Všechny tyto úvahy prokazují naprostou nedostatečnost, když vezmeme v úvahu utrpení nevinných, dětí, které přece nikomu nic neudělaly, žádný parašot se nemodlili, ale někomu stáli za to, ať je hodí zaživa do pece. Nebo těch, kteří přece se židovstvím neměli nic společného, akorát byl jejich dědeček žid, ale oni v synagóze nikdy nebyli a nijak s židovstvím nesouviseli, přesto je rasistický režim za židy označil a poslal je k lividaci. Tady přece není ani sebemenší vina na udržování "genocidního diskursu". (Když pomineme tu samozřejmost, že drsnost nějakých liturgických textů přece nezakládá důvod k likvidaci společenství, pokud není provázena genocidní praxí.)