Tomáši, zdravím. Nejdříve řekneš, že bys uzávorkoval dějiny dogmatu a dal přednost poctivé biblické exegezi. Ale zrovna nauka o predestinaci byla vytříbena v exegetickém ohni. Patristickém a raně scholastickém. S takovou důkladností (stačí projít např. čtenářsky přístupného Augustina), že se s ní naprostá většina dnešních bohoslovců nemůže poměřovat. Už všechny složky dogmatu, jak jsem je uvedl v úvodním článečku, mají poctivý biblický základ.

Navrhuješ pojem predilekce. Neodpovídal by myslím na otázku, která by mě hned napadla: proč jsou vyvoleni jen někteří ze slabých? - A potom, jak sám píšeš, pastorační a homiletické využití predilekce: vždyť právě další problém vyvolává. Zahanbení nevěřících, neproduktivní, s kterým nic neudělají. To jsou přece ty stesky: pane faráři, já bych chtěl věřit, ale nedovedu. Fakt máme nevěřící zahanbovat? Třeba pro to máš své vysvětlení, napiš.