CÍRKEVNÍ ZŘÍZENÍ

1. Řád členství v církvi (ŘČC);
2. Řád sborového života (ŘSŽ);
3. Řád o správě církve (ŘSC);
4. Jednací a volební řád (JVŘ);
5. Řád pro kazatele (ŘK);
6. Řád pastýřské služby (ŘPS);
7. Řád výchovy a vzdělávání v církvi (ŘVVC);
8. Řád diakonické práce (ŘDP);
9. Řád hospodaření církve (ŘHC);
10. Řád vizitací sborů (ŘVS);
11. Řád pro studenty bohosloví (ŘSB).

PREAMBULE

HLAVA I.      OBECNÁ USTANOVENÍ

  § 1. Členství v církvi

  § 2. Práva a povinnosti členů církve

  § 3. Církevní sbory

  § 4. Zvláštní zařízení církevní služby

  § 5. Vedení a správa církve

  § 6. Volby, ztráta způsobilosti k volbě a ztráta úřadu

  § 7. Shromáždění

  § 8. Správní orgány

  § 9. Náhradní správní orgány

§ 10. Poslanci do shromáždění

§ 11. Kazatelé

§ 12. Předčitatelé kázání, ordinovaní presbyteři a jáhnové

§ 13. Volitelnost za kazatele

§ 14. Pastýřská služba a kázeň

§ 15. Hospodaření sborů

§ 16. Celocírkevní řády

§ 17. Církevní dohled a opravné prostředky

HLAVA II.     FARNÍ SBOR (STRUČNĚ: SBOR)

§ 18. Řízení a správa sboru a kazatelské stanice

§ 19. Sborové shromáždění

§ 20. Staršovstvo

HLAVA III.    SENIORÁT

§ 21. Seniorátní příslušnost a správa

§ 22. Seniorátní shromáždění (konvent)

§ 23. Seniorátní výbor a senior

HLAVA IV.    POVŠECHNÝ SBOR

§ 24. Řízení a správa církve

§ 25. Shromáždění povšechného sboru (synod)

§ 26. Předsednictvo synodu

§ 27. Synodní rada

§ 28. Synodní senior

§ 29. Ústřední církevní kancelář

HLAVA V.     GENERÁLNÍ SNĚM

§ 30. Složení a svolání generálního sněmu

§ 31. Kompetence generálního sněmu

HLAVA VI.    VZTAH K CÍRKVI OBECNÉ

§ 32. Ekumenická sounáležitost a odpovědnost

HLAVA VII.   PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 33. Přechodná ustanovení

§ 34. Platnost církevního zřízení

PREAMBULE

HLAVA I.      OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1. Členství v církvi

1. Členy českobratrské církve evangelické, stručně zvané Evangelická církev (dále zvané církev), jsou všichni, kdo v ní byli pokřtěni nebo podle jejího řádu do ní přijati. Členství v církvi se pozbývá vystoupením nebo vyloučením.
   
2. Členství v církvi může být staršovstvem propůjčeno i křesťanům jiného vyznání.
   
3. K církvi se mohou na základě svobodného rozhodnutí svou správou přičlenit též jiné evangelické sbory. O přijetí rozhoduje a podmínky přičlenění stanovuje synod.
   

§ 2. Práva a povinnosti členů církve

1. Církev poskytuje svým členům duchovenskou a pastýřskou péči, církevní služebnosti a účast na správě církve.
   
2. Od svých členů žádá, aby pilně četli Písmo svaté, aby setrvávali v bratrském obecenství života kolem Slova Božího a svátostí, vychovávali spolu s církví své děti ve víře, společně oslavovali Boha, osvědčovali svou víru životem podle evangelia, v lásce sloužili svým bližním a přispívali též na hmotné potřeby církve.
   
3. Hlasovací právo mají členové, kteří plní své povinnosti v církvi a jsou starší 18 let.
   
4. Hlasovací právo nemají ti členové, kterým bylo právoplatně odňato.
   

§ 3. Církevní sbory

1. Církev je zřízena a spravuje se podle zásad presbyterně-synodních ve třech stupních:
   
1. základní jednotkou je farní sbor (stručně sbor);
   
2. širší jednotkou je seniorátní sbor (stručně seniorát);
   
3. nejširší jednotkou je povšechný sbor, celá církev.
   
