Odpověď na příspěvek: Re: V čem ta slanost je?
Předně Vám chci za založení tohoto vlákna poděkovat (jistě to bude lepší než diskutovat o anketě miss mokrý talár). Souhlasím, že je třeba zamyslet se nad tímto tématem. Prozatím se toho ale zdržím, spí chci reagovat položením několika otázek:
- Ve Vašem příspěvku (jakož i v pseudoproblému onoho bratra, který konstruoval "mrtvý sbor") zaznívá téma starých písní. Je to skutečně tak podstatné, z jakého roku písně jsou (mimochodem - oblíbenější jsou spíš než reformační písně vypalovačky z 19. století a počátku 20.)? Není spíš důležitější, zda k těm lidem mluví a jak? (Kdysi jsem měl kvůli tomu i serii kázání na biblický text + text nějaké písně z EZ, která se potom zpívala).
- Netuším, jak lze měřit aktivitu či pasivitu shromáždění? Měl jsem sice pár let pod kazatelnou jednu sestru, na které bylo vidět, co s ní kázání dělá, a bylo to moc fajn. Jindy jsem měl před sebou strnulé oličeje, ale to ještě neznamenalo, že by za tím nic nebylo, nebo že by se bohoslužeb neúčastnili vnitřně. Nebyli jen zvyklí se projevovat, a bylo by asi násilné nutit je k tomu. Jejich aktivita víry se projevovala víc ve všedním životě. Proto nevím, je-li takový konstrukt, který modelujete, vůbec ze života, nejslou-li to jen příliš šablonovitá hodnocení? Je to skutečně kriterium slanosti?
- Konflikt vyznavačský vs. lidový model církve se u nás jeden kazatel snažil opakovaně tématizovat na konventu, a konvent opakovaně zjišťoval, že není způsobilý toto řešit a předával to synodu. Popravdě, jsme církví, z níž prakticky nikoho nelze vyloučit. Názory, jestli je to správné nebo špatné, se liší. Mnozí se bojí snadné zneužitelnosti exkomunikační pravomoci, ale ono jde (stejně jako v případě trestu smrti) o možnost lidkého omylu. Proto se ptám jak byste měřil to, zda je někdo laxní ve víře, či zda žije osobní vírou v Ježíše Krista?
Přidat příspěvek:
