Nepotřebuji vážit, nakolik byl v Ježíšově době který postoj kolaborantský. Čtu to v evangeliích samotných, že u některých postojů splývalo rozlišování víry s rozlišováním politickýc, že např. placení daně mohlo být považováno až za modloslužbu.

A že je vztah k vladaři otázkou víry? Vedle Ř 13,1 třeba i v 1Tm 2 máme výzvu abychom se za mocné tohoto světa modlili. To je přece hluboký rozdíl v srdci, jestli se fakt odhodlám za tohoto mocného, s kterým nesouhlasím, modlit (protože podle paulinských listů každý vládce je od Boha), bebo jestli ho budu na způsob knihy Zjevení proklínat (protože leckterý vládce je zrůda a ďábel). Je to i hluboký současný problém dnešní církve, která to první převzala, a přímluvy za vládce jsou v každých druhých bohoslužbách, a křesťané se učí poslouchat a přemáhat. Ale posloužit si slovníkem a způsoby knihy Zjevení by nám přišlo násilné a divné a sporné.