Otčenáš Leoše Janáčka byla původně hudební ilustrace pro tenor a smíšený sbor s doprovodem klavíru nebo harmonia k živým obrazům podle cyklu obrazů Ojcze nasz od Jósefa Męciny-Krzesze. Skladba byla dokončena v květnu 1901 a věnována Ženské útulně v Brně, kterou díky její péči o sociálně slabé děti Janáček podporoval. Roku 1906 přepracoval Janáček Otčenáš s doprovodem harfy a varhan. Bez živých obrazů byl pak proveden poprvé jako kantáta 18. listopadu 1906. Otčenáš je jediná Janáčkova skladba, která vznikla na základě polského ideového podnětu. Polský malíř Jósef Męcina-Krzesz si liboval v náboženských motivech. Jeho pojetí mělo znaky náboženského fanatismu a stálé ústřední zaměření na Krista. Pokrokový Janáček dal dílu co nejmenší idealistický a náboženský obsah. Otčenáš se mu stal pouhým odrazištěm, aby projevil hluboké a osvědčené sociální smýšlení. Vyloučil Krista jako ústřední bod celého cyklu a dal jednotlivým obrazům kolektivní, realističtější lidský charakter. Koncipoval podle Krzesze pouze pět obrazů s obsahem: 1. Dělníci klečí v lese před křížem (Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé!), 2. Rodina u zemřelého dítěte (Buď vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi!), 3. Žně, hojná úroda, blížící se bouře (Chléb náš vezdejší dej nám dnes!), 4. Žalář a v něm vězeň (A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům!), 5. Lupič se vlámal v noci do pokoje, Kristus chrání spící (Neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého! Amen.). Je patrné, že Janáček přesunul těžiště svého pojetí i hudby od boha k člověku, k lidem, k rolníkům.V tom je kus jeho skutečného života a realismu. Soucit s poníženými, ubohými a sociálně slabými tu vystoupil do popředí. Janáček zde vytvořil dílo, které dosud nemá obdoby v hudební literatuře podobného druhu.

Region: vých. Čechy, stř. Morava, již. Morava
Druh akce: koncert