Rozumím, že z našeho prostředí znáte asi toliko Svědky. Jsou známí díky své aktivní činnosti a nutno říci že je to činnost vytrvalá a svým způsobem i mimořádná. Nicméně křesťanství není pouze katolická a reformační větev ale také trochu opomíjený třetí proud. Byl znám i u nás v době josefínských reforem a dokonce ho známe z naší klasické literatury. Totiž z děl Terezy Novákové. Velmi plodně o tomto neformálním proudu pojednal sociolog pan Nešpor. Našel jsem dokonce na stránkách jednoho evangelického sboru obsáhlé pojednání o tomto směru. Pokud jde o to, čemu říkáte Večeře Páně, pak myslím, že je třeba si vysvětlit základní postoje. Pokud jste si pozorně přečetla můj dotaz, pak můžete porozumět, že je pro mne osobně účast na takovém obřadu naprosto bezvýznamná. Osobně nemám pocit, že by to mohlo nějak přispět či uškodit mé religiozitě. Nekladu si otázku zda se toho účastnit smím nebo nesmím, protože to prostě nijak nesouvisí s mým vlastním chápáním křesťanství. Chápu dobře, že existují křesťané, kteří si nějak chtějí připomínat onu událost před ukřižováním a dělají to. Nicméně již z četby NZ nabývám dojmu, že je můj přístup smysluplný. Schází-li se křesťané k lámání chleba nemusí to nutně znamenat onen tolika podmínkami zdůrazněný náboženský obřad, který mi popisujete. Naopak texty NZ na mne působí velmi nepodmíněně a otevřeně. Mohlo jít čistě o sdílení společné víry toliko okrajově doplněné o skutečné lámání chleba. Nerozumím co v prostém lidském přijití a dostavení do společnosti podobně smýšlejících mohlo být nehodného a co by na takovém aktu mohlo člověka poškodit natolik, že by se za to dočkal nějakého odsouzení. Jinak řečeno, žádá-li mne někdo o soucit a praktickou pomoc nediktuji mu přece za jakých podmínek ji smí přijmout a nebo mu dokonce nevyhrožuji. Prostě tu věc udělám ve smyslu tohoto biblickéo verše: Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: „Koho pošlu a kdo nám půjde?“ I řekl jsem: „Hle, zde jsem, pošli mne!“ (izaiáš 6:8) Mohu vědět z jakých zdrojů čerpá vaše osobní víra?