Jo, je to velmi důležité. Kde položíte hranici. Která má tendenci splynout s rozlišováním mezi dobrým a zlým. V platonismu ta hranice je mezi hmotou a duchem, tělem a duší. Tělo je něco špatného, čeho je třeba se zříkat. To je popírání dobroty stvoření. Když napíšete, že duchovní je protikladem hmotného a tělesného, tak to vede ke zbožnosti, která se nemusí života a světa moc dotýkat. - V Bibli nic takového není. Ta hranice vede jinudy, to by vás fakt mohlo zajímat. Na jedné straně je to, co je od Boha. A na druhé straně lidská snaha žít z vlastních sil. Ano, tělesnost, ale se smyslu těla "sarx", masitosti, hříšnosti, omezenosti. - A to teď není nic akademického, co vám tady píšu, nic kněžsky povýšeného, spíše mi připadá, že odporem ke vzdělání omlouváte svou myšlenkovou lenost. Evangelikálové ještě dvě generace před vámi fakt Bibli usilovně četli. A ke studiu potřebovali třeba jen konkordanci, ještě k Bibli Kralické ji seženete. A tam když si pečlivě pročtete výskyty slov "tělo, duše, duch (lidský), duch", tak byste na tyto věci přišel. (A abych i sám sebe opravil: u apoštola není ani protiklad duchovnosti a tělesnosti jako takové, protože on mluvi o "těle duchovním". Jen protiklad ducha a těla jako těla hříšného, onoho sarx.)