Sbory všech tří stupňů mají právní subjektivitu.

2. Církevní sbory mají právo i povinnost konat bohoslužebná i správní shromáždění, povolávat kazatele, pečovat o křesťanský život i o duchovní a všeobecné vzdělání členů a pracovníků církve, konat dílo křesťanské lásky, volit církevní orgány, ustanovovat zaměstnance, usnášet se na sborových řádech, vybírat k úhradě svých potřeb od svých členů příspěvky a konat sbírky, nabývat movité i nemovité jmění a spravovat je.
   
3. Farní sbory a senioráty zřizuje nebo slučuje synod.
   
4. Změny sídel farních sborů a změny jejich hranic v rámci seniorátu schvaluje konvent.
5. Každý sbor hospodaří samostatně a neručí za závazky jiných sborů ani ostatní sbory neručí za jeho vlastní závazky.
   

§ 4. Zvláštní zařízení církevní služby

1. Církev koná své dílo též prostřednictvím různých zařízení církevní služby, určených zejména k účelům vzájemné dobrovolné podpory sborů, výchovy a vzdělávání, křesťanské a sociální služby, pastorační služby ve zdravotnických zařízeních, duchovní služby v armádě, ve věznicích apod.
   
1. Diakonii, která je se svými organizačními složkami součástí církve, zakládá, přiznává jí právní subjektivitu a ruší ji pouze synod;
   
2. Jeronymovu jednotu a zařízení hospodářského charakteru může zakládat, přiznávat jim právní subjektivitu a rušit je pouze synod;
   
3. Další zařízení církevní služby (církevní školy, církevní střediska apod.), mohou zakládat, přiznávat jim právní subjektivitu a rušit je správní orgány povšechného sboru a seniorátů. Na základě rozhodnutí sborového shromáždění a souhlasu seniorátního výboru mohou tato zařízení zakládat, přiznávat jim právní subjektivitu a rušit je také staršovstva farních sborů.
   
2. Zařízení mají své statuty, které vyjadřují i vztah k příslušnému sboru a podléhají schválení zřizujícím sborem. V rámci statutu se mohou tato zařízení věcně i místně členit a přiznávat jednotlivým složkám rozsah oprávnění.
   
3. Zařízení s právní subjektivitou hospodaří samostatně a neručí za závazky jiných zařízení či sborů, ani ostatní zařízení či sbory neručí za jeho vlastní závazky.
   
4. Tato zařízení podléhají dozoru zřizovatele, který schvaluje příslušné shromáždění.
   
5. Statut zařízení obsahuje ustanovení o způsobu jeho založení, o jeho představenstvu, případně o zřízení dozorčí rady a o způsobu vykonávání dozoru příslušným správním orgánem. Statut obsahuje ustanovení o tom, že řídící orgán, příp. dozorčí radu volí i odvolává příslušné shromáždění.
   
6. Statutární orgán zařízení je určen jeho statutem.
   

§ 5. Vedení a správa církve

1. Vedení a správa každého církevního sboru přísluší jeho církevním orgánům v širším slova smyslu, kterými jsou:
   
1. shromáždění;
   
2. správní orgán;
   
3. představitelé sboru.
   
2. Shromáždění a správní orgány se scházejí k řádným zasedáním v pravidelných obdobích. Mimořádné zasedání musí být svoláno, požádá-li o to aspoň třetina jeho členů. K právoplatnému jednání a usnášení je třeba přítomnosti nadpoloviční většiny členů a nadpoloviční většiny přítomných, pokud není církevním zřízením nebo řády ustanoveno jinak.
   
3. Shromáždění (shromáždění farního sboru čili sborové shromáždění, shromáždění seniorátního sboru čili konvent, shromáždění povšechného sboru čili synod) je základním a řídícím orgánem příslušného sboru. Volí členy správních orgánů, usnáší se na zásadních směrnicích pro jejich práci a kontroluje jejich činnost.
   
