto, říká, toto nebudou vzývat praví uctívači ani na hoře ani v Jeruzalémě, nýbrž v duchu. Neboť vzývání dokončených je podle něj pouze duchovní, nikoliv tělesné."

s rozhovorem „Ježíše Krista“ s dívkou v Bibli - Jan 4,20-1: „(dívka): Otcové naši na této hoře modlívali se a vy pravíte, že v Jeruzalémě je místo, kdež náleží se modliti. Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci.“

5) téma: hořčičné semínko

Srovnej výrok gnostika v Hippolytových „Naasejcích“ str. 76, odst. 9,5-6: "Neboť toto existující "nic", říká, a z tohoto "nic" stavší se bod, když je nerozdělený, postupně narůstá do jakési nepochopitelné velikosti. To je, říká, království nebeské, hořčičné semínko, ten nedělitelný bod, který je v těle, který nezná, říká, nikdo jiný než pneumatik."

s výrokem „Ježíše Krista“ v Bibli - Mk. 4,30-32: „I řekl: K čemu připodobníme království boží? Aneb kterým podobenstvím je ukážeme? Jest jako zrno hořčičné, kteréž, když vsáto bývá do země, nejmenší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi. Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všechny byliny a činí ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.“

a s výrokem „Ježíše“ v TE log. 20: "Učedníci řekli Ježíšovi: Pověz nám, čemu se podobá království nebe? On jim odpověděl: Je podobné zrnu hořčičnému. To je menší než všechna semena, když ale dopadne na zem, která je připravená, vyžene velký výhonek a stane se ochranou pro ptactvo nebe."

6) Téma: podetnutý strom

Srovnej výrok gnostika v Hippolytových „Naasejcích“ str. 72, odst. 8,31: "Každý strom, který nenese dobré plody, bude podříznut a přijde do ohně. Tyto plody jsou podle něj jen ti chápající, živoucí lidé, kteří vejdou skrze třetí bránu."

a výroky Simona Mága v Megale apofasis 10,9: „A za zjevné ohně on považuje kmen, větve, listy a jej obepínající kůru. Toto vše, celý ten velký strom, říká, hoří vše požírajícím plamenem ohně a zase mizí. Plod toho stromu ale, když je vzdělán a přerodí se do sobě vlastní podoby, se dostane do stodoly, ne do ohně. Neboť plod se zrodil, říká, aby se dostal do stodoly, plevel ale aby byl předán ohni.“

a 16,5-6: „Když pak toto vše, co je v nás v možnosti, nalezlo vhodný zdroj a výstavbu a hořké je proměněno ve sladké, pak se nestane to, co se zrodí, plevelem a dřevem, které ničí oheň, nýbrž dokonalým vzdělaným plodem, jak jsem řekl, rovným a totožným s onou věčnou, nezrozenou a nekonečnou silou. Když ale strom zůstane sám a nepřinese žádné plody, potom nevzdělaný zanikne. Neboť, říká, je sekera už u kořenu stromu. Každý strom, říká, který nepřináší dobré plody, bude odseknut a vhozen do ohně.“

s výrokem „Jana Křtitele“ v Bibli Mt. 3,10: „A již jest i sekera ke kořenu stromů přiložena. Každý tedy strom, kterýž nense ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá.“

a Lk. 3,9: „A již jest i sekera ke kořenu stromů přiložena. Protož každý strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťan a na oheň uvržen bývá.“

a s výrokem „Ježíše Krista“ v Bibli Mt. 15,13: „A on odpovídaje, řekl: všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.“

Jan 15,5-6: „Já jsem vinný kmen, vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese ovoce mnohé, nebo beze mne nic nemůžete učinit. Nezůstal-li by kdo ve mně, vyvržen bude ven jako ratolest a uschne - a budou všechny sebrány a na oheň uvrženy a shoří.“

a s výrokem „Ježíše“ v TE log. 40: „Ježíš řekl: Vinná réva vyrostla mimo Otce, a protože není chráněná, bude se svými kořeny vytržena a zajde.“

KONKORDANCE SIMONOVÝCH VÝROKŮ (tj. jeho fráze v „Naasejcích“, „Peratech“, „Sethiánech“a v „Megale apofasis“) A VÝROKŮ „JEŽÍŠE“ Z TOMÁŠOVA EVANGELIA Z NAG HAMMADÍ

1) téma: "jedí mrtvé a činí to tak živým"

Srovnej výrok z „Naasejců“ str. 72, odst. 8,32: "Říkají tedy: Když jste jedli mrtvé a učinilo to tak živým, co se stane, když budete jíst živoucí?"

s výrokem „Ježíše“ v TE log. 11: "Ježíš řekl: Toto nebe pomine, i to nad ním pomine, a mrtví nežijí a živoucí nezemřou. Když jste jedli mrtvé, učinili jste to živým. Přijdete-li do světla, co budete dělat? Jestli jste byli jedním, rozdvojíte se. Byli-li jste ale rozdvojení, co budete dělat?"

2) téma: "hořčičné semínko"

Srovnej výrok gnostika z „Naasejců“ str. 76, odst. 9,6: "To je, říká, království nebeské, hořčičné semínko, ten nedělitelný bod, který je v těle, který nezná, říká, nikdo jiný než pneumatik“

s výrokem „Ježíše“ v TE log. 20: "Učedníci řekli Ježíšovi: Pověz nám, čemu se podobá království nebe? On jim odpověděl: Je podobné zrnu hořčičnému. To je menší než všechna semena, když ale dopadne na zem, která je připravená, vyžene velký výhonek a stane se ochranou pro ptactvo nebe." (totéž NZ - viz Mk 4,30-32)

3) téma: "mužskoženský"

Srovnej výrok gnostika v „Naasejcích“ str. 60, odst. 7,14-15: "Je totiž, říká, Člověk (nahoře) oboupohlavní. … Neboť, říká, Attis byl kastrován, to znamená osvobozen od hmotných )choických) částí stvoření zde dole a přišel do věčného bytí nahoře, kde, říká, neexistuje ani muž ani žena, nýbrž nové stvoření, nový člověk, který je mužskoženský."

s výrokem „Ježíše“ v TE log. 22: "Ježíš viděl malé děti, které dostávaly mléko. Řekl svým učedníkům: tito malí, kteří dostávají mléko, se podobají těm, kteří vejdou do království. Ptali se ho: Vejdeme, když budeme malí, do království? Když z dvojího uděláte jedno a vnitřní připodobníte vnějšímu a vnější vnitřnímu, svrchní spodnímu a spodní svrchnímu, a když mužskost a ženskost učiníte jedním, aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí, … pak vejdete do království."

