Jistěže není SZ jako nějaká "houska na krámě". A jako tu jakýsi Desitin podle mě docela lacině SZ odmítl, protože se mu nevleze do jeho jednoduchého obrazu Boha, má ta lacinost i druhý extrém, že někteří křesťané zbrkle povědí, že SZ znají a přijímají, aniž by si ovšem i ty různé hrůzy v něm obsažené připustili.

Proto se to já snažím chápat tak, že se SZ od NZ tolik neliší, ani v obraze Boha. Evangelium je pro mne prostě vyvrcholením SZ. Je-li Ježíšův Bůh milosrdný, je i ve SZ tolik opěvování Božího milosrdenství. A kolik je zase obráceně v NZ Bohem přinejmenším dopuštěných hrůz. Banální příklad: zkuste se zeptat křesťanů, nakolik jim o kouzelných Vánocích skutečně dochází, že kvůli narození Ježíše bylo v Betlémě povražděno mnoho jiných novorozenců?