Diskuze k: Zápisek blogu: Proč se nemodlím? Nemám čas.

Krátký dopis Pánu Bohu následovaný jetě kratší úvahou. Oboje inspirováno včerejší diskuzí z krize/vize ČCE. Snad jako laik dám tímto impulz farářům.

Téma: odpověď Pavlovi

Od: Kazatel ČCE Ester Čašková <>
Kdy: 20. 10. 2010 11:34
Předmět: odpověď Pavlovi

Navigace: link | přehled | fórum
Může "milující" nemít čas na milovaného? Za milujícího se pokládáš možná z nějakých formálních důvodů (jsi pokřtěn, chodíš do kostela), ale láska i víra je vztah, a když na ni nemáme čas, tak uhyne. Možná se ti to už stalo, jen sis nevšiml…Bylo by poctivé říct: "Nemám na tebe, Bože, čas, protože něco jiného považuji za důležitější, hodnotnější nebo pohodlnější, a proto tomu dávám přednost." Doporučuji knihu F. Asslandera a A.Gruna, Time management jako duchovní úkol, Kost.Vydří 2010. Ester Čašková
Od: Kazatel ČCE Jaromír Strádal <>
Kdy: 19. 12. 2010 06:16
Předmět: Re: odpověď Pavlovi

Že by staré, mnišské: Ora et labora? - v závazné pořadí?
Či jak se kdysi nechal slyšet jiný z mnichů - Dr.Martin Luther: "Bože, mám dnes tolik práce = budu se muset hodně modlit.." Potřebujeme rozlišovat modlitbu jako stav mysli, duše a modlitbu jako liturgický akt a třeba i literární útvar atd. Přičemž ty druhé dvě podoby jsou pomocí, či jedním z projevů té prvé. (Btw. což o lásce platí právě tak. :-) Asi by též stálo za to přemýšlet a bavit se o naší motivaci k obému..
Od: Uživatel Evangnetu David Geisler <>
Kdy: 19. 12. 2010 20:18
Předmět: Re: odpověď Pavlovi

Mám na srdci 2 zprávy - jednu špatnou a jednu dobrou.
Ta špatná: Není-li vztah, není ani stav. To platí, řekl bych, jak o lásce ženy a muže, tak i o lásce člověka k Bohu.
Ta dobrá: Nejsem už jako člověk závislý na svém stavu ani vztahu. Od jedné, jediné chvíle v lidské historii (a v mé vlastní následně) je to jinak - 1. Korintským 15:3-4. Vztah i stav mi "byl darován". Nechápal jsem jak, nechápal jsem proč. Dnes už snad trooooošinku chápu.
Pak jsem pochopil a přijal "jinou odpověď Pavlovi": "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ …a tož tak.
Od: Uživatel Evangnetu Ondřej Glac <>
Kdy: 29. 12. 2010 12:44
Předmět: Re: odpověď Pavlovi

To je dobré, s tím vztahem. A modlitba je určitě jeden z nej prostředků, jak to budovat. Vrátil bych se k původní otázce KDY. Je skvělé vyšetřit na modlitbu zcela zvláštní čas. Jenže mám manželku, pět dětí, v práci trošku nadúvazek a starou chalupu s malým hospodářstvím. Nemusí to být případ někoho z Vás, ale jen pro ilustraci něco z mého řešení. Výborný čas je dojíždění, zejména pokud se nemusí přestupovat. Jeden odstaveček přečíst z Bible, potom mít na záložce poznamenáno pár důležitých věcí, za které se chci modlit. Někdy je to trochu v polospánku, ale kupodivu v paměti toho zůstává docela dost. Druhý dobrý čas je chůze. Dvacetiminutová lepší než deseti, ale i pět minut pravidelné modlitby denně mi připadne leckdy víc, než jednou týdně hodina (na kterou málokdy vyjde čas). Ale to je na zvážení jednotlivce. (Chůze je výborná i proto, že mohu také naslouchat, co mi Bůh chce říct.) Auto je trošku komplikovaná záležitost. Je dobré na zpěv, hlasitou modlitbu a modlitbu v jazycích (prosím, neuražte se, jezdím tam sám a fakt mě nikdo nemůže slyšet). Problém je to, aby se do modlení člověk moc nezabral, protože bezpečnost je v tu chvíli důležitější. Můžeme mít i další činnosti, které jsou natolik stereotypní, že se u nich můžeme modlit. Mytí nádobí například. Sledování vypnuté televize nebo surfování po internetu, když zrovna nejde připojení. :-) Sekání trávy. Jak se ovšem na modlitbu v takových chvílích soustředit? Určitě se nedá vymýšlet něco květnatého, a Pánu o to taky asi nejde. Je třeba mít vybráno předem to důležité. Např.: Chválím za stvoření světa, za mé spasení a za můj osobní život. Prosím za svou rodinu, práci, sbor. To, co je aktuálně třeba (např. mám právě nemocné dítě - dá se to do proseb za rodinu), mě už napadne. Jaké tipy na čas k modlitbě máte Vy?