4) téma: duchovní "světlo"

Srovnej výrok gnostika v „Naasejcích“ str. 79, odst. 9,20: "Když ale, říká, je někdo od narození slepý a nevidí pravé světlo, které osvětluje každého člověka přicházejícího na svět, ten ať se stane skrze nás vidoucí a ať uzří …"

a výrok Simona v Megale apofasis 12,4 str. 137: "Když (lidská duše) přijme možnost úplnosti, stane se světlem všeho, co se rodí. Jestliže to nepřijme, zůstane nehotovou a temnou a zaniká, jakoby nikdy nebyla, s člověkem, když umírá."

s výrokem „Ježíše“ v TE log. 24: "Jeho učedníci řekli: Ukaž nám místo, na kterém jsi, neboť je pro nás nutností toto místo hledat. On jim řekl: Kdo má uši, slyš! Světlo je uvnitř světelného člověka a osvětluje celý svět. Když on nesvítí, vládne temnota." (srovnej Jan 12,35-36)

5) téma: "vědro a svíčka"

Srovnej výrok gnostika v „Naasejcích str. 63, odst. 7,28: "Toto (tj. to dobré) nestojí pouze ve svatostánku, říkají, nýbrž všichni to mohou vidět, stejně jako světlo není pod vědrem, ale stojí na svícnu - zvěstování, které je hlásáno ze střech po všech cestách a všech ulicích a také u domů samých jako hranice a ohraničení a to že je to všemi nazývané "dobré"."

s výrokem „Ježíše“ v TE log. 33: "Ježíš řekl: Co uslyšíš na vlastní uši, to také hlásej do jiného ucha ze své střechy! Neboť nikdo nezapaluje lampu a nestaví ji pod nádobu nebo na nějaké skryté místo, nýbrž ji staví do svítilny, aby všichni, kteří přicházejí a odcházejí, viděli její světlo." (viz též Mt. 5,15 a 10,27)

6) téma: "odložit šaty"

Srovnej výrok gnostika v „Naasejcich“ str. 74, odst. 8,44: "To je, říká, brána nebe a dům boží, kde prodlévá sám dobrý Bůh, do kterého, říká, nevstoupí žádný nečistý, žádný psychik, žádný tělesný (sarkik), neboť je určen pouze pro pneumatiky. Ti, kdož jsou tam, musí odložit šaty a všichni vyjdou skrze panenského ducha jako odmužštělí ženichové."

s výrokem „Ježíše“ v TE log. 37: "Jeho učedníci řekli: Kerého dne se nám zjevíš a kdy tě uvidíme? Ježíš řekl: Až se vysvléknete ze své hanby, vezmete své šaty a položíte je pod své nohy jako malé děti a stoupnete si na ně. Pak uvidíte syna Živoucího a nebudete se bát."

7) téma: "vytržení stromu"

Srovnej výrok Simona Mága v Megale apofasis str. 141, odst. 16,6: "Když ale strom zůstane sám a nepřinese žádné plody, potom nevzdělaný zanikne. Neboť, říká, je sekera už u kořenů stromu. Každý strom, říká, který nepřináší dobré plody, bude odseknut a vhozen do ohně."

s výrokem „Ježíše“ v TE log. 40: "Ježíš řekl: vinná réva vyrostla mimo Otce, a protože není chráněná (pevná) bude se svými kořeny vytržena a zajde." (srovnej s Mt. 13,31-2)

8) téma: "mrtvoly, mrtvý svět, hroby"

Srovnej výrok gnostika v „Naasejcích“ str. 70, odst. 8,23: "Jste nakrášlené hroby, říká, plné mrtvých kostí, neboť ve vás není živoucí Člověk. A dále říká: "Povstanou mtví z hrobů, to jest z hmotných těl, coby znovuzrození pneumatici, ne coby tělesní. Toto je, říká, zmrtvýchvstání, které se děje skrze nebeskou bránu a ti, kteří tudy neprojdou, zůstanou všichni mrtví."

s výrokem „Ježíše“ v TE log. 56: "Ježíš řekl: Kdo poznal svět, objevil mrtvolu. A kdo objevil mrtvolu, pro toho už svět nemá cenu."

9) téma: „plevel“

Srovnej výroky Simona Mága v Megale apofasis str. 136, odst. 9,10; str. 141 odst. 16,5: "Plod toho stromu ale, když je vzdělán a přerodí se do sobě vlastní podoby, se dostane do stodoly, ne do ohně. Neboť plod se zrodil, říká, aby se dostal do stodoly, plevel ale, aby byl předán ohni."

"Když pak toto vše, co je v nás v možnosti, nalezlo vhodný zdroj a výstavbu, pak se nestane to, co se zrodí, plevelem a dřevem, které ničí oheň, nýbrž dokonalým vzdělaným plodem, jak jsem řekl, rovným a totožným s onou věčnou, nezrozenou a nekonečnou silou."

s výrokem „Ježíše“ v TE log. 57: "Ježíš řekl: Království Otce se podobá člověku, který zasil dobré semeno. Jeho nepřítel přišel v noci a zasadil plevel mezi dobrá semena. Ten člověk však nenechal své čeledíny plevel vytrhat. Řekl jim: To vám nepřísluší trhat plevel, neboť s ním vytrhnete i pšenici. V čase žní bude plevel jasně zřetelný. Pak bude vytržen a spálen." (viz též Mt. 13,24-30 (koukol, zdizdania, jílek omamný)

10) téma: „dokončení“, „vzdělání“

Srovnej výrok Simona Mága v Megale apofasis str. 137, odst. 12,3-4: "Když je ten, který je přítomný v šesti silách, vzdělán, pak se co do podstaty, síly, velikosti a působnosti ztotožní s nezrozenou silou a vničem už za touto nezrozenou nekonečnou silou, která nezná změnu, nezaostává. Když ale zůstane pouze u možnosti v těchto šesti silách a nevzdělá se, pak zmizí, říká, a zaniká stejně jako gramatické a geometrické znalosti v lidské duši."

s výrokem „Ježíše“ v TE log. 70: "Ježíš řekl: Když si to v sobě vytvoříte, pak vás to, co máte, zachrání. Jestliže to ale v sobě nemáte, pak vás to, co v sobě nemáte, zahubí."

11) téma: "člověk nemá na zemi místa"

Srovnej výrok gnostika v „Naasejcích“ str. 79, odst. 9,21: "Je to ale prý onen Člověk beze cti v tomto světě, který má velkou čest ve nebi, kráčející od těch, kteří ho neznají, k těm, kteří ho neznají, ceněný jako kapka z velké nádoby."

s výrokem „Ježíše“ v TE log. 86: "Ježíš řekl: Lišky mají svá doupata a ptáci svá hnízda. Syn Člověka ale nemá žádné místo, kam by hlavu složil a odpočinul si."

12) téma: "perly sviním"

Srovnej výrok gnostika v „Naasejcích“ str. 72, odst. 8,32-3: "Živoucím" nazývají myšlenky, myšlení i lidi, coby perly onoho Nevyjádřitelného, které byly uvrženy dolů do zrození. To je to, co on (tj. Simon!) říká, říká: Neházejte své svaté věci psům ani perly sviním."

s výrokem „Ježíše“ v TE log. 93: "Ježíš řekl: Nedávejte svaté psům, aby to nevyhodili na hnůj. Neházejte perly sviním, aby je nezničily." (viz též Mt. 7,6)

13) téma: "kvásek" ("říká" zde zcela zřetelně podle Hippolyta sám Simon, nezdvojeno!)

Srovnej výrok gnostika v „Naasejcích“ str. 67, odst. 8,8: "To je, říká, království nebeské, které je v nás ukryté jako poklad, jako kvásek ve třech měřicích pšenice."

s výrokem „Ježíše“ v TE log. 96: „Ježíš řekl: Království Otce se podobá ženě, která vzala trochu kvásku a vmísila ho do těsta – tak udělal velké chleby. Kdo má uši. slyš!“

Závěr

Tvrzení, zastávané a tradované církví podle textu Bible, že „učení Ježíše Krista“ je originálním učením židovského Spasitele, je neudržitelné. Kritické srovnání gnostických spisů a „učení Ježíše Krista“ v Bibli plně potvrzuje domněnku o zfalšování celého učení gnostiků ve prospěch židovství a že Bible je pouze sekundárním a napodobujícím pramenem, který svaté učení podává v silně deformované podobě. Simon Mág se svým gnostickým učením byl plagiátorsky napodoben a často citován v Bibli jako „Ježíš Kristus“, „apoštol Pavel“ nebo v jednom případě („sekera u kořene stromu“) i jako „Jan Křtitel“. Jeho příběh, popisovaný ve Skutcích apoštolů 8,9-25, je tedy cílenou pomluvou vynikajícího mudrce – skutečného autora „učení Ježíše Krista“, které je uctíváno miliony křesťanů po celém světě.

