Vážení,
napadla mě další finančně i personálně méně náročnější varianta využití objektu Kunzárny v Herlíkovicích: Lidové muzeum (historie, ochrana přírody, fotky zasloužilých brigádníků :-)- (provozované spíše během letní sezony). Když neseženeme člověka, který by pro pobavení turistů pásl ovce nebo jezdil s povozem, tak můžeme dát do muzea alespoň jeho starý povoz:-)
Objekt není nezbytně nutné obnovit pro ubytovací kapacity, zejména v situaci nenaplněnosti ostatních budov střediska a může přispět k vylepšení kulturní nabídky v izolované lokalitě.
Mohli bychom se pokusit kontaktovat některé německé organizace, případně i potomky vysídlených Němců.
Myslím, že je třeba zdůraznit, že církev by měla provozovat rekreační střediska i v souvislosti s rozvojem a důrazem na historii lokality. To o Herlíkovicích platí dvojnásobně, vzhledem k jejich umístění v bývalé německy mluvící oblasti a v přírodním národním parku. (viz důraz na úsilí
ČCE o česko-německou spolupráci a usmíření). K tomu patří i ochrana architektonického dědictví. Snaha o naplnění budov klienty se přeci nemůže postavit do protikladu s možností záchrany významného objektu. Dobré hospodaření nějakého podniku může oživení tradice naopak obohatit.
A na závěr jedna zajímavost: Nezdá se Vám zajímavé zjištění, kdo v nějakém objektu před 100 lety bydlel? Historik Krkonošského muzea v Jilemnici Jiří Louda ,člen sboru
ČCE ve Vrchlabí mi právě napsal toto:
<em>"Kuncárna měla staré číslo popisné 21 v někdejší obci Herlíkovice, jejíž katastrální území bylo po válce rozděleno mezi Strážné a Hořejší Vrchlabí. Do války v Kuncárně bydlela rodina Fischerových. Majitelem byl Laurenz (Vavřinec) Fischer. Zajímavý je jeho syn Heinrich zvaný Hamburger (Hamburčan). Pracoval v Nettelově papírně na Tabulových Boudách (továrna pod špindlerovskou přehradou), byl to prý veselý člověk, který hrával na foukací harmoniku. Zajímavé je, že se jako interbrigadista účastnil občanské války ve Španělsku. Za druhé světové války sloužil u německého válečného námořnictva a z války se nevrátil. Jeho žena se jmenovala Mathilde".
„Konečně jsem se také dostal k adresářům, ale výsledek jen slabý. V letech 1905, 1912, 1924, 1933 je jako majitel čp. 21 vždy uváděn Laurenz Fischer, neprovozoval však žádnou živnost a ani není uváděn v žádné politické či samosprávné funkci. Zřejmě tedy šlo ho horského zemědělce a zaměstnance“. tolik Louda. </em>
Objekt je tedy minimálně 107 let starý a jmenuje se tedy spíše než po svém soukromém majiteli, po dalším údajném majiteli Krajském ústavu národního zdraví (zkratka KUNZ). Budeme pátrat dále!
