Jedním z nejúsměvnějších momentů nediskuse v ČCE je propastný rozpor mezi až afektovanou snahou zdůrazňovat složitost a mnohovrstevnost, dokonce nedosažitelnost pravdy - zejména pokud jde o věci, které nejsou nikterak příjemné, věci, ze kterých vyplývá selhání církevního někoho nebo něčeho; a na druhou stranou šokující svět pomluv, zkratek, sprostot, intrik, likvidačních vyštvávání, který zpravidla udržují při životě titiž výtečníci, kteří se v jiných případech zaklínají křehkostí věcí a křehkostí pravdy.

Teď tady voláte, abych položil na stůl další zdroje svého zdrcujícího mínění o dialogu v církvi. Proč? Nestačí tento zdroj Dvořákův? Je málo podrobný, je málo hluboký?

Ozřejmím to na jednom ještě příkladu. Mám mezi předky své manželky jistou regionální osobnost, kterou jsem nikdy nepoznal, protože se narodila 1897 a zemřela 1964. Ale kdysi jsme z půdy snesli něco z jeho pozůstalosti. Byl to vyučený krejčí, který ještě užil něco z První světové války. V jeho pozůstalosti jsme pak našli pas, ze kterého vyplývalo, že mnohokrát, nespočetněkrát ve dvacátých a třicátých letech odjel rychlíkem přes Těšín a Polsko do Sovětského svazu. Byl asi spolupracovníkem Kominterny. V pasu byl les razítek v azbuce. Jistě to bylo kompatibilní s jeho pozdějším působením velkého krajského komunistického zvířete po roce 1948.

A na druhou stranu tady máme spisovatele André Gida, který jel do SSSR ve třicátých letech jedenkrát a hned po návratu vydal své zničující, protistalinské svědectví "Návrat ze Sovětského svazu". Ten měl v pasu asi jen jedno razítko, aritmeticky vzato poznal Sovětský svaz mnohonásobně méně než můj vzdálený příbuzný. Ale ze Sovětského svazu jistě pochopil více, tento André Gide. Nebo pochopili stejně, ale můj předek si rozhodl si tato svá poznání raději nechat pro sebe a upřednostnit vlastní kariérní růst. Dnes panuje konsensus o tom, že sovětský režim byl zcela chorobný, paranoidní a likvidační. Jsme však konfrontovaní s příkladem těch, kteří to tehdy poznali a kteří to nepoznali, popřípadě poznat nechtěli.

Vždycky máme k dispozici jenom dost málo daností, příběhů, svědectví. Je na vnímavosti recipientů těchto svědectví, aby je dokázali vyhodnotit. Aby z toho mála sestavili odpovědné závěry. Myslím, že někde v Goethově Faustovi se říká, že v kapce rosy zrcadlí se celý vesmír. Beru za vděk těmi kapkami rosy, které mám a čtu z nich samé fujtajbl věci o životě ČCE.