OTÁZKA PRO VŠECHNY: je skutečně v poslední době zde velice aktivně působící komunikační tandem Deštenský – Dospiva skutečně z ČCE jak v příspěvku „Opravdu živá víra?“ naznačují? Zdá se mi, že nikoli. Tito lidé nemají myšlení ČCE, nepoužívají její slovník ani slovní obraty, nehledě vůbec k obsahu jejich článků obsahujících ČETNÉ BLUDY.

Styl jejich myšlení a vyjadřování je dle mého soudu velmi blízký, ne-li totožný, s myšlením SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH. NEBO SE SNAD MÝLÍM?

MUSÍM VAROVAT PŘED TĚMITO LIDMI!

Můj dojem z této skutečnosti je ten, že zde běží o simulovaný rozhovor jakoby neznámých lidí, kteří se ale ve skutečnosti velmi dobře znají a snaží se o nábožensko-ideologický průnik do těchto stránek. Rozhodně od nikoho nežádám souhlas s mým stanoviskem, byl bych však rád, kdyby byl vzat administrátory, uživateli a čtenáři v úvahu.

Srdečně všechny zdraví

BohemianAnonymus

Dobro a Zlo

Charakter bytostí zla, zejména Satana v katolickém pojetí

Tradiční, převažující chápání Satana a zlých bytostí je takové, že jde o nešťastné bytosti, které ovšem vinou své svobodné vůle neposlechly jediného dobrého Boha, vzbouřily se proti němu (z nějakého neznámého důvodu, který nikdo z monoteistů ovšem nikdy neřekne), načež je nanejvýš milosrdný, ale spravedlivý a autokratický Bůh zatratil, svrhnul z nebes do pekla, případně vyhnal z ráje (protože i Adam a Eva, první lidé, jsou chápáni defacto jako takové vzbouřené bytosti) do tvrdého světa, slzavého to údolí, kde se mají vzpamatovat ze své neposlušnosti, dokud Bůh vítězoslavně jejich trápení neukončí svou milostí, případně dokud je za jejich naprostou poslušnost (viz Abrahamovo obětování Izáka) neodmění tím, že ukončí celé to slzavé údolí a nepřivede celý svět zase do rajského stavu - jakési věčné idylky, která sice začne, ale zřejmě už nemá skončit - ovšem jen pro vyvolené, Boha poslušné atd.

Bytosti zla jsou tedy viděny tradiční katolickou optikou jako chybující, mýlící se nešťastníci. O Satanovi pak se tvrdí, že nemůže vlastně nic reálného vytvořit, neboť samo zlo nemá realitu (proč se to katolíci domnívají, to popisuji v textu o monoteismu), je pouhou nepřítomností dobra či přímo boží vůle (tj. kokrétně v případě Satana).

Odkud se bere zlo podle monoteismu, resp. katolického křesťanství

Toto pojetí vyplývá cele z držené víry, že existuje pouze jeden Bůh. Jestliže je Bůh prostě pramenem všech dokonalostí, potom by jistě nemohl vytvořit podle katolíků přímo zlo. Zlo ani vytvořit nelze, je přece něčím nereálným. Proto katoličtí myslitelé začali využívat dvojsečný pojem svobodné vůle. Proč dvojsečný vysvětluji níže. Jediný nanejvýš dobrý Bůh nestvořil zlo, protože je právě dokonale dobrý a ani je stvořit nemohl - zlo nemá realitu, není nic. I když zde už se dostáváme do logického konfliktu, jak by všemohoucí mohl něco nemoct, ale to je jiná otázka. Podstatné je tolik, že katolíci dospívají k zajímavému závěru: za zlo na světě nemůže Stvořitel, ale bytosti, jím stvořené. Tady se ale zarazíme, že? Jestliže by totiž šlo o nějakého nevědomého, takřka novoplatonsky (tj. automaticky a nutně věčně) tvořícího automata či nedokonalého autora, který neví, co způsobí, zřejmě bychom mohli souhlasit, že za zlo svých výtvorů nemůže. Avšak s katolickým jediným Bohem je to složitější. Je to bytost vševědoucí a všemocná, jak tvrdí. Jestliže tedy stvořil A, které vedlo k B, které vedlo k C, potom je díky své vševědoucnosti a všemohoucnosti jistě odpovědný za to, že vzniklo i C. My lidé jako bytosti omezeného vědění volíme v morálně náročných volbách to nejlepší, o čem si myslíme, co se domníváme, že je nejlepší a že to povede k dobrému (aspoň ti nejlepší z nás). Nikdy ale nevíme, jestli jsme zvolili správně s ohledem na výsledek. Jsme zkrátka omylní a nejsme vševědoucí. Bůh však neomylný a vševědoucí je. Pokud si zvolil stvoření bytostí, z nichž, jak musel vědět, vznikne zlé, zvolil si i toto zlé, aby se stalo. A to veškeré zlo, které se kdy stalo, děje a stane, neboť takový Stvořitel je přece vševědoucí.

Svobodná vůle - kámen úrazu

Předchozí námitku, která je, jak se domnívám, zásadní, lze pak doplnit právě bližším prozkoumáním pojmu svobodná vůle. Jak jsem již řekl - pro katolíky představuje dvojsečný argument. V zásadě je zlá - je to totiž ona, co způsobilo odpadnutí Satana od boha - neboť nepředpokládáme, že jediný, nejvyšší Bůh stvořil Satana jako předem zlého (viz ovšem výše námitka, že by nevěděl, co Satan udělá!). To znamená, že stvořil Satana a další anděly (případně je tvoří ve věčném teď mimo čas, tj. jsou s ním souvěční, byť nejsou božští) jako bytosti se svobodnou vůlí (nicméně musel jako vševědoucí vědět, co nastane). Teprve ze svobodné vůle, která má možnost se mýlit, tj. neladit, nebýt v souladu s boží vůlí, se stalo, že se Satan postavil proti Bohu - a čím více cítil svou svobodu, tím více zřejmě chtěl být proti Bohu a tím více, jak se domnívají katolíci, setrvával ve svém omylu a tedy ve zlu - neboť jestliže něco není v souladu s vůlí nejlepšího Boha, pak je to asi nedobré čili zlé.

Katolíci tedy stojí ve zcela schizofrenní situaci - nevědí, jestli mají svobodnou vůli chválit - neboť jen díky ní jsme odpovědní za své činy, nebo ji hanět, neboť to byla ona, co vedlo k odpadnutí od Boha ke vzniku zla (u Satana) a pádu člověka, vyhnání z ráje apod.

Zároveň je třeba zdůraznit, že právě svobodná vůle je pro ortodoxní katolíky pro spásu naprosto bezcenná. Stačí si přečíst, jak argumentuje Augustin Aurelius proti mnichu Pelagiovi. Svobodná vůle neexistuje, všechno dobré je plodem boží milosti, tedy i spása člověka. Člověk sám se nemůže spasit, svobodnou vůlí může jen hřešit, to jest volit zlo. To je dáno výkladem významu Ježíšovy mise - Ježíš je chápán jako vykupitel všech lidských hříchů, jako někdo, komu všichni lidé musejí být vděčni. Jsme už prostě vykoupeni, i kdybychom se stavěli na hlavu. Boží milost je naprostý determinismus. Koho chce, toho si vyvolí, koho chce, toho zatratí. Věřící jsou ti, komu byl dán dar věřit, tj. koho si vyvolil bůh. Ostatní budou zatraceni a přijdou po smrti do pekla. Takto chápe tradiční a ortodoxní katolictví (Augustin a spol.) problém svobodné vůle v jejím vztahu k vlastní spáse.

