Přemýšlím, jak podobný text mohl vzniknout. Napadají mě jenom dva způsoby. Buďto se do automatického generátoru nasypalo několik jakože nepostradatelných slov typu "respekt", "pravda", "hledání" a vylezlo toto. Nebo, zadruhé, se tvorba tohoto prohlášení outsourcovala na nějakou externí PR firmu, která podobné úvodníky vypracovává pro každého, kdo si řekne.

Určitě to nemohl napsat někdo, kdo ví, jak to v jeho církvi chodí. "Usilujme o důvěru a vzájemný respekt," "napravujme nerovnosti, které mezi námi panují", "nebojme se přiznat chybu či vinu", "odmítejme vše, co podporuje cynismus a hrubost". Možná bylo cílem takové slohotvorby pocvičit smysl pro absurditu - v takovém případě obrovská poklona tedy.

Pane LC, docela s vámi souhlasím. Ale pak mám otázku, proč má někdo potřebu takové texty synodem protlačit. A vím, že je za tím docela práce to celým synodním procesem převést. Odkud ta motivace? Proč dnes psát nějaká prohlášení k národu, v době, kdy se věci snadněji a efektivněji komunikují přes různá videa? Můj subjektivní názor: když chcete přijít na motiv obsahový, čtěte v taklových prohlášeních mezi řádky, zde tentokrát na konci odstavce - ve slovech "zneužívání moci" Je to jakoby skryté, jakoby jednotlivost mezi mnohými, ale myslím, že pro mnoho lidí v církvi i v blízkém okolí má a má mít největší ozvučnost. Takže cílovou skupinou není celý národ, ale zřejmě spoléháme na to, že v církvi a mezi jejími sympatizanty je zřetelná skupina lidí, které ještě stále, nebo dnes zase nově a jinak, spojuje odpor k režimu. Těm pak i taková napohled skrytá narážka k pocitu spojenectví stačí.

Jasně, to zneužívání moci, to je Babiš a Zeman. Hrrrr na ně. O zneužívání moci Babiše a Zemana je daleko vděčnější a nevinnější se bavit než o zneužívání moci ve firmě, v církvi, v rodině, ve škole, v mém oblíbeném médiu, prostě v našem okolí. O zneužívání moci mém, tvém, našeho obávaného šéfa, našeho rodiče. Babiš a Zeman představují sympatičtější téma. Jejich rypáky jsou všem na očích, spílají jim tisíce a statisíce, nejsme v tom sami, zároveň nám za naši kritiku Babiš se Zemanem nic neřeknou a pro nás si nepřijdou. No nekupte to. Takto vymezování se proti Babišovi a Zemanovi plní podobnou duchovní roli jako kajícnost za utrpení vzdálených Ujgurů a amerických indiánů a kajícnost za německý nacismus před osmdesáti lety. Mluvíme o tom, abychom nemuseli mluvit o sobě samých.

Problém je, že evangelíci v regionech mají často jiný politický názor než jejich vedení v Praze. SR zbytečně působí rozdělení, když členům cpe svůj názor.

Poselství synodu není výtvor synodní rady, museli ho schválit poslanci synodu ze všech míst republiky. Proto se mi zde znovu potvrzuje, že evangelíci vnášejí určité kulturní (a politické) smýšlení i do malých obcí. Dobře, Poselství bylo schváleno většinou synodálů, já to respektuji, ostatně si také myslím, že B a Z zneužívají moc. Ale s vámi, Jančo, zde souhlasím, že to vnáší do církve rozdělení možná zbytečné, protože druhá sociální bublina, která na ty naše dva populisty nedá dopustit, není malá a neslyšná. A s panem LC zase souhlasím, že jsou taková protirežimní gesta někdy laciná.

"souhlasím, že jsou taková protirežimní (!!?, LC) gesta někdy laciná"

A ještě 01. 06. 2021 11:16 píšete mj.: "Takže cílovou skupinou není celý národ, ale zřejmě spoléháme na to, že v církvi a mezi jejími sympatizanty je zřetelná skupina lidí, které ještě stále, nebo dnes zase nově a jinak, spojuje ODPOR K REŽIMU" (!?!, zdůraznil LC)

- Halt! Takže opakovaně píšete o vztahu k "režimu", o odpoře vůči "režimu". Ne vůči nějaké jedné vládě, Babišově, ale už vůči režimu. Špatná už není jedna vláda, ale celý režim. Máme mu zřejmě nějak oponovat, zkoušet ho svrhnout a nastolit režim jiný.

