Za mnohé budu reagovat jen na tři citáty pana Deštenského resp. jeho sekundanta pana Dospivy. Je skutečně dojemné, jak si tito pánové hrají do noty a vzájemně nahrávají na smeč. Omezím se jen na tyto tři citáty:

CITÁT 1: O čem svědčí fakt, že sbor eviduje přes třista členů, bohoslužbu navštěvuje s bídou 35-40 (každou neděli ti samí lidé) a na biblickou hodinu chodí pravidelně 6-7 babiček, které farář svým monotónním a nezáživným výkladem Písma svatého, skoro pravidelně uspí? Toto je obraz živé víry?

Uvedu-li zde ještě jeden statistický údaj, a sice to, že po roce 1989 největší úbytek svých členů zaznamenala právě ČCE, kladu si zásadní a elementární otázku: "Je křesťanství, tak, jak ho prezentuje právě ČCE, opravdu živou vírou?" Není dnes jakýmsi reliktem minulosti, který žije již jen setrvačností, který není schopen v současné době zaujmout místo, jaké náleží moderní duchovní společnosti, který není schopen oslovit jazykem 21. století širokou masu těch, kteří hledají svoji duchovní cestu? Obávám se, že ČCE není zdaleka připravena (bude-li někdy) odpovídat a reagovat na znepokojivé otázky moderního člověka.

MŮJ KOMENTÁŘ:

Autor dělá logickou chybu v tom, že obraz jednoho sboru vztahuje na celou církev. Ze své praxe mohu říci, že ani dva sbory nejsou stejné; jak v oblasti vedení sboru, tak v oblasti duchovní. Dokonce ani dva lidé nejsou stejní, každý člověk je unikátem. Dále je třeba mít na paměti, že mystické tělo Kristovo se skládá z jednotlivých údů a nikoli ze sborů, nebo církví. Tedy skládá se z lidí rozdílných jeden od druhého jak po stránce fyzické, duševní, tak po stránce duchovní.

1Kor. 12:27 „Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.“

Ef. 1:22,23 „Všechno podrobil pod jeho nohy a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.“

Kdyby tedy měl autor nemilosrdné kritiky ČCE ponětí o duchovním působení, přišel by snadno k závěru, že počet zúčastněných na bohoslužbách vůbec nekoresponduje s počtem spasených – a o to tu právě jde.

Dále tento autor znevažuje celé společenství věřících a jejich víru. Je skutečně na pováženou, že si toto dovoluje na těchto stránkách a přitom spoléhá na benevolenci administrátorů.

CITÁT 2:

Když však přijde řeč na Svědky Jehovovi, kteří by právě v misijní činnosti mohli být všem příkladem, zaznívají bezostyšně slova pohrdání. To je ona bezpodmínečná láska v praxi? To je ono miluj své nepřátele?

MŮJ KOMENTÁŘ:

Svědkové Jehovovi jsou nám skutečně příkladem v tom, jak obětavě provádějí misii. Nemohu však souhlasit s autorem který tvrdí, že křesťanské církve Svědky Jehovovými pohrdají. Tím méně pak s tím, že je pokládají za své nepřátele. Autorova tvrzení pokládám za nesmyslná.

Zde se omezím na dvě základní hlediska, ve kterých se Svědkové Jehovovi rozcházejí s křesťanstvím:

1) Svědkové Jehovovi rozcházejí s křesťanstvím v kardinální otázce významu našeho Spasitele. Svědkové Jehovovi tvrdí, že Pán Ježíš nebyl Bohem, ani Bohočlověkem, že byl pouze dokonalým člověkem, který měl předlidskou existenci. Že Pán Ježíš je na druhém místě, pokud jde o věk, moc i poznání (vzhledem k Bohu).

Křesťané vycházejí z těchto textů Písma sv.

J. 1:1,2 „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.

J. 1:14 „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“

J. 10:30 „Já a Otec jsme jedno.“

J. 10:36 „jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?“

2) Svědkové Jehovovi se dále rozcházejí s křesťanstvím tím, že opírajíce se o text Ž. 37:29 a Iz. 11:6 tvrdí, že spravedliví obdrží tuto zemi a budou v ní žít navždy. Tyto texty se ale vztahují na požehnanou dobu tisíciletého království, kdy sám Spasitel bude vládnout v Jeruzalémě a jako Kníže pokoje nastolí pravý světový mír. Avšak i toto království, dokonce i celý vesmír budou mít svůj konec.

2Pt. 3:7 „Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí.“

2Pt. 3:10 „Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud.“

Žd. 1:10-12 (Hebrejcům) „Ty, Pane jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou. Ona pominou, ty však zůstáváš; nebesa zvetšejí jako oděv, svineš je jako plášť a jako šat se změní, ty jsi však stále týž a tvá léta nikdy neustanou.“ (souvislost s Iz. 51:6).

Zj. 21:1,2 „A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.“

V podstatě lze ve zkratce říci, že Svědkové Jehovovi jsou pokračovateli ariánského bludu (hereze), název od alexandrijského kněze Areia (latinsky Arius), žijícího v letech asi 260 – 336, který popíral božství Pána Ježíše Krista. První ekumenický koncil v Nikáji (325) Ariovo učení odsoudil a v reakci na něj schválil tzv. Nicejské vyznání víry.

CITÁT 3:

Křesťané nemohou mlčet a zatajit, co považují v životě za nejdůležitější.

Tento jev si nemohou neuvědomovat ani sami křesťané, takže otázka spíše zní: Čím je církev schopna oslovit současného člověka, čím je schopna získat si respekt a ztracenou autoritu?

MŮJ KOMENTÁŘ:

Zde autoři přiznávají, že stojí vně křesťanského společenství. O respekt a autoritu církve v dějinách spásy nikdy nešlo. Ten, kdo usiluje o respekt a autoritu ve skutečnosti usiluje o světskou moc, jak jsme mohli poznat i z církevních dějin.

Na závěr mohu říci, že jsem ochoten vést diskusi jen na biblickém základě – tedy nikoli s těmi, kteří jsou toho názoru, že biblický text byl překroucen, upraven, zmanipulován. Boží Slovo nelze beztrestně editovat a cokoli z něj zamlčovat, nebo cokoli k němu přidávat.

Neboť platí:

Gal. 1:8 „Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, BUDIŽ PROKLET!

Zj. 22:18, 19 „ Já dosvědčuji každému, kdo uslyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.“

PROBUĎTE SE !!!

BohemianAnonymus