Diskuze k článku: "Urob si sám" aneb jsou ordinační bohoslužby popelkou?

Několik poznámek k poslední ordinaci, Salvátor, Praha, 24. listopadu 2013. Účastnil jsem se ordinace 24. 11. 2013 a rozhodl jsem se napsat k ní (a všem ostatním ordinacím, kterých jsem se zúčastnil) několik poznámek. Jsou to poznámky prakticko-teologické, zaměřené především na to, jak promlouvá a komunikuje to, co v bohoslužbě děláme a jakým způsobem to děláme. Doufám, že moje zamyšlení povede k diskuzi a případné změně praxe. (Pro nově ordinované používám také označení vikáři/vikářky.)

Téma: Díky!

Od: Kazatel ČCE Roman Mazur <>
Kdy: 02. 12. 2013 14:51
Předmět: Díky!

Navigace: link | přehled | fórum
Pojednal jsi přesně ta témata, která mi šla hlavou, když jsem šel od Salvátora domů. Díky!
Byl jsem asi jediný, kdo se při žehnání jednoho z ordinovaných skutečně dotknul. Možná mu to bylo nepříjemné, ale já jsem se nenechal setřást… :-)
V dvou věcech spatřuji podobně jako Ty problém, ale směr hledání řešení bych vytyčil jiný:
Kázání? Určitě jen jedno. Ale i pro kázání vyslovené nově ordinovaným by se našly dobré argumenty.
Kdo a v čem oblečen vzkládá ruce? V civilu chodím na podobné akce (a zůstávám na místech pro nefaráře), pokud jdu s rodinou. Skutečnost, že vedle ní sedím, udělá zřejmě manželce větší radost (doufám:-), než pověřovanému kolegovi. Podporu a loajalitu pak vyjádřím vystoupením dopředu v pravý čas. Naopak bych při žehnání rád posílil laický prvek, aby tam vyšlo více presbyterů a presbyterek…
Ve všem ostatním (vedením někým ze Synodní rady, "zvuková zkouška", organizace večeře Páně, kratší pozdravy…) souzním.