Co na evangnetu chybí

Diskuse o všem, co by bylo dobré na Evangnetu mít a co jak se k tomu dobrat.
Technické připomínky zaznamenejte prosíme ve foru "Připomínky k provozu serveru"

Odpověď na příspěvek: Re: seznamka?!

Od: Anonym: Jan Dospiva <> ( ---.74.broadband4.iol.cz )
Kdy: 13. 04. 2008 12:28
Předmět: Re: seznamka?!

Diskuze o seznamce se nám sice posouvá úplně jinam, ale budiž. Mezi námi bude možná jeden rozdíl. Všechny tyhle otázky, pochybnosti, výhrady ohledně prvotního hříchu, prvních biblických kapitol, spasení atd. jsem si kladl ještě před svým uvěřením (ty námitky o prvotním hříchu jsem četl mnohokrát) a naštěstí jsem potkal lidi, u kterých věřit a myslet se nevylučovalo a kteří mi na to uměli dát rozumnou odpověď, aniž by tím popřeli svou víru. Ty jsi naopak tyto otázky řešil až během "praktikování" víry a máš za to, že jsi prozřel.
Ke spasení - tady si opět dovolím citovat z publikace Pojď a přesvědč se, a to ne z nedostatku vlastních myšlenek, ale protože se v podstatě jedná o skoro oficiální text, co nám to vlastně ta naše ČCE předkládá k věření, aspoň její hlavní teologický proud:
"Spása je tím největším darem a milostí, které se nám může od Boha dostat. Mohou se však na spáse podílet všichni lidé nebo bude někomu odepřena? Může někdo tuto naději ztratit nebo si můžeme být jisti, že nás o ni nic nepřipraví? Rozhodl o naší spáse Bůh už předem nebo je to věc stále otevřená a nejistá?
S tím souvisí otázka, jak to bude s lidmi, kteří žijí slušně a spořádaně, ale za křesťany se nepovažují nebo jsou jimi pouze formálně. Své životní zásady blízké Desateru dodržují často poctivěji než mnozí z těch, kteří sice chodí pravidelně do kostela, ale podle své víry nežijí. Kdo je potom lepší a Pánu Bohu milejší? Horlivý účastník bohoslužeb, který "hřeší" na to, že mu bude všechno odpuštěno, nebo poctivý a zásadový člověk, který je "neznaboh", protože si nepomáhá ani modlitbou ani chozením do kostela? Rozhoduje o naší spáse výhradně Bůh podle nám neznámých kritérií nebo musí člověk pro svou spásu také něco sám udělat?
Nový zákon nás ujišťuje, že nikdo z nás není Pánu Bohu milejší! Všichni jsme stejní hříšníci a dlužníci. A přece můžeme být zachráněni. Pán Ježíš vypráví podobenství o posledním soudu, podle něhož se nás Bůh jednou nebude ptát, zda jsme chodili do kostela a četli si v Bibli. Budeme rozděleni podle toho, jak jsme se chovali ke svým bližním. Kdo jim nezištně pomáhal (krmil hladové, navštěvoval nemocné atd.), toho čeká nová budoucnost, ale kdo v životě myslel jen na sebe, toho už nečeká nic. A když se pak budou lidé divit, proč nepřihlíží také k náboženským zásluhám, odpovídá Ježíš: "Co jste udělali pro toho nejposlednějšího člověka, udělali jste pro mne. A kdo takové lidi odmítal, odmítal mne."
Toto pravidlo nezištné lásky platí pro všechny. Pro pokřtěné i nepokřtěné. Pro ty, kteří Bibli studovali, i pro ty, kteří ji nikdy neměli v rukou. To by mohlo svádět k představě, že samotná víra v Boha a život v církvi nejsou nakonec tak důležité. Jsou-li rozhodující činy a ne náboženské úkony a členství v církvi, zdá se být víra a modlitba zbytečná. Ale tak tomu není. Lidský život nelze rozdělit na víru a skutky. Je to vždycky jeden celek. O těch, kteří svou víru maskují hezkými slovy, říká apoštol, že jejich víra je mrtvá. A ti, kteří neumí o víře mluvit, ji mohou vyjádřit svými činy.
Víra není jen to, k čemu se navenek hlásíme. Víra je náš celoživotní postoj. Naše odpověď na Boží lásku, kterou jsme obklopeni na každém kroku, se může projevit mnoha způsoby. Modlitbou i laskavostí, členstvím v církvi i osobní statečností, četbou Bible i starostí o nemocné. Není na nás, abychom měřili opravdovost a hloubku víry v našich bližních. Do lidského srdce a duše vidí jen Bůh. O těch, kteří křesťanskou víru nevyznávají slovy, ale třeba nevědomky se ji pokoušejí naplnit svými životy, smíme věřit, že budou spaseni díky stejné milosti, jako ti, kteří o víře víc mluví, než aby ji žili."
A ještě o kousek dál:
"Být křesťanem však znamená být u samého zdroje této milosti. To, co se k jiným lidem dostalo jen v nezřetelné a nedokonalé formě, mají křesťané v plné síle a moci před sebou. Bylo by smutné, kdyby někdo věděl o tomto životodárném ohni, a přitom zůstal stranou a jen se z dálky díval a mrzl."

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód