Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
(29.12.2025, rubrika: Kázání)
Žijeme v době, kdy politický režim považujeme za svůj. V kázáních se taková loyalita objevuje napořád. Na jedné straně se sluší říct: Bohu díky. Na straně druhé jsme ztratili potřebný politicko-kritický potenciál.
Je zřejmé, kdy ke ztrátě došlo. Souvisí s pádem komunistické diktatury, Otevřel se před námi tehdy prostor politické svobody. Dostali jsme právo při volbách rozhodovat o dalším směřování společnosti. A tím jsme dodnes ukonejšeni. Máme pocit, že žijeme v nejlepším z možných režimů. A že je demokracie pozemsky největší možné přiblížení Božímu království.
Napsal jsem, že jsme takový potenciál ztratili. Lépe by bylo říci, že jsme ho zřejmě nikdy neměli. V době socialismu bylo mnoha evangelíkům jasné, proč jsou ideje budování komunistického ráje na zemi závadné. A spolu s většinou společnosti jen trpně snášeli nesvobodu, kterou je nutno prý dočasně snášet. Ve sborech měli evangelíci leckde přece jen více prostoru se v tom nesouhlase sdílet. Ne však v kázáních, to bylo vysoce nebepečné. – A připadá mně, jakoby se dnes situace jen symetricky obrátila. Svobodu mluvit o politice máme. Dnešní politika je však postavená na boji myšlenek. Různé ideje se proti sobě potřebují ostře vymezovat. Bojují o naší přízeň. Politikové spolu potřebují být rozhádaní. Pokud pak chce kazatel vnášet politiku do kázání, vnáší mezi lidi ve sboru konfliktní témata a rozepře. Navíc on má v tu chvíli monopolní právo řeči, a působí proto demagogicky. Jsem stále více přesvědčen, že kazatel nemá mluvit pro konkrétní politický program.
A co mu tedy zbývá, pokud chce ve zvěsti oprávněně rozvinout politické konsekvence? Nejpozději Augustin doformuloval, že církev je „paralelní polis“. Má Boha jako svého Vládce, své hodnoty a nařízení, které se ani s těmi poosvícenskými plně nekryjí. A propos: osvícenství. Snad v době dnešních těžkostí můžeme dokonce ostřeji vidět, že myšlenky na pokrok lidstva, zvyšování blahobytu a pohodlí a pokoje mezi lidmi jsou blábol. Politicky smýšlející víra je stále v ostrém nesouladu s pozemskými poměry. Co to znamená konkrétně dnes a vůči našemu režimu? Dvougenerační doba hájení by měla skončit. Máme být kritičtí. A to nejen vůči aktuální vládní garnituře.
