Kamile, jestli ti dobře rozumím, tak mluvíš o té nejkrásnější a nejpozitivnější a nejméně problematické podobě předvědění / předurčení. Myslím, že většina z nás ráda rozumí, když např. Pavel poví: "Bůh mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí." Co však otázky: Jsem vyvolen já a jiní nejsou? A proč já ano a někteří jiní ne.

Svůj článeček jsem nepsal jako popud k dogamtické diskusi, šlo mi o něco jiného. A teď netvrdím, že v té otázce všemu rozumím. Takže se ptám docela otevřeně. Jak jsou pro nás ty věci pochopitelné a jak se o nich dá přijatelně mluvit?