Zde musím upozornit na fakt, že nějaké kompromisní řešení, tzv. napůl cesty, zde neobstojí. Někdo by totiž mohl chtít namítat, že přece Bůh ve své milosti jaksi pouze otevírá náruč, umožňuje svou obětí na kříži spásu z hříchu vůbec a zbytek je jaksi zase na člověku, aby svým chováním, svou poslušností atd. byl této spásy hoden a tedy posléze spasen. Jenže toto řešení je k ničemu - problém svobodné vůle a její role zde zůstává totálně nedotčen - jestliže totiž boží milost někoho ke spáse vyvolila, tak ten vyvolenec pak už celý život žije jako "málem svatej" (tj. podle představ, které mají o svatosti katolíci) a dostane se do nebe stoprocentně (přinejmenším věří v Krista a to podle někoho stačí, zatímco nevěřící nevěří, protože si jej nevybrala boží milost a proto nutně přijde do pekla…).

Tento determinismus ale rozvrací naprosto morálku - neboť jestliže spása není lidskou zásluhou, zásluhou lidské svobodné volby, potom nemá cenu nic činit, respektive všechno co děláme, děláme jen jako boží automaty, předem nastavené konstruktérem, mechanické hračky bez svobodné vůle (i to naše nečinění by tak bylo předurčeno). Fakt, že o svém předurčení nevíme, a fakt, že se po smrti dostaneme do nebe (pokud bychom to věděli) nás nezbavuje naprostého mravního hnusu nad tím, jak skončí ona druhá, opačná skupina lidstva (tj. ta co přijde dle katolíků do věčného pekla). Neboť determinovanost našeho konce, našeho ESCHATON, postrádá pro skutečné ocenění lidského života a jeho odpovědnosti za své činy smysl. A co je hlavní - neznám normálního, aspoň trochu soucitného člověka, který by se mohl někde navěky radovat, zatímco by věděl, že někde v pekle trpí stejně "navěky" nějaké vědomé bytosti, navíc bytosti naprosto stejného rodu jako on. Proto má v tomto punktu pravdu Origenéz, který tvrdil, že nakonec budou spaseny všechny bytosti (Origenéz byl ovšem monoteista, takže do těch všech bytostí zahrnul rovněž démony a Satana, protože se domníval, že jsou rovněž částí stvoření). Jak jinak by mohla konat láska, kdyby nechtěla zachránit všechny ty, které miluje. Už v monoteistickém křesťanství by se nad tím měli všichni, kdo hlásají věčné peklo a zatracení pro nevěřící zamyslet. V dualismu je to ovšem jasné od počátku, není tu žádný sadistický prvek ve výkladu milujícího Boha - bůh je zde skutečně milujícím Otcem svých dětí a bojuje za jejich záchranu od Zla "naostro", nikoliv inscenováním nějakého trapně zbytečného, krvavého divadla.

Pro zpřesnění musím ještě poznamenat toto: svobodná vůle sama o sobě není a nemůže být nutnou příčinou hříchu (v katolickém pojetí). Svobodná vůle pouze znamená, že člověk má možnost výběru a nic na něj netlačí tak, že by tomu nedokázal oponovat, zastavit to. Problém "pádu" Adama (ve skutečnosti jeho oprávněného odmítnutí poslušnosti Stvořiteli) není tedy ve svobodné vůli - problém spočívá v neposlušnosti. Respektive, problém tkví v příčině Adamovy a Eviny neposlušnosti vůči Stvořiteli. Svobodná vůle je pouze možnost, ale rozhodnutí spočívá na důvodech - domnělá "neposlušnost" musela tedy mít svůj důvod. I kdyby první pár "lidí" byl sebevíce svobodný ve vůli, přesto nemusel nikdy "zhřešit", tj. přestoupit Stvořitelovo nařízení. Přesto se stalo. Bylo tu něco tak silného, co odpovědělo v Adamovi a Evě (což je tradičně jen součást původního Adama) na "hadovo" poselství, že to překonalo veškerý tzv. "strach" z Boha. Byla to pravda o jejich skutečném původu. Nic jiného než pravda (a tedy dualismus) by nemohlo přesvědčit Adama a Evu, aby byli neposlušni Boha (kdyby to byl skutečně jediný bůh a jejich Otec). Ale být neposlušen nepravého či cizího Boha, a poslechnout pravdu, to je povinnost srdce. Stvořitel či žalářník se tedy musel rozhněvat, protože jeho lest byla prozrazena a jeho "moc" nad Člověkem nalomena. Veškeré dějiny člověka a posléze lidstva jsou tragickým procesem člověkova hledání svobody ze zajetí zvaného stvoření. Satan tuto pravdu převrací a zakrývá před Člověkem, aby jeho moc nad ním neslábla. Prostřednictvím kategorií jako je hřích a sebeobviňování, zákonictví (úzkostné rozpitvávání chování) a účinkem převráceného příběhu, který z viníka činí spasitele a z obětí viníky, udržuje Satan svou moc nad lidmi.

Charakter bytostí zla, zejména Satana podle katharského dualismu

Zlé bytosti a vůbec celá sféra či říše Zla, Temnoty, jsou především reálné, mají reálné bytí (nikoliv ovšem jen to jedno, parmenidovskou abstrakcí myšlené, které je obsahově ničím, viz Hegel…). Pokud uznáme realitu zla, neznamená to ještě, že jsme tím nějak poškodili svou duši. Naopak. Jestliže je dualismus pravdivý, potom nás pravda může teprve osvobodit, tj. spasit. Uznáním reality zla toto zlo neuctíváme, jen jsme lépe poznali nepřítele, takříkajíc. Jistě by byl bláhový a zlý vojevůdce, který by své armádě zapíral sílu a skutečnou povahu nepřátelských vojsk. A že Satanova říše je nepřítelem dobrého Otce, o tom netřeba pochybovat. Pokud tedy někdo tvrdí, že Zlo nemá realitu, užívá zřejmě strategie, s jakou se nepřátelská kontrarozvědka pokouší záměrnými dezinformacemi oslabit vojenskou (tj. zde duchovní a životní) přípravu naší armády (našich duší). Snad mi prominete, že zrovna jakožto kathar užívám vojenský slovník, ale zde jde skutečně o boj, ovšem velmi zvláštní povahy - jedna strana se snaží vyhnout se nepříteli, odpoutat se od něj, vysvobodit své zajatce. Činí tak nikoliv ze slabosti, ale ze svého mírného principu. Druhá armáda se žene po protivníkovi, žhavé sliny jim padají z tlamy, divoce útočí a s potěšením sobě vlastním trápí svého nepřítele, kde může.

Zlé bytosti a vůbec celý temný princip má tedy tutéž plnost reality jako naše domovská říše, Otcovo nebeské království. Stojí proti sobě, dva nezničitelné, leč jeden druhým ovládnutelné praprincipy a uprostřed nich je past Stvoření (světa, kosmu) a člověk a jeho duše, zajatá a trpící v těle.

