Každá ideologie šířící nenávist a zlobu je hrozbou nejen Evropě, ale celému světu, a konkrétně všem jednotlivým lidem. A ta ideologie sama není hrozbou, ale každý člověk takovou ideologii nenávisti a zloby zastávající a šířící. Ideologie bez zastánců nikoho neohrožuje a zanikne. To lidé vytvářejí a zastávají ideologie. Sám člověk je hrozbou nejprve sama sobě, a poté druhým, podlehne-li nenávisti a zlobě. Ničí sebe a pak i druhé kolem sebe. I křesťanství nebo judaismus propagovaný a šířený lidmi, kteří podlehli zlobě a nenávisti, byly (a jsou) jako ideologie šířená takovými lidmi hrozbou každému člověku po celém světě. Nenávistná Evropa se sama může zničit v sobě, jako každý jednotlivec může být sežrán zevnitř svou vlastní nenávistí vůči druhým. Kdo nenávist a zlobu vůči druhým v sobě chová, je stejný jako ti, kdo v nenávisti a zlobě přicházejí. Kdo v nenávisti vůči druhým jedná, byť i vůči těm, kdo jednají vůči němu samému nepřátelsky, sám bude nakonec znenáviděn. Jen láska může přemoci zlo a změnit jednání a smýšlení v těch, kdo chovají a pěstují v sobě nenávist. Ale lidé mají i černou neprůhlednou páskou obmotáno své srdce a mnohdy ani nevědí, co činí. Kdo vyrůstá v ideologii zla, a může se hlásit k islámu nebo křesťanství, nezůstává bez jejího vlivu na svůj život. A přesto může prohlédnout a změnit se. Nenechme se sami obelhat nenávistí, když pociťujeme nenávist druhých. Pokud se bráníme, pak ne motivováni zlobou a nenávistí.