4. Správní orgán (staršovstvo, seniorátní výbor, synodní rada) vykonává správu příslušného sboru v mezích stanovených církevním zřízením a řádem o správě církve a podle směrnic, na nichž se usneslo shromáždění. V oblasti své působnosti zejména dohlíží na učení, vyznávání, řád a kázeň a dbá, aby zřízení a řády církve byly zachovávány a povinnosti sborů i členů plněny. Vede též hospodaření sboru.
5. Představitelé sboru (kazatel a kurátor, senior a seniorátní kurátor, synodní senior a synodní kurátor) vykonávají úkol zvěstovatelský, vyznavačský, strážný a pastýřský; dozírají, aby bylo jednání i usnášení církevních orgánů ve shodě s církevním zřízením a příslušnými řády a aby se plnila usnesení církevních orgánů; odpovídají za činnost sborových orgánů, podepisují společně jménem sboru právní a jiné důležité listiny a zastupují sbor navenek. Volbou ve správním orgánu je jeden z nich zvolen jeho předsedou, druhý se bez volby stane místopředsedou.
   

§ 6. Volby, ztráta způsobilosti k volbě a ztráta úřadu

1. Církevní orgány a poslanci do shromáždění se povolávají tajnou volbou nebo aklamací.
   
2. Není-li dále stanoveno jinak, je zvolen ten, kdo dosáhl nadpoloviční většiny platných hlasů. Nedosáhne-li se potřebné většiny, koná se užší volba. Při rovnosti hlasů rozhodne los.
   
3. Volitelní jsou členové příslušného sboru, kteří mají hlasovací právo, dosáhli pro volbu požadovaného věku a splnili ostatní podmínky požadované církevním zřízením a řády.
   
4. Ztráta způsobilosti k volbě má za následek ztrátu úřadu samého, pokud není v církevním zřízení stanoveno jinak.
   
5. Pozbude-li člen církve úřadu staršího nebo kazatele, ztrácí úřady, do kterých byl jako starší nebo kazatel zvolen.
   

§ 7. Shromáždění

1. Každé shromáždění musí být ohlášeno ve sborech, jichž se týká, nebo jeho členové musí být k němu písemně pozváni.
   
2. Shromáždění svolává k řádným i mimořádným zasedáním správní orgán jím zvolený, a není-li ho, nebo neplní-li svou povinnost, svolá je nadřízený správní orgán, v případě synodu jeho předsednictvo.
   
3. Zasedání jsou veřejná, mohou však být prohlášena za neveřejná.
   

§ 8. Správní orgány

1. Správní orgány svolává k řádným i mimořádným zasedáním jejich předseda. Zasedání jsou neveřejná.
   
2. Správní orgány volí zpravidla ze svých členů funkcionáře k výkonu stálých prací a rozdělují práci a úkoly mezi své členy i mezi jiné členy sborů, jež spravují.
   
3. Členové i náhradníci správních orgánů jsou kromě členů virilních voleni na šest let. Úřad vykonávají, pokud nová volba na jejich místo nenabude platnosti.
   
4. Uprázdní-li se místo člena synodní rady nebo seniorátního výboru předčasně, nastupuje na uvolněné místo náhradník, který zastává funkci do nejbližšího shromáždění, jež provede doplňovací volbu. Když se místo staršího uprázdní (úmrtím či jinak), nastoupí za něho náhradník, a to do konce funkčního období staršího, jehož nahrazuje.
5. Členové seniorátního výboru a členové synodní rady mohou být voleni do téže funkce nebo do funkce nižší na dvě funkční období po sobě jdoucí. Na třetí navazující období může být kandidát zvolen do téže funkce nebo nižší pouze tehdy, obdrží-li alespoň dvě třetiny platných hlasů. Volba na čtvrté navazující období je vyloučena.
   

§ 9. Náhradní správní orgány

1. Stane-li se správní orgán církevního sboru nezpůsobilým k usnášení nebo zanedbává-li trvale své povinnosti ke škodě sboru, zastaví nadřízený správní orgán na nezbytně nutnou dobu jeho činnost a zřídí správní komisi. Může též správní orgán rozpustit a zařídit novou volbu. Odvolání proti těmto opatřením nemají odkladný účinek.
   

§ 10. Poslanci do shromáždění

1. Shromáždění, s výjimkou sborového, volí ze starších a kazatelů poslance a jejich náhradníky, které vysílá jako plnoprávné členy do nadřízených shromáždění. Členy shromáždění jsou též poslanci virilní.
   
