Laik je označení pro člověka z lidu. Tedy toho, kdo neprošel odborným theologickým vzděláním. A takových je ve společenství církve většina. Právě pro ně pracuje Poradní odbor vzdělávání laiků.

Naši předci cíleně hledali pravé souvislosti mezi božím Slovem a praktickým životem. Tedy, aby jejich každodenní život co možná nejlépe odpovídal tomu, co si Pán Bůh skutečně přeje. Tak rozuměli své „odpovědnosti“ před boží tváří a tak se jí snažíme rozumět i dnes.

Ve svobodném Československu před druhou světovou válkou se této role dalšího vzdělávání (a misie) zhostila do jisté míry Akademická YMCA. Během války hlavní tíže v této oblasti souvisela s vynalézavostí i místními podmínkami jednotlivých sborů. Po válce pak tehdejší Husova fakulta pořádala cyklus populárně odborných přednášek určených široké veřejnosti.

Po roce 1948 a nástupu sílící ideologie marxismu–leninismu a tzv. vědeckého světového názoru byla vzdělavatelská činnost českobratrských evangelíků notně zadušena. Povolena byla jen bohoslužebná shromáždění, a to výhradně v církevních prostorách. Prosadit a udržet se podařilo pouze minimální míru vzdělávání dětí, neboť jsme mohli prokázat, že navazujeme na velmi starou tradici, praktikovanou dávno před válkou i před vznikem samostatné republiky. Na tradici, která je naší církvi vlastní.

I tato možnost ale byla v normalizačních sedmdesátých letech tvrdě okleštěna vnucenou podmínkou, že biblických kurzů se mohou zúčastňovat pouze mladí lidé, kteří dosáhli plnoletosti (tj. od 18 let). Pro střední a starší generaci však oficiální možnost shromažďování a (biblického) vzdělávání mimo vlastní církevní sbor zůstávala trvale uzavřena.

Díky neutuchající iniciativě a vynalézavosti zejména faráře Jaroslava Soběslavského (1923-1997) z Lanškrounu se podařilo prosadit, aby bylo možné pořádat biblické kurzy alespoň pro nejstarší generaci. Státní správě se důchodci již nejevili jako nebezpečné ohrožení komunistické ideologie.

A tak zpravidla v lednu, během semestrálních prázdnin, se každý rok konal v Husově bohosloveckém semináři v Jirchářích (HBS) týdenní kurz pro laiky. Zájem byl veliký – účast kolem sta kurzistů, věkový průměr 60 až 70 let. Základní struktura programu byla stálá: dopoledne řada výkladů některé z biblických knih v podání profesorů bohoslovecké fakulty či odborníků z řad farářů, odpoledne přednášky známých, zajímavých či významných osobností, jejichž život byl nějakým způsobem zasažen a poznamenán evangeliem.

Široce se výběr těchto přednášejících hostů otevřel zejména po listopadu 1989. Hovořili zde vedle farářů a theologů lékaři, herci, básníci, akademičtí malíři, jaderný fyzik a celá řada dalších.

V situaci, kdy jsme na dlouhá léta pozbyli možnost využívat ubytovacích a shromažďovacích prostor HBS, jsme se museli rozhodnout, jak pokračovat dál. Tehdy jsme se odvážili přesunout pořádání kurzů mimo Prahu. Začali jsme ve střediscích Sola fide v Janských Lázních a Sola gratia v Bystřici pod Hostýnem. Později se kurzy začaly konat i v Táboře J. A. Komenského v Bělči u Hradce Králové.

V současnosti jsou to právě Janské Lázně a Běleč, kde se vzhledem k dobrému zázemí a poměrně snadné dostupnosti připravují jarní (v dubnu) a podzimní (v říjnu) vzdělávací setkání. Tato změna přinesla řadu nevýhod i výhod. Nevýhodou je ztráta Prahy se vší její výjimečností – a malá kapacita středisek. Výhodou naopak krásné prostředí v přírodě, jak v Krkonoších, tak na Královéhradecku, daleko větší soužití menších skupin (maximálně do padesáti účastníků) a možnost setkávání dvakrát ročně. To se projevilo i na výrazném snížení věkového průměru, který se pohybuje již pod hranicí šedesáti let. To znamená, že se na kurz vypravuje stále více lidí středního a mladšího věku.

Vedle přípravy těchto kurzů se Poradní odbor vzdělávání laiků stará o organizování jednoho typu ozdravných pobytů v již zmíněném středisku v Bělči. Jde o rodinné rekreace, zpravidla týdenní, v červenci a srpnu. Účastníci těchto pobytů nejsou nijak omezováni v představě o vlastní dovolené. Nicméně, pokud se tak rozhodnou, mohou využít připraveného programu, tj. společných pobožností, her pro děti, moderovaných rozhovorů či večerních výkladů pro dospělé atd. Ukazuje se, že v poslední době vzrůstá zájem rodičů s dětmi o tento způsob rodinné rekreace.

Pod záštitou poradního odboru probíhají také částečně nezávislá Setkávání starší generace (mezilidské a partnerské vztahy) a Setkávání střední generace (křesťanské společenství spojené s lyžováním).

Další úlohou Poradního odboru pro vzdělávání laiků je také spolupráce s obdobnými odbory v jednotlivých seniorátech. Podle potřeby se konají celocírkevní setkání s jejich zástupci. Během nich se často vynoří aktuální otázky a problémy, které členy církve znepokojují a o jejichž řešení by se chtěli něco dozvědět. To je inspirace např. pro přípravu programu některého z příštích kurzů.

(Tomáš Jirků)