Jestliže katoličtí monoteisté vykreslovali vždy Satana jako bytost zlou tím, jak je nešťastná a jak se mýlí, tak se sami mýlili o 180 stupňů. Satan jako plnohodnotný protivník a vládce věčné sféry Zla, je nešťastný jen tehdy, pokud nemá nepřítele na dosah. Proto se po něm stále pídí a činí člověku nástrahy, proto neustále útočí se svými armádami proti našem domovu, království nebeskému. Nemylme se zde ve slovíčkách - my nazýváme mír, soulad, přátelství, lásku či návrat k Otci dobrem, zatímco pro Satana je dobrem trápit nepřítele, tj. v oněch věcech nám bránit - rozeštvávat člověka, dělit jej a stavět proti sobě. To, co my vnímáme jako dobro, to by pro Satana znamenalo strašné zlo, neboť jeho podstatou, to, čím je on sám sobě principem, je násilí, páchání ukrutností, rozdělování, ničení apod. Nikoliv ovšem sebe! Ale protivníka. Toto všechno on považuje za slast a dobro. My naopak to chápeme jako zlo. A naopak. Satan je tedy v tomto smyslu nevinný neboť chce jen vlastní dobro, totiž to, co je jeho sebeprincipem. Ve své démonické říši je šťasten nad chaosem - neboť pro něj je ten chaos totéž, co pro nás řád - a náš řád je pro něj chaos!

Ale co to znamená pro nás? Že se s ním budeme spolčovat? Že jej budeme litovat? Nikoliv!!! Není proč litovat toho, kdo není nešťastný, komu činí radost nás trápit, ale kdo to nedělá z omylu (jak věří katolíci), ale ze své nezničitelné podstaty! Nemůžeme chtít vlastní zlo (tj. jeho dobro)! Ježíš také nepřišel do pekla a neřekl tam: Ahoj Satane, chci být tady s tebou, kamarádit se a ukázat ti, že jde žít i jinak. Případně mě můžeš i mučit, já to všechno vydržím - a pro Tvou radost tě nejdřív ze všeho poslechnu a skončím ze skály, však Otec mě zachytí atd.

Ne, Ježíš přišel do pekla (tj. do sféry Zla), aby tam ukázal sílu svého Otce - aby varoval temné síly, že naše armáda všech světel je připravena k obraně, že se Otec nenechá zmást a nezapomene na své děti. Ježíš se nepřišel do pekla se Satanem spolčit, přišel mu ukázat, že jsme zase připraveni a že lidské duše byly zpraveny pravdou o svém původu a o království nebeském, svém domovu.

Zlo jako zkouška - ale v jiném celkovém smyslu

Zlé, co se člověku v životě stává, je opravdu něco jako zkouška pro lidskou duši. I kathaři (křesťanští dualisté) musejí vydržet puzení k tomu oplácet zlo zlým atd. Můžeme se např. bránit, ale jen pasivně, tj. maximálně se snažit, abychom neublížili více než ten, kdo chce ublížit nám. Protože však nesmíme dopustit ani násilí na svém těle, neboť bychom pak byli vinni tím, že jsme uvrhli útočníka zase hlouběji do temnot, můžeme se bránit a jednat tak, abychom co nejméně umožnili ještě nevidícím "pracovat" na svém zatracení.

Leccos možná připomíná některé katolické poučky. Výklad celkového smyslu je zde však diametrálně odlišný. My se zlo musíme snažit nedělat proto, abychom se jím nepošpinili a nepropadli tak Zlému. Odměnou nám je spása a ráj, ale není to odměna ve smyslu jako když krotitel dává šelmě pamlsek nebo jako když šéf vypisuje odměny svým poslušným oblíbencům (nepotřebujeme se zavděčovat bohu, abychom byli spaseni na nebesa, my tam nezcizitelně patříme, jde o sebeosvobození, ne o odměňování!). Ta odměna, kterou mám na mysli, je možnost vrátit se tam, kam patříme, ukončit nesmyslný řetězec utrpení a topení se a dušení v hlubinách světa. Nikdy bychom tedy např. neschvalovali tzv. hřešení pro dobro, jako se děje v extrémních polohách u katolíků - tj. když třeba tvrdí, že díky hříchu mají možnost poznat dobro obrácení se a spásu. Něco takového chápeme jako nepochopení tragické lidské situace ve světě a jako další nesmyslné roztáčení reinkarnačního kolotoče - tedy přinejmenším jako nulovou hru, hru s nulovým součtem - jako když si pes honí vlastní ocásek, dokud nepadne vysílen k zemi. Strategie Hřeším, ale jen díky tomu se mohu napravit a poznat dobro by znamenala nulový součet - nic dobrého by nebylo vykonáno. Řekněme to ještě jinak - jen dobro se opravdu počítá. Konání zla člověka potápí do temnot blíže a blíže ke Zlu a peklu. Není žádnou příležitostí pro dobro, je přímou cestou do pekla. Pouze v monoteismu se mohou objevit takové sado-masochistické bláboly jako Koho chce pánbu odměnit, nadělí mu zlou ženu nebo Všechno zlé je pro něco dobré atd.

Omyl dialektického chápání dobra a zla

Poslední dialektické pořekadlo v předchozím oddílu chápe podstatu Dobra i Zla jako něco, co bez sebe nemůže být, jako do tzv. dialektické jednoty vzájemně a neodlučitelně spojené protiklady. Tak se tvrdívá, že světlo nemůže být bez tmy, dobro bez zla apod. Ve skutečnosti tím básník chce pouze říci: Na tomto světě nepoznávám světlo bez tmy, dobro bez zla apod. A v dalším upřesnění by skutečný poctivec mohl dodat pouze: Jediné, co jsem kdy zažil, bylo střídání se světla a tmy, dobra a zla… To ale moc neznamená. Jestliže chceme nejistými výdobytky naší pozemské zkušenosti mistrovat věčnou pravdu mimo svět, můžeme se totiž naprosto mýlit. Je to, jako by nějaká ryba, plující celý život v tyrkysové vodě říkala, mluvíc o slunci: No, tam nahoře svítí taky nějaká voda, to bude nějaké kulaté jezírko plné svítící vody. Nebo by skálopevně tvrdila: Nic takového jako vzduch a oheň tam nahoře neexistuje. Všude je jen a jen voda. Tak i my lidé známe fyzikální světlo (fotony) a tmu (to ostatní mimo částečky světla), a protože je vídáme na tomto světě (naší vodě) jako neustále pospolu, domníváme se, že když je rozeznáváme a známe jen takto, že vůbec žádné protiklady nemohou bez sebe být. Což není nutně pravda a jak věřím já, je to dokonce nejhlubší omyl.

Tento omyl plyne zřejmě z premisy, že protiklady (když už je tedy známe pospolu) jsou v nějaké jednotě. Zatímco na to nic nenasvědčuje - jsou pouze juxtapozičně přítomny, vedle sebe (někdy jen díky paměti). Jako bychom chtěli věřit, že jde jen o jakési póly čehosi za nimi, co je jen jedno, jednota! Vždyť přece jen pouhým pozorováním tohoto světa vidíme, že světlo se nemění v tmu, tj. z fotonů se nestávají nějaké skotony (SKOTOS, řec. tma, FOS světlo), ale pouze vyklidí tmě pole, místo, prostor - noc tedy střídá den, ale nemění se v něj. Podobně zlo není dobré jen proto, že tomu monoteisté a monisté chtějí skálopevně věřit, neb se jim zdá, že jedno rozeznají jen podle druhého. I kdyby nakrásně platilo, že na tomto světě můžeme jeden protiklad poznat jen když máme živé poznání i toho druhého, pak by to ještě nic neříkalo o tom, že oba ty protiklady jsou pouze póly vyjádření jakési záhadné bipolární jednoty za nimi, respektive neříkalo by to nic o tom, v jakém stavu se nacházejí ty složky, které ve světě vnímáme jako protikladné, mimo svět! Když prožívám zlo, neprožívám zároveň i dobro. Zlé mě spíše ukazuje mimo sebe na to, co je dobro, ale tím se ještě nestává dobrým. Dobré a spásné je možná to samotné rozdělení, tj. že ani na tomto světě se nepodařilo Satanovi zcela smísit dobro a zlo, abychom je nebyli s to poznat a tím se spasit! Rozdělení, dělení na protiklady je zde tedy spíše dílem síly světla a dobra, neboť je to právě dobro, které chce být poznáno v pravdě.

