"Kromě Jana nebyl žádný evangelista mezi dvanácti, takže je jasné že to co psali psali z doslechu. To dnes ví každý." Prozradím vám, že ani autor tzv. Janova evangelia nebyl mezi "dvanácti", jedná se jen o stylizaci a v tomto čtvrtém evangeliu plném judeognostické spekulace se naopak nachází řada diskrétních narážek na synoptiky. Janovo evangelium vzniklo až v hlubokém druhém století a jeho status byl v prvokřesťanské církvi značně kolísavý, ještě ve 4. století nebyla jeho kanonicita vůbec všeobecně přijímaná.

Asi byste si měl občas přečíst nějakou detektivku od Agathy Christie, abyste si udělal jakousi představu o tom, jak se hledá pravda a jak se naopak držením různých nezaručených dojmů dostaneme spolehlivě na scestí.

Důvěřivé (ve vašem případě agresivně důvěřivé) věření bývá mnohoznačnou záležitostí. Tak, jako "věříte" v křesťanský fundamentalismus a nekritičnost tu považujete za ctnost, takto zase jiní nekriticky a agresivně věří v islám, v talmudický judaismus, v učení Svědků Jehovových, v marxismus-leninismus apod. Všechny tyto fundamentalismy si nárokují exkluzivitu, ony pravdu mají, kdežto ostatní pravdu nemají. Tady jde jenom o to, co z těchto zaslepených systémů potkáte a adaptujete dříve. Vám jde o tu exkluzivitu systému, vulgo nesnášenlivost.

Já nejsem nejubožejší z lidí, protože věřím v Kristovo vzkříšení duchovní. Také bych mohl věřit třeba v platónsky orientovanou nesmrtelnost duše. Vy evangelikálové myslíte, že za dveřmi vaší fundamentalistické chajdy je strašně nevlídno, samé mrazy, vichry a hrůzy, ale ve skutečnosti je tam docela přítulná krajina, kde se právě skoro všude žije lépe a útulněji než uvnitř té vaší chatrče. - V 1K 15,19 si jasně můžete přečíst, že nejubožejší z lidí jsou ti, kdo mají naději jenom pro tento život. Sejří mě, jak se strašně dovoláváte Bible a trváte na doslovnosti Bible a čisté bibličnosti apod. a pak se ukazujete, že si tu Bibli nechcete ani pořádně přečíst a že se ji neostýcháte hrubě dezinterpretovat.

Když si přečtete pořádně Pavlova slova, na která se odvoláváte, zjistíte, že chápe vzkříšené tělo jinak než biologické. Takže to vzkříšení, které v té dosti temné 15. kapitole Prvního listu Korintským zaujatě vykládá, je také spíše duchovní povahy. (1K 15,35-44; výslovně verše 40 a 44).