Bylo by možné mít na evangnetu seznamku? Vím existuje toho spousta, ale kde by křesťan měl hledat seznámení, lásku nebo třeba nové kamarády? Budu vděčný i za rady, procházím internet a nějak se ty věřící moc neobjevují, nebo špatně hledám…. děkuji

Ahoj, no na strankach www.katolik.cz je treba seznamka….ale jako spravny protestant, bych tam asi nehledal :):)

Přesně tak, vše co není protestanské je nám cizí - není-liž pravda? Také jedna kabinetní ukázka křesťanské tolerance a lásky k bližnímu. Vidím, že se ve svých názorech na křesťanskou etiku skutečně nemýlím. Díky bratře, že jsi mi potvrdil správnost mých náhledů.

Skutečně jste nerozpoznal kabinetní ukázku ironie? Ani ty dva smajlíky na konci Vám nepomohly? :-D

Pikantní na tom ovšem je, že jeden z protestantů uvažuje se dvěma smailíky na konci, ale deset dalších v tom smyslu v jakém jsem zareagoval. A ještě mi tvrďte, že to není pravda.

Milý Jiří, nejsi opravdu poněkud zahořklý, když ztrácíš smysl pro humor a nadhled? Ve všech diskuzích, kde se objevíš, jako by sis chtěl dokázat, jací jsou ti křesťané pokrytci a netolerantní k druhým i k sobě navzájem. Ale to je černobílý pohled.

Ne, nejsem zahořklý, pouze jsem pochopil leccos důležitého. A mimo jiné také to, že právě křesťanství je jedním z těch, kteří svět vidí černobíle. Buď je něco dobré, nebo špatné. Buďto je člověk předurčen ke spasení nebo do věčného pekla. Není zrovna toto ukázka černobílého vidění? Nemyslíš si, že to může být i jinak? Člověk je natolik složitá osobnost, že ho nelze házet buď do jednoho nebo do druhého pytle. Takto se na člověka dívala církev v hlubokém středověku. Ale my jsme dnes o něco dál, jsme obohaceni o nesčetné myšlenkové bohatství mnohých velikánů, kteří se snažili člověka pochopit do hloubky jeho duše s jeho všemi bolestmi a zápasy a nepřijímají či nezatracují ho jen na základě jeho ne-vyhraněnému postoji k určitému náboženství. A to je to, co se tu možná neobratně snažím říci. Ale chce to trochu nadhled, podívat se na svět i jinýma očima, skrze jiné brýle, než které se nám snaží nasazovat církev. Na jiném místě jsem uveřejnil příspěvek "Prvotní hřích trochu jinak". To je možná první krok k tomu, aby každý začal uvažovat svobodně, chceš-li - podle svobodné možnosti volby, jak nám ji dal PánBůh. Přečteš-li si tento příspěvek a budeš-li schopen se na tento text podívat objektivně, misíš si hned položit první otázku: "Dal nám možnost svobodné volby opravdu PánBůh? Ten PánBůh, kterého nám k bezmeznému milování předkládá církev?" Možná se začneš zamýšlet nad tím, jestli všechno není opravdu trochu jinak. Přeji Ti pěkný den. Jiří Deštenský

Diskuze o seznamce se nám sice posouvá úplně jinam, ale budiž. Mezi námi bude možná jeden rozdíl. Všechny tyhle otázky, pochybnosti, výhrady ohledně prvotního hříchu, prvních biblických kapitol, spasení atd. jsem si kladl ještě před svým uvěřením (ty námitky o prvotním hříchu jsem četl mnohokrát) a naštěstí jsem potkal lidi, u kterých věřit a myslet se nevylučovalo a kteří mi na to uměli dát rozumnou odpověď, aniž by tím popřeli svou víru. Ty jsi naopak tyto otázky řešil až během "praktikování" víry a máš za to, že jsi prozřel.

