Nejsem kalvinista. Ale kultíků si všímám, ano i ve svém okolí. A myslím, že bychom na to citliví být měli. Protože to leze na hlavu. Když zůstanu u toho Dawkinse. Připadá mi, že má nietzscheovské ambice. Nietzscheho mám rád, moc rád, rád ho čtu, připadá mi objevný. Třeba až prorocký. To, že nebyl přijímám, asi jeho myšlení spíš pomohlo. Ale i u něj, kde si začíná myslet, že je Prometheus, vnímám to jako patologii. - Dawkins je pro mne jiná liga. Jiná nadutost. Pýcha jako podmínka určitého typu literární "proslulosti".

Jo, Židé a rituály. Nebudeme je kalvinisticky odsuzovat, že? Sám bych se s přípravami např. na pesach nikdy nedělal. Ale když vidím, jak si následně dovedou Židé slavení užít, jak jsou to většinou přímo gejzíry společných radostných emocí, to jim zase závidím. Proto třeba svým studentům říkám, že pořádné slavení chce pořádnou přípravu (a třeba pořádnému slavení Vánoc pomáhá, když si advent prožijeme na tradiční rozjímavý způsob).