U nás konkrétně se situace vyvinula do stavu, kdy se bralo samozřejmé že mám obsluhovat během jídla a když všichni ostatní dojí, tak jim zařizovat zábavu. Široké okolí dávalo dětem najevo, že když je maminka tak neschopná a neumí to zařídit, tak je tedy na chvíli děti zabaví, než se matka nají. Moji snaha o usměrnění dětí - např. 'během jídla nezpívá (chtěla jsem s někým mluvit)', nebo 'při vaření se držte na prostoru pro hraní mimo 1m od kuchyňské linky' byla okamžitě katapultována naznačením: "maminka buzeruje, klidně zpívej, hraj si u linky, …'.

Pro mě je tento stav za hranicí šikany. Děti byly o 'neschopné matce' poučovány ve vícero komunitách. Pro některé jde o tradiční rozdělení rolí, které jsem odmítla akceptovat - proto píši o rozdílných významech slov v různých tradicích.

'Tradicí' tu nemyslím evangelickou tradici, ale zkušenosti z původní církve.