Milý Davide, díky, že sis sedl a napsal toto střízlivé poděkování za Vyjádření SR. Jak mluvím s lidmi i s některými kolegy, vyloženě pohoršených odpůrců tohoto vyjádření je naprostá menšina a proto je zřejmě tak (relativně fejsbukově) slyšet. 1. Osobně nesouhlasím s vyjádřením ve dvou bodech. Nesdílím přesvědčení, že jsme u dna tím, jak dopadly koalice ve většině krajů. To, že je to k naštvání a ke smutku, s tím naprosto souhlasím. Ale v kontextu toho, co se za poslední dva roky děje na vládní úrovni a jaké (některé, avšak důležité) zákony a zakázky vycházejí z ministerstev, mi vážně přijde, že krajské volby výrazným poklesem ke dnu nebyly. Ostatně oni v řadě krajů ti lidé typu bývalých pohraničníků a personalistů národních podniků sedí už od předcházejících voleb a určitě škodí a rozdělují peníze podle stranického klíče. 2. Druhý a poslední problém, který mám nad koncem zmíněného vyjádření - ale kterým mám i nad kritickými reakcemi - je jakési příliš lehké zacházení s pojmy: demokratický, svobodný či totalitní. Škoda, že se tyto pojmy, resp. slova, která je původně označovala, užívají hlavně jako jakási návěstidla a počítá se s tím, že všichni přece rozumí, co znamenají. Ale to jistě nemá šanci jedno oficiální vyjádření kohokoliv dohnat, takže je to spíš můj problém. 3. S odkazem na voliče ČSSD naopak nemám nejmenší problém - je to napsáno tak šikovně, že ódéesáka to potěší a socana taky, protože konečně někdo bere vážně, že voličů socdem je i v naší církvi hodně (matrikově snad i většina) a stručně, trefně zmiňuje důvody, proč je to dobře myslitelné. A že mezi "těmito" socdem příznivci je většina lidí, kteří nevolají po "starých zlatých časech", o tom jsem taky dost přesvědčen. 4. Reakce kolegy Tomáše Trusiny je krom počátečních snad nadbytečných (ironických) poznámek vlastně jakýmsi doplněním toho, co by bylo vhodné brát v potaz při úvahách o současném vývoji v české společnosti. Z mého pohledu se tyto dva texty trochu míjejí a proto zmíněná reakce je pro mě málo kritikou vyjádření SR. Název článku v časopise Protestant je výborně marketingově zvolený, ovšem přeci jen přehnaný a čtenář lačný zostuzení či hanby musí hledat jinde. 5. Nemůžu si pomoct, ale z ostatních dosavadně zveřejněných reakcí na mě čiší hlavně (a téměř pouze) radost z příležitosti plivnout si na někoho nahoře, protože cokoliv udělá či neudělá, bude vždycky špatně. Jakousi výjimkou je text Jakuba Orta, který potěší svou konkrétností, text však ztratí střízlivost v samotném závěru, kdy je mi sděleno, že ČSSD a KSČM jsou věrohodnější než ČCE.

Srdečně zdravím!

Vážený bratře Vítku, jsem potěšen, že vyjímáte můj text z těch, kteří chtějí plivat na ty nahoře. Toho se totiž vědomě snažím vyvarovat. Co se týče závěru, byla to jistě provokace a počítal jsem s tím, že leckoho odradí. Nenapsal jsem však, že ČSSD a KSČM jsou věrohodnější než ČCE a ani si to nemyslím. Nešlo o věrohodnost obecně, ale pouze o věrohodnost v tzv. sociální otázce, kterou jsem navíc podložil konkrétním příkladem. Je mi jasné, že věrohodnost není nic, co by šlo jednoznačně měřit. Posuzování věrohodnosti sociální programu ČSSD mi však přišlo ze strany naší SR jako nepříliš šťastné a povýšené a tak jsem se pokusil pohled obrátit do vlastních řad. Spíše než o absolutní soud šlo tedy o vyhraněný rétorický obrat navazující na formulaci prohlášení, který měl za cíl vyprovokovat čtenáře k obrácení perspektivy a vzít také v úvahu, jak se mohou postoje SR jevit sociálně ohroženému členu naší společnosti.

S přáním požehnaných vánočních svátků Jakub Ort