Souzním s vaším postojem, Kateřino. Přiznám se, že taky moc těm církevnicko-náboženským interpretacím Kristova evangelia nerozumím. Asi proto, že jsem v náboženském prostředí nevyrůstal. A Kristus přišel pro nedokonalé - viz.
Marek 2,17 („Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“)
Víc než idea "zdokonalení člověka" (byť dobře míněná) mi zní lépe tohle:
"Víra, jež vidí všecko ambivalentní dění pod svrchovanou vládou všemohoucího Boha, bez jehož souhlasu nebo dopuštění by nebyl možný žádný zločin ani holokaust, dluží odpověď na otázku, jakého Boha vyznává."
"Teokratická víra, z níž se v kolizi s absolutním zlem a utrpením ustavičně rodí těžké pochybnosti, nezná ovšem jinou odpověď ani obranu nežli potlačování otázky teodiceje. Jejím potlačováním se tato víra jen zdánlivě zachraňuje před ztroskotáním; stále více se zaplétá do tenat chronické krize a rozporů, z nichž klasická apologetika a teologie dějin nezná jiné východisko, nežli je další potlačování."
"Osvobozující pravda je skryta jedině v hlubinách evangelia….Kdekoli ve světě nevinní strádají, trpí, hynou v dějinných nebo přírodních katastrofách, tam nic neospravedlní Boha absolutní světovlády, který tyto hrůzy inscenuje, na lidi sesílá, dopouští a jim apaticky přihlíží."
(z knihy "Na cestě k svobodě" od Dietricha Bonhoeffera)
Nic pak neospravedlní tohoto "boha" - či spíše náboženskou představu takového "boha". Boha, který by si chtěl vynutit pozornost vzpurného lidstva takovými tragédiemi. Z evangelia je jisté, že "Bůh Ježíše Krista s ním nemá nic společného", neboť Otec trpícího Syna spolutrpí, skutečně trpí s trpícími.
