1) v laickém křesťanském prostředí rozšířený předpoklad, ale nedůvodný; orální paměť byla dosti spolehlivá, pokud se jedná o tradování eposů, písní, veršů. Ne však faktograficky. Oralita naopak podněcovala k masivnímu generování legend, pohádek, bajek a vyložených hoaxů. (Legendy z dávných dob včetně třeba pohádek bří Grimmů jsou právě podobného druhu.) Nedávno například historická věda prokázala, že údajný slavný německý bandita Christman Genipperteing ze 16. století, o kterém kolovalo spousta morytátů, kramářských písní a "dobově spolehlivých zdrojů", je kompletně výtvorem fantazie. I z prvokřesťanských a intertestamentárních časů přece víme o spoustě legend, pseudofaktů a narací, proč by legendy o tělesném Vzkříšení Kristově měly být výjimkou - jen proto, že to někdo kanonizoval?

2) —

3) celé toto nabalování legendárního balastu proč by mělo být "důkazem pro původnost"? Daleko přijatelněji vysvětluje celou věc původní víra v "jakési vzkříšení Kristovo", ve vzkříšení v duchovním slova smyslu. Strkání do věci myšlenku vzkříšení v těle je asi koncese židovskému naturálnímu myšlení, málo schopné myslet oddělení duše od těla

4) ochota k mučednictví? taky rozšířený laicky křesťanský motiv. Ale bližší pohled ukazuje, že křesťanům přece v prvních desetiletích po smrti Kristově (+30) zejména v palestinské oblasti žádné nadstandardní mučednictví nehrozilo; a pokud ano, ne kvůli Kristovu TĚLESNÉMU vzkříšení, ale kvůli zkrátka trvání na Ježíšově mesiášství