2. Poslanci jsou vázáni pravidlem slova Božího. Jsou povinni tlumočit usnesení shromáždění, které je vyslalo, avšak při jednání a hlasování nejsou těmito stanovisky vázáni.
   
3. Poslanci úřad vykonávají tak dlouho, dokud volba nového poslance na jejich místo nenabude platnosti.
   

§ 11. Kazatelé

1. Ve starosti o duchovenskou a pastýřskou péči svěřuje církev některým svým členům službu slova Božího a Kristových svátostí. Kazatelé jsou muži i ženy, kteří se vydali do služby evangelia, ke svému úkolu se odborně připravili a přijali jej za své životní povolání. Finanční zabezpečení kazatelů zajišťuje ústředí církve z prostředků celocírkevní pokladny.
   
2. Ke zvěstování Božího slova a službě Kristových svátostí pověřuje církev kazatele ordinací. Tak osvědčuje, že se zavázali konat obojí službu v souladu s vírou, učením a řády církve a vyprošuje jim potřebné dary Ducha svatého. U ordinovaných učitelů teologie se jejich služba učitele, konaná z pověření církve, chápe jako pokračování jejich dosavadní ordinované služby.
   
3. Kazateli jsou:
   
1. faráři - členové církve odborně bohoslovecky vzdělaní, kteří prošli povinnou přípravou, získali dekret volitelnosti, byli řádně zvoleni v některém církevním sboru a byli ordinováni;
   
2. jáhnové - podle §12 odst.3.
   
4. Absolventi bohoslovecké fakulty se na službu faráře povinně připravují jako vikáři. Vikariát trvá zásadně jeden rok a je ukončen rozhodnutím o způsobilosti absolventa pro službu faráře v církvi.
   
5. Všichni ordinovaní kazatelé jsou si rovni v mezích ustanovených církevním zřízením a řády a vykonávají svůj úřad jménem a z pověření celé církve.
   
6. Kazatelé jsou povinni zachovávat mlčenlivost o věcech jim důvěrně svěřených.
7. Povinnosti kazatele jsou určeny povolací listinou sboru, který jej zvolil. Kazatel zvolený v některém sboru je zaměstnancem církve, tj. povšechného sboru, s výjimkou těch, kteří byli zvoleni podle odst. 7 za kazatele povšechného sboru.
   
8. Kazatel farního sboru je volen sborovým shromážděním na návrh staršovstva po schválení synodní radou. Kazatelé seniorátního sboru jsou voleni konventem na návrh seniorátního výboru po schválení synodní radou. Kazatelé povšechného sboru jsou voleni synodem na základě vlastní žádosti a doporučení synodní rady.
   
9. Dva nebo více sborů se mohou dohodnout na volbě společného kazatele.
   
10. Po desetiletém působení kazatele v určitém sboru se přistoupí k opakované volbě. Není-li kazatel znovu zvolen, zaniká jeho úřad v uvedeném sboru do 6 měsíců od data této volby.
    
11. Kazateli může být synodní radou dána výpověď ze zaměstnaneckého poměru v církvi pouze z některého z níže uvedených důvodů, který musí být ve výpovědi výslovně uveden:
    
1. skončí-li jeho povolání určitým sborem;
   
2. je-li zrušeno kazatelské místo, které dosud zastával;
   
3. žádá-li to svým nálezem pastýřská rada.
   
Výpověď podle bodů a) a b) je možno dát pouze v případě, že kazatel nebyl zvolen žádným jiným sborem a církev nemá možnost ho jinde zaměstnat.

§ 12. Předčitatelé kázání, ordinovaní presbyteři a jáhnové

1. Své členy, kteří jsou k tomu způsobilí, povolává církev v odůvodněných případech rozhodnutím staršovstva sboru za předčitatele kázání, kteří slouží svému sboru přednesem kázání připravených ordinovanými kazateli.
2. Ve smyslu zásady všeobecného kněžství věřících povolává církev ke službě slova a svátostí i starší sboru, kteří jsou k tomu způsobilí, projdou potřebnou přípravou, složí předepsané zkoušky a přijmou ordinaci. Tím se stávají ordinovanými presbytery, kteří mohou na základě pozvání staršovstev sborů sami připravovat a vést bohoslužby.
3. Ordinovaný presbyter nebo výjimečně i jiný člen církve může být po přezkoušení a schválení nadřízenými církevními orgány zvolen v některém církevním sboru za jáhna. Zde pracuje pod vedením faráře nebo administrátora. Vztahují se na něho obdobně ustanovení vymezující postavení kazatele v církvi.
   

