Práce s dětmi a mládeží s Postižením

Průvodce Českobratrskou církví evangelickou > Práce s dětmi a mládeží s Postižením

Tento typ církevní práce byl zahájen až v roce 1987. Žili jsme ve společnosti, která lidi s handicapem schovávala za brány ústavů. Nemluvilo se o nich a také se pro ně nic nedělalo. Rodiny dětí s postižením byly odkázány samy na sebe, dostávaly se do značné izolace a neměly šanci na hodnotný život ve společnosti. Ani v církvi jsme si do té doby neuvědomovali, že je třeba se lidem s postižením a jejich rodinám více věnovat. Pokud postižení patřili do některého sboru církve, byli samozřejmě zahrnuti do katechetické a pastorační péče sboru, tak jako ostatní členové, byť byla tato péče někdy poznamenaná neznalostí příslušné problematiky. Byla jim věnována láska a péče, ale žádný zvláštní program pro ně připravován nebyl.

sloužíme si navzájem

V roce 1986 si skupina bratří a sester, kteří se v církvi zamýšleli nad problematikou rodin, začala stále více uvědomovat specifika těch, kteří pečují o postiženého člena rodiny a rozhodla se pro ně připravit společný pobyt. Těmto rodinám mělo být umožněno nejen setkání s ostatními rodinami, které jsou v podobné situaci, ale také odpočinek a rekreace. To vše mělo být neseno láskou v duchu křesťanských hodnot. Snahou bylo, aby se rodinné rekreace zúčastnily pokud možno celé rodiny, aby mohlo být vytvořeno integrované společenství postižených i zdravých účastníků. Mottem těchto setkání bylo: „Sloužíme si navzájem“, postižení zdravým a zdraví postiženým. Zájem o toto setkání byl veliký a znamenal začátek služby církve dětem a mládeži s postižením, která probíhá dosud.
Rodinná setkání se nejprve konala v celocírkevním středisku v Chotěboři a po restituci objektů Letního tábora Komenského v Bělči nad Orlicí se tato setkání konala zde. Příroda v Bělči nad Orlicí umožňovala koupání, procházky po lese, ale hlavně společný život všech zúčastněných. Začínalo se od jednoho týdenního běhu, zájemců však stále přibývalo a tím rostl i počet turnusů – až na pět ročně. Vedle setkání rodin s dětmi s postižením se každým rokem konal také tábor pro ty děti s postižením, které byly samostatnější a mohly se zúčastnit tábora bez rodičů.
Účastníky těchto setkání byli zpočátku členové naší církve, ale brzy přibyli i členové ostatních církví (římskokatolické, Církve bratrské apod.). Postupně přicházeli a stále přicházejí i zájemci, kteří se o této příležitosti setkání dozvěděli v různých stacionářích a kteří do žádné církve nepatří. Rodinné rekreace jsou organizovány v duchu křesťanských hodnot, přesto však jsou otevřené i dalším lidem. Z toho máme radost, i když to samozřejmě přináší určité problémy a vede to především tým spolupracovníků ke stále novému promýšlení, co pro nás znamená víra v Ježíše Krista a jakým způsobem ji dosvědčovat lidem kolem nás.

průběh setkání

Rámec těchto setkání tvoří ranní a večerní pobožnosti, které jsou zaměřeny především na děti. Používáme různé pomůcky – flanelogram, diapozitivy, scénky, apod. Při pobožnostech se hodně zpívá a hraje na různé hudební nástroje. Na závěr rodinné rekreace se konají bohoslužby s vysluhováním večeře Páně. Pro každý den je připravován co nejpestřejší program (vycházky, hry, divadlo, sportovní olympiády, diskotéky, …).
O přípravu každého setkání se stará tým spolupracovníků, který tvoří psycholog, farář, lékař, rehabilitační pracovnice a pomocník, který se stará především o program. Každý z nich má své místo a uplatnění. S vedením jednotlivých běhů spolupracuje ještě skupina pomocníků – asistentů. Nechceme především postižené izolovat od jejich nejbližších. Na druhé straně je ale nutné umožnit rodičům, aby si co nejvíce odpočinuli. Proto je ke každému dítěti přidělen pomocník, který je po celý pobyt rodičům a jejich dítěti s postižením k dispozici. Výběr pomocníka ke každému dítěti musí být velice citlivý a také se nedá vnutit. Ve většině případů je však tato služba přijímána velice kladně. Podařilo se často navázat velmi úzký vztah mezi asistentem a rodinou, který nezůstal omezen jen na konkrétní prázdninový týden, ale přetrvává i během roku. Přípravě asistentů se věnuje pečlivá pozornost, každým rokem je pro ně připravována instruktáž, kde jsou seznámeni se službou, která se od nich během rodinné rekreace či tábora očekává. Na podporu asistenční služby bylo zřízeno občanské sdružení Mirabilis. To v posledních letech rozšířilo svoje zaměření i na asistenční službu během roku.
Velice brzo se objevila potřeba setkávat se i během roku. Po několika pokusech jsme zjistili, že setkávat se takto pravidelně je zatím nad naše síly. Tento úkol je tedy před námi.
Během dvacetileté práce církve s dětmi s postižením se vyměnili účastníci, asistenti i vedoucí jednotlivých běhů. Jsme vděčni za to, že je o tuto službu církve zájem. Budeme rádi, když se pro ni najdou ochotní bratři a sestry, kteří bez nároků na odměnu věnují svůj čas, energii a nasazení této službě „bratřím nejmenším“. A bude dobře, když se pro ni najdou i dostatečné finanční zdroje, aby tato služba církve nemusela být omezena.
(Květuše Šilarová a Bohumil Baštecký)