Tento web, který je jakousi křižovatkou celé ČCE, je zároveň i jejím obrazem, obrazem o úrovni a míře aktivity jejích členů. Příspěvky na diskuzní stránce by se daly spočítat na prstech takřka jedné ruky. Nesvědčí to o něčem? "Nejsou lidi" - těmito slovy končil kdysi jeden vtip. Zde se však zdá, že je to tvrdá realita. Co si pomyslí náhodný člověk, který na tyto stránky zabloudí? Lidově řečeno: "Tady chcíp pes". Mám zkušenosti se sborovým životem v ČCE, takže se mohu ptát dále. O čem svědčí fakt, že sbor eviduje přes třista členů, bohoslužbu navštěvuje s bídou 35-40 (každou neděli ti samí lidé) a na biblickou hodinu chodí pravidelně 6-7 babiček, které farář svým monotónním a nezáživným výkladem Písma svatého, skoro pravidelně uspí? Toto je obraz živé víry? Podíváme-li se na generační složení sboru (sborů) je to pohled snad ještě více tristní. 80 až 90% členů jsou lidé ve vysokém důchodovém věku, střední generace to je několik jednotlivců a pokud jde o děti, tak ty docházejí do sborů zpravidla do té doby, než překročí pomyslný Jordán a střesou ze sebe jho rodičovské autority. To jsou tvrdá fakta, alespoň z mé zkušenosti a nelítostně nastavují ČCE zrcadlo. Uvedu-li zde ještě jeden statistický údaj, a sice to, že po roce 1989 největší úbytek svých členů zaznamenala právě ČCE, kladu si zásadní a elementární otázku: "Je křesťanství, tak, jak ho prezentuje právě ČCE, opravdu živou vírou?" Není dnes jakýmsi reliktem minulosti, který žije již jen setrvačností, který není schopen v současné době zaujmout místo, jaké náleží moderní duchovní společnosti, který není schopen oslovit jazykem 21. století širokou masu těch, kteří hledají svoji duchovní cestu? Obávám se, že ČCE není zdaleka připravena (bude-li někdy) odpovídat a reagovat na znepokojivé otázky moderního člověka.