Jirko, že se při takových oslavách hrají postavy démonů a čarodějnic? Je to  ta stará otázka, jestli se křesťanským dětem má číst Harry Potter, a jestli  se mohou koukat na české pohádky v kterých se tolikrát vyskytuje postava  čerta. Možná je závadné přivykat děti myšlence, že se mohou naučit dělat  zázraky jako HP, možná je špatné myslet si, že ďábla můžeme ošidit stejně  snadno jako hloupého čerta českých pohádek.-    Ale: celkově mě to připadá jako Pavlův biblický argument o "slabých a  silných ve víře". Je pro křesťany možné jíst maso obětované modlám,  použité při pohanských obřadech? Zlehčovat takto pohanské vlivy? Pro slabé  ve víře ne, ti si mají dávat pozor, aby v nich nevznikaly postranní myšlenky  na takové kultění. Silný ve víře však může vědět, že "takoví bohové nic  nejsou", že je jediný pravý Bůh. Stejně tak nemusíme vidět ohrožení v  každé pohádkové či primitivní postavě.    A proč nemusíme? Protože dětské myšlení je tak či tak magické, a většina z  toho vyroste. Čarodějnice, to je přece zároveň připomínka naší vlastní viny,  krutého selhání křesťanských dějin. A takové vidění démona za každým rohem?  Potkal jsem nedávno kněze, který by z vás vymítal démony po návštěvě hospody  (démona alkoholu) i golfového hřiště (démona snobství). Můžeme být svobodni  od přílišné úzkoprsosti, i naše fantazie může být svobodnější. To, jestli je  naše víra pravá, se ukazuje důvěrou, ne strachem.