Celkem s tebou Martine souhlasím a chápu i některé synodaly, kteří letos z pléna předložili na synodu návrh o prodeji střediska v Herlíkovicích. Synod ale tento návrh neschválil. Chtělo by to širší veřejnou diskuzi. Jak jsem jednání synodu sledoval loni, tak během 10 min, když se jednalo o střediscích, se návrh z pléna (jako např. o prodeji Herlíkovic) nedá odpovědně rozhodnout bez širší předchozí diskuze a přípravy. Prezentace faktů, ale třeba i vyvrácení různých předsudků (jako např. že Herlíkovice jsou dražší než Sola Fide apod.)

Synodálové by předem měli znát situaci na trhu, mít k dispozici tržní odhady cen apod a také se nezaměřit jen na Herlíkovice. Před rokem byla myslím ztrátová většina středisek. I o Herlíkovicích by jistě také mohlo platit, že nový majitel s investičním kapitálem (ale našel by se někdo takový?) bude vděčný za zavedenou klientelu, která do střediska jezdí. Já zde ale spíš vidím možnost prodeje jen některé budovy (Vokurka, Kunzárna, a peníze investovat do zlevnění provozu (energetické úspory) a modernizace Hlavní budovy a Vilky. To je i jednou z variant ve schválené koncepci rekreačních středisek na synodu.

V současnosti ale panuje v Herlíkovicích začarovaný kruh. Středisko si na sebe nevydělá = církev mu nepřispěje na investice a tak se dál třeba vesele topí Pánu Bohu do oken. To je bohužel i důsledek negativní atmosfery v církvi a časté neznalosti věci. Radikálně napsat, že církev by neměla provozovat žádná rekreační střediska, nebo nevlastnit žádný majetek je dost zjednodušující. Církev v Herlíkovicích vlastní i kostel, který i spolu s okolní zástavbou převzala po válce po Německé evangelické církvi a tak má za uvedenou lokalitu svoji zodpovědnost. Výhodou je na druhé straně poloha v turisticky atraktivní lokalitě.

Ale i přesto leží v Sudetech a tak nemůže čerpat žádné moc solidní dotace, jako třeba některé pražské sbory z magistrátu. Jediný dotační program, který jsem pro Herlíkovice našel je právě na obnovu Kunzárny v programu obnovy a rozvoje kulturního dědictví od SZIF, jak to popisuji i v úvodním článku. Většinou jsou dotační programy nastaveny i tak, že církev dostane peníze na obnovu památek, nikoliv na podnikání a když běžel program Zelená úsporám, tak ten byl zase určen jen na trvalé bydlení.

Myslím, že pokud by chalupa stála někde jinde než v sousedství střediska, byla by velmi rychle opravena, díky své historické hodnotě. Takto zde naopak existuje strach, že by mohla středisku konkurovat. Snažím se tedy majitele přesvědčit, aby ji obnovil alespoň jako memento muzeum, ekologické centrum apod bez rozšíření ubytovací kapacity nebo hledal odpovědného vlastníka. Fyzická osoba by ale z uvedeného programu nemohla získat grant na obnovu budovy.

Také si myslím, že mezi evangelíky je mnohem menší zájem o obnovu památek, než třeba mezi katolíky, kteří zakladají občanská sdružení na obnovu každé druhé kapličky nebo kostela. Maji i tradici fundací, zákládání misii a klášterů, s čím vždy souviselo i odpovědné hospodaření. My jsme kláštery spíše vypalovali :-(