LC, to je právě ta jemnost, pro kterou jsem se zdráhal téma zde dále rozvíjet. Protože: kdy už to nastalo? Že přijímáme Boha tak, jak se nám dává - a nemluvíme o něm "jen" tak, jak to odpovídá našim potřebám, byť sebeduchovnějším? Řekneme třeba: už věříme. Ale stále: není to skrytý egoismus? I z těchto pochybností je cestou jen sola gratia.