Já neumím hebrejsky, ale stejně mám pochybnosti, že to "epoiésen" má takto mysterijní souvislosti, jako "creatio ex nihilo". Podle mé zkušenosti se starou řečtinou šlo v té době o zcela profánní slovo, každodenně užívané. Tohle nechme hebraistům apod.

Celá ta otázka mi připadá asi tak, do jaké míry vyžaduje rozumění Mozartově hudbě také porozumění Haydnovi do hloubky. Je jasné, že se Mozart s Haydnem znal, byli v přátelském quasi otcovském-synovském vztahu, Mozartův hudební jazyk by byl bez Haydna úplně jiný anebo by nevznikl. Odborníci pro dějiny hudby k tomu jistě mají co říct, objevili by u Mozarta řadu zajímavých aluzí na Haydna. Jenomže - mělo by smysl Mozarta všude popisovat jako někoho, kdo rozvíjí prostě odkaz Haydna? Měl by se každý koncert, kdy se hraje Mozart, hrát předtím Haydn, aby se Mozartově skladbě adekvátně rozumělo? Jistěže ne. Přesvědčivost a univerzalita Mozartovy hudby obstojí "sama o sobě", bez této filigránské hermeneutiky, která má přesto jakousi úzkou cenu. Spousta i poučených posluchačů Mozartovy hudby mnoho o Haydnovi a problémech jeho hudby nic vědět nepotřebuje. Stejně je to s nutností zalehnout Nový zákon zákonem Starým, vnutit ho jako zásadní referenční rámec pro jeho čtení - což se děje i v církvi, i v kázání, i v kanonizaci Bible.