Podobenství o žalářníkovi a nevinném

Je to jako když by zlý žalářník nechtěl, aby mu utekl nespravedlivě odsouzený vězeň z vězení, které není zcela spolehlivé. Co by asi tak mohl udělat? Řekl by vězni pravdu, že je nevinen a vězení není pevné? Nebo by se snažil vše zakrýt, mlžit, vzbuzovat ve vězni pocity viny, které by pak toho nevinného chudáka poutaly dál v jeho cele? Kdyby se mu povedlo takto obalamutit vězně, žalářník či věznitel by si radostí mnul ruce. Nevěděním či falešným věděním by držel nevinného ve svém nedokonalém vězení a téměř bez námahy, neboť nevinný vězeň by neznal pravdu. A ještě hůře by bylo, kdyby vězeň cítil, že je něco v nepořádku, ale přesto nedůvěřoval svému srdci a slepě věřil dál svému vězniteli.

Tak když je svět smíchán a pravá skutečnost dualistická, co by učinil nejlépe žalářník? Řekl by nám pravdu o oné smíšenině, v níž jsme jati? Nebo by se nám snažil nakukat, že není úniku? Že jediným všemocným pánem je on a že vše je jedno? Že oba protiklady tvoří ve skutečnosti jednotu? A jak bychom mohli my, jsouc ve vězení, poznat pravdu? Musel by nám ji přijít říci někdo mimo toto vězení.

Lidé

My lidé jsme jeden Člověk, jakkoliv nás rozbitost a zajetí ve hmotě vytvarovaly do velmi pestré různosti. Podstatou katharského křesťanství je tuto jednotu Člověka chápat. V každém se nachází království nebeské, v každém člověku je božská jiskra, v někomu jen hlouběji ponořená a ve velkém zapomnění, v jiném již takřka na hranicích cely, již napůl cesty ke svobodě. Ale podstatou jsou si všichni lidé rovni, bez ohledu na jejich konkrétní světskou různost.

Tuto pravdu, stejně jako pravdu o pravém významu Ježíšova učení, nelze prosazovat nebo ji šířit násilím. Násilné šíření nemůže nikdy posloužit dobru. Je nepochopením domnívat se, že nějaké přítomné zlo (prostředek) může ospravedlnit nějaké budoucí dobro (cíl, účel). Důležitá kategorie je ponechání. Ponechání druhého být je mír. Takový je Bůh Otec, taková je záchrana. Šiřte dobro cestami dobra - pak lidé sami přijdou a sami se upamatují a to bude nejvyšší důkaz celé pravdy, že Člověk je jeden.

Pravda byla řečena, kal odehnán z povrchu a perla svítí světu.

Milý Anonyme, ať jste, kdo jste, zjevně jste mé příspěvky vůbec pořádně nečetl, protože zas až tak si s Jiřím Deštenským nenotuji a v podstatných věcech se zásadně rozcházíme. Duchovní klima v ČCE hodnotíme z poněkud jiných pozic, já z hlediska umírněné kritiky liberální teologie (to se nesmí, to je špatně?), on z hlediska zásadní kritiky křesťanství jako takového, s úmyslem bořit. Osobně si kladu otázku, proč má takovou nutkavou potřebu se angažovat na těchhle stránkách s podobnými příspěvky, když křesťanství, k němuž se hlásí ČCE, považuje za omyl. Diskuzi s ním jsem vzdal, protože jeden o koze, druhý o voze. Ale to neznamená, že bychom si neměli klást nepříjemné otázky, ať už co se týče naší víry, tak naší církve. Pokud to samo o sobě považujete za útok, pak to naznačuje, že tyto otázky jsou na místě.

Jo - ještě něco: V čem moje příspěvky obsahují "četné bludy"?

A úplnou duševní perlou je paranoidní tvrzení, že jsem nejspíš nějaký nepřátelský agent, protože prý nepoužívám "slovník a obraty ČCE". Ano, v ČCE jsem nevyrostl, jsem konvertita až v dospělém věku, takže mi není tolik vlastní církevní ptydepe, i když Jiří Deštenský si myslí, že jsem si ho plně osvojil a že jen opakuji cizí myšlenky. Mluvit o víře normální lidskou řečí nepovažuji za nedostatek, naopak za projev její životaschopnosti. Pokud to vidíte jinak, potom opět musím konstatovat, že je na místě se ptát, zda podobný přístup nevede ke sterilitě církve a zda se to náhodou netýká i ČCE.

Pokud se skutečně názorově rozcházíte s tím gnosticko - ariánským šílencem (nevím jak už ho charakterizovat), a byl jste jím zneužit za účelem jeho průniku na tyto stránky, pak se Vám samozřejmě omlouvám.

BohemianAnonymus

Já bych varoval před vámi, vážený anonyme. Vy nám tady předvádíte hlubokomyslné úvahy, snažíte se nám tady nalévat do hlav vaše teorie za vydatné podpory biblických citací vytržených z kontextu a když má přijít na praktickou ukázku vašeho následování Ježíše, tak člověka s odlišným názorem nazvete gnosticko-sriánským šílencem. To příliš nesvědčí o tom, že jste si osvojil pro sebe vlastnosti, kterými se vyznačuje dobrý křesťan, jkak kázal Ježíš. Spíše dáváte za pravdu mým vývodům, že křesťané jsou pokrytečtí, netolerantní, neschopní debatovat o jiné než té své pravdě, zkrátka o tom, že si myslí, že jedině oni pochopili pravdu a ostatní se hluboce mýlí. A buďto přesvědčíme ostatní o té naší pravdě a oni skončí v lůně spasitelné církve, nebo je nepřesvědčíme a pak jsou po nás plemenem satanovým. Zdraví vás Jiří Deštenský.

Ale teď vážně, Jiří. Proč to děláš, proč na těchto stránkách podnikáš tuhle jakousi zuřivou antimisii? Když si myslíš, že křesťanství vyznávané v ČCE je blbost a že jsi našel něco podstatně pravdivějšího, silnějšího a duchovně zcela naplňujícího, proč máš potřebu se tímto křesťanstvím pořád tak zabývat? Místo hanění nás radši pozvi do svého světa, ukaž nám, co nabízí, přesvědč nás, že to je to pravé ořechové, pravdivé a silné.

