Těší mě, že se z evangelických kruhů ozývá také někdo, kdo nevidí svět černobíle. K tomu mají bohužel někteří členové ČCE blízko. Připomíná mi to ideologizaci z dob komunismu. Zdá se, že devatenáct let po pádu železné opony je pohled naší společnosti ovlivněné tendenčními médii stejně ideologický jako kdysi, jen došlo k přehození znamének plus a mínus. Zatímco USA jsou v pohledu mnohých našich bratří a sester naprosto nekritizovatelné, i když kupř. napadly suverénní stát na základě lživých důkazů, Rusko, hájící své zájmy na Kavkazu, ztělesňuje takřka mýtické zlo. Tím nechci jednání Ruska v Gruzii obhajovat, neboť vojenský zásah je vždy tím nejhorším možným způsobem řešení konfliktů. Nicméně násilí v těchto srpnových dnech jako první nerozpoutali Rusové, ale ozbrojený útok gruzínské armády na jižní Osetii! Tedy ani gruzínská strana se nepokoušela řešit konflikt s jihoosetinskou provincií mírovou cestou. To by ti, kdo zakládají Evangelický výbor pro Gruzii, měli brát v úvahu a pokusit se o vyvážený pohled na strany konfliktu. Ty přece nejsou jen dvě (Rusko x Gruzie), nýbrž patří k nim také Jižní Osetie a nemalá je rovněž zaangažovanost Spojených států. Je na pováženou, že v prohlášení Evang. výboru pro Gruzii chybí jakákoli zmínka o tom, co ruskému útoku předcházelo! Ani jednou zde nepadne slovo „Jižní Osetie“. Jestliže tento výbor, který si osobuje název „evangelický“, chce vydávat jakákoli stanoviska, měl by zhodnotit situaci pravdivě, tj. reflektovat ji také vzhledem k tomu, co ruskému zásahu předcházelo, zkoumat kriticky zájmy, s nimiž Gruzie do konfliktu šla, i zájmy USA, které Gruzii od jejího ozbrojeného přinejmenším neodvrátily. Nelze přeci tvrdit, že Gruzie se ocitla v dané situaci nevinně. Nadto je zcela opomíjenou otázkou právo příslušníků jihoosetinského národa a Abcházie na národní sebeurčení (toto právo přece nemají jen kosovští Albánci!). – Ke kritičtějšímu pohledu na situaci doporučuji ke čtení Britské listy - deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví: www.blisty.cz