§ 13. Volitelnost za kazatele

§ 14. Pastýřská služba a kázeň

§ 15. Hospodaření sborů

§ 16. Celocírkevní řády

§ 17. Církevní dohled a opravné prostředky

1. Každý vyšší správní orgán má povinnost pozastavit, případně zrušit usnesení, rozhodnutí nebo volby, odporují-li církevnímu zřízení nebo řádům.
   
2. Proti usnesením, rozhodnutím a volbám církevních orgánů se může odvolat každý člen i orgán církve tím dotčený a to instančním postupem k nadřízeným správním orgánům až k synodní radě.
   
3. Rozhodnutí synodní rady ve věcech správních je konečné. Proti rozhodnutím synodní rady, která nemají povahu jen správní, může se seniorátní výbor nebo konvent odvolat k synodu. Podání tohoto odvolání není vázáno lhůtou.
   
4. Odvolání proti usnesením a rozhodnutím se podává do 30 dnů ode dne doručení u té instance, která napadené rozhodnutí učinila. Odvolání proti volbám se podává přímo odvolací instanci do 30 dnů ode dne vyhlášení voleb.
   
5. Odvolání nemá odkladný účinek. Na žádost odvolatele však může instance, která rozhodnutí učinila, nebo odvolací instance sama odkladný účinek povolit, pokud to není církevním zřízením výslovně vyloučeno.
   

HLAVA II.     FARNÍ SBOR (STRUČNĚ: SBOR)

§ 18. Řízení a správa sboru a kazatelské stanice

§ 19. Sborové shromáždění

§ 20. Staršovstvo

HLAVA III.    SENIORÁT

§ 21. Seniorátní příslušnost a správa

§ 22. Seniorátní shromáždění (konvent)

§ 23. Seniorátní výbor a senior

HLAVA IV.    POVŠECHNÝ SBOR

§ 24. Řízení a správa církve

§ 25. Shromáždění povšechného sboru (synod)

1. Členy synodu jsou:
   
1. poslanci zvolení konventy;
   
2. senioři a seniorátní kurátoři;
   
3. členové dosavadní synodní rady a nově zvolení členové synodní rady, pokud již nejsou členy synodu, jakmile složí slib členů synodu;
   
4. dva zástupci učitelů Evangelické teologické fakulty University Karlovy z členů církve.
   
2. Členy synodu s hlasem poradním jsou členové církve povolaní synodem podle řádu. Mají právo zúčastnit se práce synodu a podávat návrhy.
   
3. Zasedání synodu svolává na návrh předsednictva synodní rada, a to zpravidla jednou ročně. Podle potřeby mohou svolat zasedání mimořádné. Mimořádné zasedání může v naléhavých případech svolat synodní rada sama, svoláno být musí, požádá-li o to alespoň třetina poslanců synodu nebo alespoň třetina seniorátních výborů.
   
4. Zasedáním synodu předsedá po celé funkční období šestičlenné předsednictvo. Členy předsednictva synodu nemohou být zvolení členové synodní rady.
5. Synod se usnáší dvoutřetinovou většinou všech svých členů:
   
1. o zásadních otázkách církve, a to o vyznání církve a o základních věcech církevního zřízení, jimiž jsou: cyklus synodů a konventů, délka volebního období, omezení volitelnosti na určité období, podmínka, že jen starší je volitelný do vyšší funkce, otázka virility a opakované volby faráře. O zásadních otázkách církve se může synod usnášet jen tehdy, byly-li návrhy z rozhodnutí synodu předem zaslány k vyjádření všem staršovstvům a konventům a jestliže s nimi předem vyslovila souhlas nadpoloviční většina konventů nadpoloviční většinou všech svých členů. Konventy jsou na základě usnesení synodu povinny se k těmto otázkám jasně vyslovit. Vyjádření staršovstev však není podmínkou pro právoplatné usnášení synodu o těchto věcech. Jestliže synod nebude souhlasit se stanoviskem nadpoloviční většiny konventů, bude věc vrácena staršovstvům a konventům k vyjádření a budou uvedeny důvody, které vedly synod k nesouhlasu. Po projednání na konventech se bude věcí zabývat příští synod, který rozhodne s konečnou platností, nejsa již vázán stanoviskem konventů;
   
2. o učení církve, o bohoslužebném řádu, o znění kazatelského reversu a o církevním zřízení, pokud nejde o základní věci podle bodu a). Návrhy o těchto věcech musí být z rozhodnutí synodu předem zaslány k vyjádření všem staršovstvům a konventům. Vyjádření o nich však není podmínkou pro právoplatné usnášení synodu.
   
