Přečetl jsem si se zájmem diskuzní příspěvky o krizi v ČCE a měl bych několik otázek. Nejsem členem ČCE, nejsem členem žádné církve, jako většina Čechů jsem vyrostl v silně ateistickém prostředí (jsem z Ústeckého kraje). K víře se dostávám postupně až teď v dospělosti, a to hlavně četbou bible a křesťanské literatury. Postupem času ve mně zraje přesvědčení, že věřit si sám pro sebe (takové to believing without belonging) nestačí a uvažuji o vstupu do nějaké církve. Jenže do jaké? A má vůbec příslušnost k církvi nějaký smysl? Z církví působících v ČR se mi ČCE zdála být celkem slušnou volbou. Ale teď nevím. Mohl by někdo z diskutujích uvést i důvody pro vstup do ČCE? Je skutečně tak duchovně vyprázdněná, plná rodinných klanů, nepřátelská vůči svému okolí a s neschopnými faráři a farářkami, jak se z této diskuze může zdát? Předem děkuji za odpovědi.

Milý pane Bezděku, sám jsem prožil podobnou situaci jako Vy a sdělím Vám své pohnutky ke vstupu do ČCE. Především a zejména kvůli kořenům, ke kterým se hlásí. Tedy k Lutherově a Kalvínově reformaci, jejichž učení přijala za své(i prostřednictvím Jednoty bratrské, tedy české reformace). A jejich (tedy zejména Kalvínova) teologie je zase upřímným návratem k učení Písma, k evangeliu, prostě k tomu Božímu hlasu, který mě do církve přizval. ČCE má mnoho chyb, která církev je ale nemá? I okruh zde diskutujících není rozhodně vzorkem naší církve (minimálně ne každý má internet..). Proto se nenechte odradit jednotlivou nepříjemnou zkušeností nebo rozpačitou diskuzí. Pokud o to budete stát, nabízím Vám pomoc při Vašem rozhodování. Můj mail je: Přeji Vám pokojný adventní čas Jan Kupka

Vážený pane Bezděku, jestli ta debata, co jste ji četl, k něčemu bude, pak i snad ta ČCE k něčemu jest.

To, že kritizujeme poměry v ČCE, neznamená, že ji zavrhujeme, ale že nám na ní záleží a že máme za to, že nese cosi, co je důležité a že na to má, aby to nesla, a že by bylo ztrátou, kdyby tu nebyla.

S těmi klany to nebude až tak žhavé - a to pocházím z jednoho z nejstarších, ale na žádný "jánabráchismus" si nevzpomínám - ale o tom ještě jistě půjde řeč. Znám spousty velmi schopných farářek a farářů - to už píšu na začátku úvodního článku. Ale jsou to všichni jen lidé…

To není agitační řeč a volte tu církev, kterou uznáte za vhodnou. Alespoň vám nic nezakrýváme.

Všechno dobré přeju! TM

Souhlasim s Tomášem Molnárem. Volit musíte sám. Jedna věc je, že všechny církve usilují o to zvěstovat poctivě (alespoň v ideálním stavu) evangelium a chodit po cestách Kristových, ovšem o tom, co to obnáší, míváme různé představy, někdy i uvnitř jedné denominace. Není podle mě dokonalé církve, neboť není dokonalých lidí. Kdo hledá dokonalého partnera zůstane buď sám, nebo mnohokrát rozvedený z různých zklamání. Záleží na tom, kdo nám stojí za to, abychom s ním nesli jeho i svá břemena (což neznamená popírat je či bagatelizovat). To je to, co si musíte ujasnit sám. Ale problémy budou všude. Na ČCE oceňuji (k žádnému z oněch klanů nepatřím) právě to, že se v ní dá o těchto věcech otevřeněn mluvit. V tom vidím i předpoklad náprav - církev se musí stále reformovat. Jinak bychom Vám museli nabídnout leda přetvářku. Tak, co máte radši?

Milý M. B.- jsem sice z Prahy, ale taky trochu z Ústeckého kraje. Když jste se ptal na důvody pro vstup… musím nejprve říci, že nevím o nějakém marketingovém a reklamním oddělení, které by to mělo hezky sesumírováno a v nějaké prezentaci nachystáno. A tak něco povím neúplně a bez větší přípravy: znamená to někde být a zároveň nemít vnější nucení k věření. Mít po ruce hezky starobylou, pársetletou, tradici, takže když člověk v ní hledá, zjistí, že má "z čeho vařit". Jen se musí smířit s věcnými, dílčími zklamáními - nakonec však, jde-li o podstatu věci, může mířit k cíli a s kamenitostí cesty si poradit. Ale opravdu to píšu s vědomím, že je to kusé.