Ke spasení - tady si opět dovolím citovat z publikace Pojď a přesvědč se, a to ne z nedostatku vlastních myšlenek, ale protože se v podstatě jedná o skoro oficiální text, co nám to vlastně ta naše ČCE předkládá k věření, aspoň její hlavní teologický proud:

"Spása je tím největším darem a milostí, které se nám může od Boha dostat. Mohou se však na spáse podílet všichni lidé nebo bude někomu odepřena? Může někdo tuto naději ztratit nebo si můžeme být jisti, že nás o ni nic nepřipraví? Rozhodl o naší spáse Bůh už předem nebo je to věc stále otevřená a nejistá?

S tím souvisí otázka, jak to bude s lidmi, kteří žijí slušně a spořádaně, ale za křesťany se nepovažují nebo jsou jimi pouze formálně. Své životní zásady blízké Desateru dodržují často poctivěji než mnozí z těch, kteří sice chodí pravidelně do kostela, ale podle své víry nežijí. Kdo je potom lepší a Pánu Bohu milejší? Horlivý účastník bohoslužeb, který "hřeší" na to, že mu bude všechno odpuštěno, nebo poctivý a zásadový člověk, který je "neznaboh", protože si nepomáhá ani modlitbou ani chozením do kostela? Rozhoduje o naší spáse výhradně Bůh podle nám neznámých kritérií nebo musí člověk pro svou spásu také něco sám udělat?

Nový zákon nás ujišťuje, že nikdo z nás není Pánu Bohu milejší! Všichni jsme stejní hříšníci a dlužníci. A přece můžeme být zachráněni. Pán Ježíš vypráví podobenství o posledním soudu, podle něhož se nás Bůh jednou nebude ptát, zda jsme chodili do kostela a četli si v Bibli. Budeme rozděleni podle toho, jak jsme se chovali ke svým bližním. Kdo jim nezištně pomáhal (krmil hladové, navštěvoval nemocné atd.), toho čeká nová budoucnost, ale kdo v životě myslel jen na sebe, toho už nečeká nic. A když se pak budou lidé divit, proč nepřihlíží také k náboženským zásluhám, odpovídá Ježíš: "Co jste udělali pro toho nejposlednějšího člověka, udělali jste pro mne. A kdo takové lidi odmítal, odmítal mne."

Toto pravidlo nezištné lásky platí pro všechny. Pro pokřtěné i nepokřtěné. Pro ty, kteří Bibli studovali, i pro ty, kteří ji nikdy neměli v rukou. To by mohlo svádět k představě, že samotná víra v Boha a život v církvi nejsou nakonec tak důležité. Jsou-li rozhodující činy a ne náboženské úkony a členství v církvi, zdá se být víra a modlitba zbytečná. Ale tak tomu není. Lidský život nelze rozdělit na víru a skutky. Je to vždycky jeden celek. O těch, kteří svou víru maskují hezkými slovy, říká apoštol, že jejich víra je mrtvá. A ti, kteří neumí o víře mluvit, ji mohou vyjádřit svými činy.

Víra není jen to, k čemu se navenek hlásíme. Víra je náš celoživotní postoj. Naše odpověď na Boží lásku, kterou jsme obklopeni na každém kroku, se může projevit mnoha způsoby. Modlitbou i laskavostí, členstvím v církvi i osobní statečností, četbou Bible i starostí o nemocné. Není na nás, abychom měřili opravdovost a hloubku víry v našich bližních. Do lidského srdce a duše vidí jen Bůh. O těch, kteří křesťanskou víru nevyznávají slovy, ale třeba nevědomky se ji pokoušejí naplnit svými životy, smíme věřit, že budou spaseni díky stejné milosti, jako ti, kteří o víře víc mluví, než aby ji žili."

A ještě o kousek dál:

"Být křesťanem však znamená být u samého zdroje této milosti. To, co se k jiným lidem dostalo jen v nezřetelné a nedokonalé formě, mají křesťané v plné síle a moci před sebou. Bylo by smutné, kdyby někdo věděl o tomto životodárném ohni, a přitom zůstal stranou a jen se z dálky díval a mrzl."