Tak tak, pokud se někdo rozhodne, že na křesťanství bude házet špínu, pak si v bibli i v minulosti (a bohužel většinou i současnosti) prakticky všech církví najde dost důvodů, avšak platí to, co jsem napsal už Anonymovi (a Anonymus krásně reagoval na něco , co jsem neřekl, když vytrhl jednu větu z kontextu a na tu reagoval, protože vždycky je jednodušší vyvrátit něco, co druhý neříká, avšak vydal tím svědectví sám o sobě) a totiž, že bible není matematika a nakonec si z ní každý vytáhne to, co tam hledat chce, lásku stejně jako nenávist, podle mě dal Ježíš návod, jak hledat tu lásku, fakticky navázal jen na část Starého zákona, a že křesťané stále znovu a znovu opakují staré chyby, je ostatně dáno tím, že to jsou zase jenom obyčejní lidi

To však neznamená, že přestalo být na každém z nás, co bude hledat, je to jeho život i když odmítne církve nebo Boha jako takového, také jsem zažil a zažívám mnoho falše, i když nikoli v ČCE (nejsem člen), to však v mých očích tu myšlenku nesnižuje níž, stejně jako jedna katastrofální diktatura neznamená, že na myšlence sociální spravedlnosti je něco zlého

jinak o Lutherovi to samozřejmě vím, nemyslím, že by tomu nějaká široká paleta křesťanů věřila, ale třeba ve Švédsku to před pár lety dost řešili, i když tamní luterány nikdo nepodezíral, že by byli antisemiti

Milý Jene. Na některé své otázky najdeš možná odpověď v mé poslední reakci na poslední příspěvek Anonyma. Já bych ale na rozdíl od tebe nepovažoval mé vstupy za zuřivou antimisii. Proč to takto nazýváš? Tím jenom demonstruješ, jak se církev v minulosti chovala k těm, kteří nevyznávali oficiální doktrínu křesťanství a bohužel to přenášíš do současnosti. Není přinejmenším pozoruhodné, že křesťanství není žádná pouze jedna pevná linie, která je nezpochybnitelná? Není možné se na Ježíše a jeho poselství dívat jinýma očima, které jsou blíž k člověku? Které ze své podstaty nepotřebují žádné církevní potentáty, žádné fundované neomylné vykladače a přesto přinášejí cestu dál? Příspěvky, které jsem zde uveřejnil jsou zčásti převzaté materiály. Chtěl jsem jimi ukázat, že stále existují rozdílné pohledy a výklady jedné a té samé otázky. A mohu říct, že některé tzv. nebiblické texty ke mně promlouvají daleko víc, než oficiální biblické texty a jejich církevní interpretace. Zasaď si oficiální křesťanství do dobových kontextů a musí ti nutně vyjít organizace, která uchopila tento náboženský směr z jednoho prostého důvodu. Dokázal naplnit politické požadavky své doby - podchytit a kontrolovat myšlení prakticky veškerého obyvatelstva. Kdo vyčuhoval, musel na hranici. Tento trend udržovala církev dokud to šlo, dokud ji společenské změny nezbavily absolutní moci. Vnitřní struktura křesťanského náboženství se však za celá staletí prakticky nezměnila. Církev se vždy chovala účelově, jak ji to momentální okolnosti dovolily. Dnes se jí velice zúžil manévrovací prostor, tak nemůže prosazovat totalitně své zájmy, jak to dělala v minulosti. Ale hleď, jak šilhá po majetku. Tradiční formy křesťanství jsou přežité, nastupuje nový směr. Připravuji materiál, který blíže osvětlí toto tvrzení. Perpektivní cestou je osobní svobodná víra, zbavená všech předsudků, dogmat a závislostí na vnější autoritě. Prozatím toto. Zdraví Jiří Deštenský

To: JD

Jen jednostranně (diskuse uzavřena) – poslední vzkaz.

Vážený pane Deštenský,

Já Vás vůbec nezatracuji a nerozhoduji o tom, kde se po ztrátě fyzického těla octnete; ale ač to z Vašeho pohledu nevypadá, přesto se Vám snažím pomoci. Problém je obecně v tom, co jsem již v mých minulých příspěvcích vyjádřil krátkým heslem: KDO NENÁSLEDUJE – NEPOCHOPÍ.“ Dietrich Bonhoeffer kdysi napsal: JEN VĚŘÍCÍ POSLOUCHÁ A JEN POSLUŠNÝ VĚŘÍ.

Tedy poznání Písem svatých se dostaví postupně, pokud mu ovšem předchází NÁSLEDOVÁNÍ KRISTA, které je nerozlučně spojeno se SEBEZÁPOREM a NESENÍM KŘÍŽE. (např. Mat. 16:24). Bez následování Krista a nesení kříže je poznání Bible nemožné – PROTOŽE JEN TEN, KDO NÁSLEDUJE KRISTA JE VĚŘÍCÍ A POSLOUCHÁ HO – TEDY BŮH A JEHO SLOVO K NĚMU MLUVÍ. K tomuto tvrzení lze dospět syntézou obou výše uvedených hesel. Tedy jen pro věřícího se Bible stává mocí ke spasení (Ř. 1:16). Pro ostatní zůstává Bible zavřenou knihou; pro ně platí, že se při jejím výkladu pohybují jako slon v porcelánu, nic, nebo jen velice málo z ní chápajíce – což je bohužel Váš případ. Vy totiž nepřistupujete k výkladu svatých textů s patřičným respektem; napadáte spolehlivost Bible a podsouváte celé řadě židovských a křesťanských učenců to, že ji zfalšovali, aniž byste blíže doložil, kdo, kdy, a proč, konkrétní biblické místo zfalšoval. Zůstáváte jen v obecné rovině a proto zcela beznadějně na povrchu věcí.

Váš citát:

A buďto přesvědčíme ostatní o té naší pravdě a oni skončí v lůně spasitelné církve, nebo je nepřesvědčíme a pak jsou po nás plemenem satanovým. Zdraví vás Jiří Deštenský.

Již jsem již mnohokrát řekl, napsal, a pro Vás to zopakuji znovu a naposled: žádná církev na světě, ani sjednocená světová církev nemá moc kohokoli zachránit; tu moc má jenom PÁN JEŽÍŠ KRISTUS, BOŽÍ SYN, obětovaný za hříchy lidstva.

Uvedu svůj citát z příspěvku EKUMÉNA, uveřejněný ve stejnojmenné rubrice již 26. 06. 2006:

SJEDNOCENÍ CÍRKVÍ V JEDNU SVĚT NEZACHRÁNÍ. SVĚT ZACHRÁNÍ POUZE PŘIJETÍ KRISTOVY OBĚTI.

MÁME SE SJEDNOTIT JEN S KRISTEM - A TO BOHATĚ POSTAČÍ. Dějiny nás učí, že všude tam, kde POJÍTKEM MEZI VĚŘÍCÍMI BYL LIDSKÝ SYSTÉM A NIKOLI KRISTUS, docházelo k nejhorším úchylkám od Božího Slova a byly porušovány nejen zákony Boží, ale i lidské.

TEDY TEN, KDO VEJDE SKRZE KRISTA, NIKOLI SKRZE CÍRKEV, BUDE ZACHRÁNĚN - viz texty 12, 13.

Když jste svoji činnost zde zahájil kritikou mého biblického pojetí ekumény v odpovědi na „VZTAH ČLENA SBORU K VEDENÍ SVÉ CÍRKVE“ ze dne 14. 03. 2008, měl jste si můj výše citovaný příspěvek EKUMÉNA z 26. 06. 2006 dobře prostudovat. Měl jste na to dost času. Kdybyste tak učinil, pak byste se o lůně spasitelné církve vůbec nezmiňoval. Navíc: protože zřejmě nejste křesťanem, neměl byste se k otázce ekumény vůbec vyjadřovat, neboť se vás naprosto netýká.

