Tak si tedy vezměme třeba onen biblický důraz na individualitu člověka, na osobní odpovědnost, na osobní zlo, na osobní naději. Vím, máme to už tak zažité, že si toto specifikum Bible od jejich prvních stránek ani neuvědomujeme. Jaký je to rozdíl např. oproti tomu buddhismu, kde je největší nadějí, že má osobní duše slyne s veškerenstvém, a že jevový svět je jen zdání, z kterého mám uniknout, když Bible řekne, že jsem to já, koho Bůh zná jménem, a že žiju "před tváří Boží". Toto rozlišení přece má všeobecný význam pro každého křesťana (a každého žida).