V buddhismu je s křesťanstvím tolik podobných důrazů na milosrdenství, soucit, nelpění. A spousta podobností je třeba taky v Platónovi, velký německý filosof 19. století ne bezdůvodně napsal, že křesťanství je platonismem pro lid.

Je jasné, že vy jste součástí statu quo. Příliš jste už nainvestoval do reprodukce zažitých církevních schémat, jsou důležitá pro setrvačnost vaší práce, pro vaši loajalitu k systému a nadřízeným, mořil jste se s hebrejštinou a starozákonní exegezí - nejste dobře disponován k tomu, abyste zaběhaný tradiční systém zpochybnil. Spíš budete motivován k tomu, abyste ukázal, že zažitý stav věcí je prima nebo aspoň nikomu neškodí.

Kdysi jsem v Giessenu náhodně slyšel přednášku o jakési vůdčí postavě bohosloví devatenáctého století, o Harnackovi. Na rozdíl od vás si daleko více uvědomoval ošidnost a dosah toho, že se církev v takto zásadní míře zmocnila Starého zákona a adaptovala své poselství na kontinuitu s ním.