Váš problém vidím též v tom, že nebiblickým textům přisuzujete stejnou, nebo dokonce větší důležitost než Bibli. Tedy děláte totéž jako ŘKC, kterou zde tak vehementně kritizujete – činíte tak ale v daleko větší míře než ona. Problém vidím také v tom, že vašimi rouhavými výroky na sebe přivoláváte Boží hněv – to Vám musím říci naprosto otevřeně. Pokud si snad myslíte, že poukazováním na jisté omyly církve (ke kterým skutečně v minulosti došlo), něco v církvi změníte, pak jste na velikém omylu. Obroda církve, tedy reformace, musí zásadně vycházet zevnitř – tedy od následovníků Kristových, kterým je Bohem darováno potřebné poznání a moudrost. Ale ten, kdo by chtěl církev reformovat zvenčí, je přinejmenším hloupý; takový totiž nemá k dispozici nutně ani potřebné poznání, ani moudrost darovanou od Boha.

Pokud jde o úpravy biblických textů: např. z Bible Svědků Jehovových (nepoužívejte pro ně prosím zkratky SJ, která je u nás vyhrazena jezuitům /Societas Iesu/), není možné odhalit to, že např. Pán Ježíš Kristus je Syn Boží (např. J.1:34); že je totožný s Otcem (J. 10:30); že je Cesta, Pravda a Život, a že nikdo nepřichází k Otci, než skrze Něho (J. 14:6); že je Dveřmi, vedoucími k Otci (J. 10:9) a podobně.

Odchylky Svědků Jehovových se nutně sčítají a časem vedou ke katastrofálním odchylkám od Božího Slova – tedy směrem do zahynutí. Buď, pane Deštenský, přijmete Boha tak jak se nám v Bibli podává, nebo zahynete. Nemylte se, já Vás nesoudím, avšak setrváte-li ve svých bludech, tak se po smrti před oním nádherným světlem odsoudíte sám!!! Blíže viz můj příspěvek „Je Satan stále nositelem světla?“ z 27.04.2008.

Ef. 5:14 „ PROBUĎ SE, KDO SPÍŠ, VSTAŇ Z MRTVÝCH, A ZAZÁŘÍ TI KRISTUS.“

Můžeme vstát z mrtvých? Ve vlastní síle nikoli, ale můžeme za to prosit. A protože je Boží vůle, aby nikdo nezahynul (Ez. 18:32; 33:11), Bůh nás vyslyší. Protože tomu, kdo Ho prosí dává (např. J. 15:7) a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, otevírá (Mt. 7:7,8). Kéž by tyto texty hovořily i k Vám!!!

BohemianAnonymus

Vážený anonyme,

opakovaně mě přesvědčujete, že vaše víra je postavena pouze na přejatých slovech, lépe řečeno dogmatech, náboženské teorii, ale pokud dojde na konfrontaci s praxí, okamžitě se ocitáte mimo. Jak si vůbec můžete dovolit, jako praktikující křesťan (jste-li jím) napsat - poslední vzkaz, diskuze uzavřena. Nikdo vás nemůže samozřejmě nutit, abyste se mnou vedl jakékoli rozhovory, ale není náhodou v bibli, v té bibli, na kterou se neustále odvoláváte, napsáno, že láska je trpělivá? Neměl byste jako křesťan být jako jeden z prvních připraven k toleranci, k umírněnosti atd. atd.? Prozatím mě přesvědčujete o opaku. Vehementně zde prosazujete pouze svojí pravdu a vůbec neberete v úvahu fakt, že v dnešním světě už to není zase až tak jednoduché prosazovat pouze jeden názor jako ten jediný správný. Vaše názory jsou postavené na dogmatech a jsou to právě ta dogmata, která mnohým lidem zavírají k tradičním náboženstvím, jakým je křesťanství, dveře. Velice rád si s vámi podebatuji, ale ne tím způsobem, že povedete svůj monolog způsobem, že zde budete uvádět nekonečné citace z bible. Mluvte vlastními slovy, vysvětlujte, zdůvodňujte, promýšlejte alternativní pohledy, výklady, ale nechtějte na mě, abych odkýval bez zapojení vlastního rozumu vše, co zde uveřejníte. To, co zde uveřejňuji já, si také nečiní nárok na to, aby to někdo bez výhrad přijímal. Naopak, má to vyvolat diskuzi. Zdůrazňuji diskuzi, ne uveřejňování sáhodlouhých výňatků z bible. Podívejte se např. na jeden základní fakt. Co vás opravňuje říkat druhým nějaké definice a výklady víry? Víra je přece tak svrchované osobní a intimní záležitost, že nikdo, ani ten nejštudovanější farář nemůže vědět, co se děje v nitru každého z nás. Jak každý z nás prožívá tu svojí víru. A říkat proto ostatním jak, čemu, podle čeho má věřit atd. se rovná tomu, dělat z lidí bezduché, poslušné loutky. Když se podíváte do minulosti a budete-li schopen posuzovat křesťanství objektivně, nemůžete popřít, že se do své podoby jak ho známe dodnes, zformovalo jako mocenská, politická struktura. Zrod křesťanství nebyla přece vůbec jednoznačná záležitost, existovalo mnoho proudů, více názorů na osobu Ježíše, ale časem zvítězil proud, který prokázal nejlepší stupeň organizovanosti, který mu umožnil potlačit ostatní proudy a ostatně je pronásledoval a potlačoval po celou historii po kterou mělo oficiální křesťanství politickou sílu. Už toto postačí, aby člověk pochyboval o neomylnosti biblické zvěsti jak ji prezentuje církev. A jsme u jedné velice důležité věci a sice: Pokud je jakákoliv forma náboženství postavena na principech, které jí umožňují zneužít proklamovanou víru proti lidem, tak je to forma resp. náboženství špatné. A proto zde opakovaně tvrdím, že křesťanství jako instituce je špatné. Stále totiž v sobě má latentní a mnohdy i viditelný potenciál pro zneužití. Už jenom to, že názor na existenci Boha je definován nezpochybnitelnými dogmaty, vylučuje jakýkoli svobodný názor jednotlivců, byť by byl projevem jejich poctivého, upřímného ale odlišného prožívání víry jako takové. Já osobně si např. nepřeji, aby za mne kdokoli umíral. Plně se hlásím k osobní zodpovědnosti za svůj život i veškeré skutky. A proto prosazuji osobní víru v její svrchované podobě. Víru svobodnou, nezávislou, tolerantní. Ježíš v ní hraje svojí roli - jeho etika, ne jeho oběť, ale stejně tak v ní hraje roli Konfucius, japonská poezie, mayská kultura…a nad tím vším nedefinovatelný řád vesmíru, nejvyšší Moudrost, která se nedá uplatit či ovlivnit ani pravidelných chozením do kostelů, ani křtem, ani prosebnými modlitbami, ani respektem k svatým textům či příslušností k té či oné náboženské organizaci. Nedovoluji si ve své malosti pozemského červa domýšlet co bude jak bude až bude. To dělají pouze ti, kteří si přisvojují právo druhým říkat co mají dělat, aby je Bůh nezatratil. Udělejte si paralelu - kdo říká ostatním co mají dělat aby…neplatili pokutu, nedostali se do kriminálu? Co musí dělat aby mohli toto a toto. Mocní tohoto světa. Jenomže já nechci, aby mi někdo říkal jak má moje víra vypadat. Cítim se být v této věci naprosto svobodný a nezávislý. Zdraví vás Jiří Deštenský

Děkuji, omluva se cení, omluva se přijímá :-).

To: JD

Nádherné!!!! Skvělé!!! Co slovo to perla!!

Avšak popravdě: nádherně jsem se bavil!

Navrhuji tento článek zařadit jako základ budoucího církevního humoristického časopisu a jeho autora jmenovat jeho šéfredaktorem. Vzniká však otázka: Jak by se měl tento časopis jmenovat? Navrhuji název CHAOS.

BohemianAnonymus