6. Synod se usnáší nadpoloviční většinou všech svých členů o ostatním církevním zákonodárství.
   
7. Synod jedná o životě a díle všech sborů, církevních orgánů a zvláštních zařízení církve, která zřídil a dává základní směrnice pro jejich práci. Zkoumá a kontroluje činnost synodní rady a statutárních orgánů církevních zařízení, která zřídil a rozhoduje o opatřeních předsednictva synodu učiněných v době mezi zasedáními synodu. Usnesení synodu jsou závazná pro celou církev.
   
8. Synod volí na šestileté období šestičlennou synodní radu, a to z farářů v činné službě synodního seniora, jeho prvního náměstka, druhého náměstka a tři náhradníky. Ze starších volí synodního kurátora, jeho prvního náměstka, druhého náměstka a tři náhradníky.
   
9. Volitelný je ten, kdo dosáhl 35. roku věku, v den volby není starší 70 let a působí jako farář v činné službě nebo presbyter.
   
10. Synod uvádí členy synodní rady v úřad.
    
11. Synod volí na dobu šesti let církevní pastýřskou radu a její náhradníky.
    
12. Synod volí na šestileté období čtyři členy a čtyři náhradníky ústředního představenstva JJ z kazatelů a starších farních sborů.
    
13. Synod volí z kazatelů a starších farních sborů na čtyřleté období poslance ústředního shromáždění JJ.
14. Synod ustanovuje do funkce vedoucího tajemníka Ústřední církevní kanceláře.
    
15. V době mezi zasedáními pracuje synod v komisích, které zřizuje ze svých členů. Úkolem komisí je příprava návrhů pro synod v úzké spolupráci se synodní radou a jejími poradními odbory. Komise nemají správní působnost.
16. Pouze synod může zřizovat podle potřeby sbory ke zvláštní službě i s širší územní působností. Takové sbory se spravují podle statutu schváleného synodní radou.
    

§ 26. Předsednictvo synodu

§ 27. Synodní rada

§ 28. Synodní senior

1. Synodní senior je mezi ordinovanými kazateli první mezi sobě rovnými.
   
2. Přijetím volby za synodního seniora pozbývá svého dosavadního úřadu faráře ve sboru.
   
3. Synodního seniora uvádí v úřad synod, který jej zvolil.
4. Synodnímu seniorovi zejména přísluší:
   
1. dohlížet na sbory a senioráty, jakož i na kazatele, starší, učitele náboženství a jiné pracovníky v celé církvi, konat pastýřskou péči ve sborech i seniorátech, jakož i mezi kazateli;
   
2. ordinovat kazatele a presbytery;
   
3. uvádět v úřad nově zvolené členy a náhradníky seniorátních výborů;
   
4. odevzdávat budovy a jiná zařízení bohoslužebným účelům;
   
5. vydávat s vědomím synodní rady poselství sborům (pastýřské listy).
   
5. Synodního seniora zastupují v jeho povinnostech jeho náměstkové. Podle potřeby a po dohodě s ním se dělí o jeho práci. Zastupováním může synodní senior pověřit též kteréhokoliv člena synodní rady v mezích jeho způsobilosti. K funkcím uvedeným v odst. 4, lit. b), c) a d) může synodní senior delegovat též některého seniora.
   

§ 29. Ústřední církevní kancelář

HLAVA V.     GENERÁLNÍ SNĚM

§ 30. Složení a svolání generálního sněmu

§ 31. Kompetence generálního sněmu

HLAVA VI.    VZTAH K CÍRKVI OBECNÉ

§ 32. Ekumenická sounáležitost a odpovědnost

HLAVA VII.   PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 33. Přechodná ustanovení

§ 34. Platnost církevního zřízení