Je vidět, že neumíš reagovat jinak, než citací z věroučné knížky. To, o co šlo, bylo podívat se na problém zvenčí, jinýma očima, objektivně, zapojit vlastní rozum, říct své názory, ne pouze opakovat něco, co jsi přijal jako něčí interpretaci. Jak je vidět to od tebe čekat nemohu. Takže jak máme debatovat, když nejsi schopen uvažovat alternativně. Myslíš si vážně, že jedinou pravdu přináší křesťanství? Vždyť jenom vezmi v úvahu jeden fakt. Kolikrát již musela v minulosti církev přiznat své omyly a přizpůsobit se současnému běhu světa chtěla-li si udržet pozici. A přesto pořád říká, že přináší pravdu. Jak máme věřit, že teď již je to doopravdy, že nepřijde už žádná změna postojů? Jenom se stačí podívat v jakém kontextu měnila své názory a každému musí být jasné, že účelovost byla vždy na prním místě. Komunistům se má za zlé, že se nedostatčně distancovali od své minulosti, ale církev dělá jako by nic a přitom její minulost je stokrát horší než minulost totalitních režimů. To, že se dnes chová slušně, je vynucené dobou. Vraťte církvi světskou i duchovní moc jak ji měla v minulosti a opět se rozhořejí hranice. Není totiž náhodou, že totalitní a diktátorské režimy mají svoji kolébku právě v náboženství.

Ach jo. Tou citací jsem reagoval na tvrzení, že "právě křesťanství je jedním z těch, kteří svět vidí černobíle. Buď je něco dobré, nebo špatné. Buďto je člověk předurčen ke spasení nebo do věčného pekla." Prostě jsem toto tvrzení konfrontoval s naukou ČCE v této otázce, s pohledem současné evangelické teologie, a tady zjevně neobstojí tvrzení o černobílém vidění světa, naopak to svědčí o jeho překonání, což vnímám pozitivně a s tímto pohledem se ztotožňuji. Pokud máš za to, že jsou to jen nějaké mimikry církve, aby se učinila přijatelnější, ale její pravá tvář je ta fanatická, pak mám dojem, že by tě nepřesvědčila, ani kdyby se stavěla na hlavu, pořád nese stigma křižáckých tažení, inkvizice, náboženských válek atd.. Církev tvoří lidé jako já nebo ty a nemyslím si, že ČCE je parta fanatiků, to musíš hledat jinde.

Vážený příteli, víš co je na tom nejlepší? Kdyby ČCE vydala všechny moudrosti světa, tak faráři budou pořád svoje ovečky strašit věčným peklem. Mohu zodpovědně prohlásit, že žádné takové osvícené myšlenky, jaké zde cituješ, jsem nikdy z kazatelny neslyšel. Naopak jsem si velice často říkal - já jsem se snad ocitnul ve 14. století. Docela trefně vystihnul křesťanskou doktrínu Alfred Rosenberg - "Kdyby idea křesťanství stoprocentně zvítězila, tak tu máme svět s milióny lidí bez vlastností, udržovaných v poslušnosti přesnými dávkami strachu z pekelnéo ohně. No, řekni sám, je třeba k tomu ještě něco dodávat? To je totiž přesné. Je totiž velice zajímavé, že církev se začala chovat umírněněji v době, kdy byla zbavena své absolutní moci. Zajímavá shoda náhod,že? A ještě k těm stigmatům. Zkus sejmout z nejmenovaných národů stigmata jako např. - holocaust, gulagy, monstrprocesy… mám jmenovat dál? Za sto let to bude, vážený příteli, stále živé. V některých věcech totiž paměť lidstva funguje setsakramensky dobře.

No ale pak není místa pro odpuštění…

"Osvícený" kazatel - asi mám štěstí, že u nás ve sboru jeden takový je…

Fenomén odpuštění stejně jako milost, hřích, zlo… atd. to jsou témata na hodně obsáhlou samostatnou diskuzi. A není vůbec jisté, že jejich výklad je tak jednoduše jednoznačný, jak ho prezentuje křesťanská církev.

Milý bratře, nevím zda je Váš dotaz stále aktuální, ale existuje seznamka pro křesťany Noemi (http://www.noemka.com/). Přeji Vám hodně štěstí, ať naleznete co hledáte. S přáním Božího požehnání Jan Kupka

Já jsem se chtěla zeptat, zda někde existuje evangelický chat? Díky Zuza