Je absurdní „závodit v památkách“. Samozřejmě, ať si kdo chce, vymyslí jakoukoli soutěž a jakákoli pravidla; tady jde ale o státní instituci a o peníze daňových poplatníků, s nimiž je ona pochybná soutěž spojena. Je prapodivné o nejlépe opravené památce nechat hlasovat takřka nekonečné množství anonymních internetových připojení. Je však podlé vybíjet si nakvašenost na tom, kdo v rámci vyhlášených pravidel jedná. Na církvi, jíž stát obíral, a na sboru, který peníze na opravu státem chráněné památky skutečně potřebuje. Proč cedit komáry a nevidět velbloudy? Peníze na soutěž jsou opravdu komárem vzhledem k tomu, jaké peníze stát vráží všemožným způsobem například do sportu. Anebo, co se týče památek, rozdělování grantů na jejich opravy v řádech desítek milionů prostřednictvím památkových odborů se děje v naprosté netransparentnosti. O korupci na tomto poli dnes málokdo pochybuje. Je amorální využít pravidla chybně nastavená? Číní tak, troufám si říci, každy, například nájemník, který využívá podhodnoceného regulovaného nájemného, autor, který přijímá peníze z příspěvků zahrnutých paušálně v ceně každé xerokopie, řidič, který jede po dálnici, s jejíž výstavbou nesouhlasil. Petr Payne