Málokdo, skoro nikdo s ideologických manipulátorů je tak naivní, že by zkoušel utáhnout zástupy na vařenou nudli "pokloň se autoritě - MÉ autoritě". Takto by byl i dozajista neúspěšný. Ti, kdo manévrují společnost nebo nějaké segmenty společnosti do poslušnosti autority, jednak používají autoritu širší, kolektivní (klérus jako celek je tím držitelem moci, ne jednotlivý klerik Véna nebo klerik Péťa). A ani tak už v novověkých společenských formacích nemůže tato kolektivní autorita poukázat na zdůvodnění autority sama na sebe, vydává se za mluvčího nebo kustoda nějakého "principu" - v zájmu tohoto principu prý je, aby určovala smysl, aby distribuovala moc.

Proč považovat Bibli za autoritu? Asi ve smyslu, že když se zabýváme výkladem Bible, měli bychom respektovat text a snažit se o jeho přesvědčivou hermeneutiku. V takovém rozhovoru je Bible autorita podobně, jako když na koncertě z Mozartových skladeb je autoritou Mozart a je dobře jeho tóny nerušit. Ne však ve smyslu, že by Bibli nebo Mozartovi náležela nějaká formativní moc.

Problém autority Boží (ale zároveň veliká útěcha) je v tom, že je nedisponibilní.