Dobrý den, doporučuji navštívit některý sbor ve vaší blízkosti (nebo jich obejít více, jste-li v Praze či Brně). Asi nestačí jednou. Možná pak nějaký důvod najdete a možná se nesetkáte ani s duchovní prázdnotou, nepřátelstvím a neschopným farářem či farářkou :-) A možná že jo, a tak zkusíte hledat jinde, bude-li kde. Co se týče smyslu příslušnosti k církvi - snad ten, že "není dobré, aby člověk byl sám" a to ani s tou četbou bible a životem ve víře. To, že patřím do církve - tedy i do konkrétního společenství věřících - u sebe také chápu jako povolání, nejenom jako svou volbu. Myslím, že to také patří k tomu smyslu - proč tu jsem (a mám být i kdyby snad byla krize) - třeba proto, že tu mám nějaký úkol.

Navíc myslím, že ČCE je celkem slušná volba :-) Ať se vám dobře hledá! MF

Pokud je v krizi celá dnešní společnost,musí být v krizi i naše církev,sestávající se z jedinců,na které dnešní společenské vlivy působí.Z jedinců,kteří se chtějí uplatnit,kteří chtějí proplout,zavděčit se…Jak mohu vyznávat Modlitbu Páně /…a odpouštíme našim viníkům…/,vyznání před Večeří Páně /…vyznávám,věřím,odpouštím…/, a pak dát druhého k soudu? Tak s vámi,"bratře" Rumle a "sestro" Schusterová,kteří jste podepsáni na žalobě mé osoby k soudu,bych u stolu Páně být nechtěl…Mám si poopravit přísloví na Křesťan křesťanu vlkem? S pozdravem jáhen Mirek Krejčík

I já se přidám se svou troškou do mlýna. Také jsem po dlouhém hledání před časem konvertoval a dospěl jsem ke stejnému přesvědčení, že věřit si sám pro sebe nestačí. A proč jsem zakotvil v ČCE?

1) Je to protestantská církev navazující na ty nejlepší tradice české i evropské reformace, hlásá křesťanské evangelium bez příměsí pohanství a modlářství. Je to přitom civilní, neokázalé. Takoví obyčejní evangelíci.

2) Není fundamentalistická. I když to někdy vede k vyznavačské vlažnosti a rozbředlosti, což na některých místech této diskuze poměrně ostře kritizuji, ta svobodomyslnost a přemýšlivá víra je mi pořád mnohem milejší než autoritářství a slepý nemyslící fundamentalismus.

3) Přivedl mě do ní Pán. Poznal jsem prostě některé lidi z této církve, jejichž způsob víry mě velmi oslovil. V době, kdy jsem se tomu vnitřně otevřel, se začly dít věci, jakoby náhodná setkání s lidmi, kteří i nevědomky řekli něco, co jsem potřeboval slyšet. Od té doby říkám, že setkání s Kristem pro mě znamená setkání s Bohem při setkání s člověkem. Krista dnes nevidíme jako jeho prvotní učedníci, ale je hmatatelně přítomen v jeho lidu. Poznal jsem takové trochu probuzenecké společenství na Travné a cítil jsem, že přes jeho naprostou normálnost a otevřenost je v něm něco, co mi v jiných partách chybí. "Vskutku byl mezi nimi Bůh."

Co se týče této hořké a nepříjemné diskuze, jsem za ni moc rád, protože se prolomilo mlčení u věcí, kolem nichž se dřív chodilo jako kolem horké kaše. Taky jsem rád, že se i přes tu všechnu hořkost a nářky většinou vede poměrně kultivovaně. I když se v jedné evangelické písni zpívá, že různé výhrady a připomínky, mindráky a křivdy, rozpaky na církví Kristovou jsou slepou cestou, je dobře, že jsme si přestali mazat med kolem úst, a tato bolestná reflexe je potřebná, abychom mohli jít dál cestou chval, jak se taktéž ve zmíněné písni zpívá.

Možná i právě proto ČCE, protože si moc nedovedu představit, že by se takto otevřená a veřejná diskuze vedla v jiných církvích.

Proto nedělejte si přehnané iluze, abyste nebyl zklamán, ale seberte odvahu a jděte do toho.

Pardon, rozpaky NAD církví Kristovou