Diskuze k článku: Krize Českobratrské církve evangelické a jak z ní ven?

Je ČCE v hluboké krizi? Pokus o analýzu vystřelený z koltů hluboce zavěšených - hříchy farářů i laků, opovržení společnosti, hříchy vlastní i cizí. Je to pravda, nebo není? A jestliže ano, jak z toho ven?

Téma: tak teda k té krizi- krize znamená i příležitost

Od: Kazatel ČCE Marek Ryšánek <>
Kdy: 15. 11. 2008 23:58
Předmět: tak teda k té krizi- krize znamená i příležitost

Navigace: link | přehled | fórum
milé sestry a bratři, náhodou jsem na dovolené a musím být vzhůru. Nemaje tu přílěžitost k něčemu smysluplnějšímu, píšu abych neusnul.
Prošel jsem tři sbory a problém bych viděl v těchto oblatech - neschopnost dostatečně lidem ukázat, jak vzrušující a převratné a zasahující je evangelium a bible jako taková. Neschopnost říct to vlastními třeba i přisprostlými slovy. Bible je mimo jiné i sbírka ironických, drsných,postřehů k životu.Neschopnost srozumitelně sdělit závěry moderní teologie a to, jak jsou podnětné pro každodenní život.Jak jinak rozbít předsudky vůči bibli a církvi obecně?
-Budujeme sbory, kážeme, zkoumáme evangelickou identitu a často nám uchází, že je nejdůležitější s lidmi normálně, obyčejně být,naslouchat jim!!! zajímat se o jejich obyčejné starosti, radosti a strasti, doprovázet je.Sednout si s nimi a bez kazatelského patosu si s nimi povídat a nesnažit se je přetvářetk obrazu svému a třeba i navázat biblickou zvěstí.Obejít je třeba při narozeninách a nepodbízivě se o ně zajímat, budovat vztahy. Je mi otázkou, do jaké míry je naše církev společenstvím snažícím se udržet si svoji nevím jak cennou identitu a subkulturu, nevím jestli přežilé zvyklosti, obyčeje, a do jaké míry je místem vzájeného nesení břemen, místem, kde je možno načerpat něco pro vedení smysluplného způsobu života. Jak vlastně děláme pastoraci? Co je jejím cílem? Mám zkušenost, že když ukážeme nezištný neůčelový zájem o druhé, určitě se to setká s odezvou. Mě samotného přivedli k víře křes´tané, kteří se mnou sami nezačínali mluvit o Bohu a církvi, ale byli připraveni věnovat mi čas a pozornost. - K tomu nám dá sílu a moudrost zbožnost, bohoslužba, která je prostředkem a ne cílem.Zní to jako klišé, ale chybí nám modlitba, kontemplace a rozjímání nad biblí, ne ale ve smyslu evangelikálním. Učme se to i od katolíků.
-nejsou naše nedělní bohoslužby někdy jen špatnou talk show?Pozornost posluchačů člověk udrží 15 minut a co dál?myslíte si, že lidé unavení celotýdenním shonem, případně starostí o děti, usínající z toho všeho pod kazatelnou, vnímají naše rádoby inteligentní kázání.Neznám Coenu. Myslím si, že hudba, gesta, výzdoba by mohli hrát větší roli.
-Nexistuje pastorace kazatelů a jejich rodin. Farář je ponechán sám sobě a sboru, vystaven útokům lidí, kterým nejde o službu, ale o realizaci jejich nenaplněných ambic. Pak se divíme, že je tolik rozvodů. -Sbory neumí spolupracovat. Mezi seniorátem a synodní radou by měl bý ještě někdo, kdo by neměl na starosti sbor, ale staral se o pastoraci kazatelů a mezisborovou kooperaci, případné spojování sborů.Malé sbory zápasící o přežití potřebují i pomoc personální. Byla by řešením obnova filiálních sborů?
Tolik moje půlnoční dovolenkové rozjímání