Má to znamenat, že Babišova vláda nastolila jiný režim, jiný, než tu byl předtím? Nikdy mě předtím nenapadlo uvažovat o Nečasově, Topolánkově, Paroubkově, Špidlově režimu, vždycky vládě. Režim je přece něčím jako pravidly hry: pravidla nepředstavují jedno utkání, ale podmínky a pravidla, v rámci kterých prostě vůbec někdo s někým může hrát a popřípadě vyhrát (a jindy zase prohrát).

Režim, který tu od roku 1990 platí a který jsem si nevšiml, že by Babiš se Zemanem zrušili, se přece zakládá na platné ústavě, na pluralismu politických stran, na tom, že základnou veškerého politického mandátu jsou volby: z nich vše vychází a všechno k nim směřuje. Existuje vláda a jí oponuje opozice a dnešní opozice se může stát příští vládou. Mandát vládnutí vzniká voleb a samozřejmě vládnutí omezuje ústava, platná legislativa, suverenita institucí, svoboda médií a kritiky. Takže jaký režim je tedy ten, vůči kterému chce být dle vás část církve "protirežimní"? Znamená to, že chcete svrhnout vládu vzešlou z voleb a samu parlamentní demokracii a nahradit ji čímsi lepším? Jak to chcete technicky provést? A čím lepším ji chcete nahradit? Mám se nechat vést nějakými pinochetovskými konotacemi? - to snad nemusím, doufám!

"Režimem" zde myslím právě to, že je "moc zneužívána". To vyjádření znamená, že Z s B něco zrušili, porušili, narušili - demokracii, vládu práva, a nastolili nový "režim", podle svého. - Tím teď nehodnotím, jestli se to skutečně děje. Jestli jsou ZaB mimo demokratickou kontrolu, jestli je fakt ústava překrucována. Říkám jen, že vyjádření, že "moc je zneužívána" pro mne znamená ab-usus, změnu režimu.

To je tak směšně subjektivní, že se s tím nedá vůbec pracovat. "Moc je zneužívána" - co si s tím pocitem počít? V tomto hříšném světě je moc permanentně zneužívána, a pořád bude. Šváru policisté zastavili a pokutovali za jízdu v obci 58 km/h a okolo projel vytuněnec nejmíň osmdesátkou a jeho nestavěli. Tohle jsou situace, které stojí za uplivnutí, ale evidentně nesouvisí s Babišem, Zemanem ani nikým jiným podobným. Jakub Dvořák popsal masivní zneužívání moci v církvi, která ale ke svému odcizenému samopohybu nepotřebuje Zemana ani Babiše, činila se takto dávno předtím, než zde Babiš se Zemanem oxidovali.

Když se někomu nelíbí vláda Babiše a Zemana (mně se taky nelíbí), má jednoduché občanské zadání - pokoušet se jako volič, jako občan, třeba i jako straník rozvíjet nějakou politickou alternativu. Volit třeba ODS nebo Piráty, pomoci té formaci s běžnou programovou a legislativní prací, formulovat smysluplnější vizi, než je vize současné vlády a doufat, že to voliči ocení a vládu zcela standardním způsobem pravý čas volbami vypoklonkují. Nic než běžné a střízlivé občanské chování, v rámci režimu. Polemizovat s režimem, svrhávat ho, slibovat odstranit zneužívání moci en bloc, slibovat společně s Mikulášem Minářem novou duchovní energii a spojení dobra a bratrství dosti zavání zoufalostí.

Jo, zase s vámi souhlasím. Proto jsem napsal, že ta slova o "zneužívání moci" jsou možná laciná. Kdybychom tak dovedli vypracovávat a prosazovat nějakou politickou alternativu, zaplnit veřejný prostot uváženěji. - Příklad k té lacinosti ve spojení s Milionem chvilek: oni asi musí mít hesla podle novinových titulků, aby se k tomu přidalo více lidí. Ale laciné to bývá. Tento týden proti Benešové. Pavel Zeman prý byl hrdina, protože potvrdil, že B je ve střetu zájmu. To fakt chceme jeho působení zjednodušit na tento jediný fakt, a tak mu hotově přiřadit kladné znaménko? A Benešová, která prý tlačila na jeho odstoupení, tím dostává znaménko záporné. Není žádný problém najít komentáře, a nejen odborné, které její působení hodnotí mnohem vyváženěji. Je mi líto, že jen tak surfujeme na úrovni hesel a novinových titulků.