Desitin: Já s vámi v tomto nějak souzním. Taky mám za to, že role, kterou křesťanství připisuje judaismu a starozákonnímu korpusu, je zavádějící. Na to je židovství příliš jiné náboženství, jeho text a korpus se rozlézá do neúměrné délky, a pochopitelně ve Starém zákonu je spousta pohoršení a braku. Běží ale o jeho velkou kulturní vzdálenost od nás: ty texty jsou staré tři tisíciletí a pocházejí z úplně jiného kulturního okruhu, pro nás bez jazykové, historické a religionistické výbavy působí odlehle, a také krutě (ale kruté jsou i jiné podobně staré religiózní památky).

Pravděpodobně nebyla církev prvních staletí dost vitální a statečná, aby započala radikálně nový začátek "na zelené louce", opřít se o starobylý, rozšířený židovský korpus (Starý zákon) mělo pro ně jisté výhody, mohly vykázat úctyhodonost tradice, kterou pak interpretovali po svém. Pro nás tyto výhody mizí, staly se spíš nevýhodami, když jsme nuceni nějak obhajovat smysl starozákonních textů, nebo dokonce jejich náboženskou závaznost pro křesťanství. To není vždycky snadné a hlavně to je dost smysluprázdné. Centralita Ježíše Krista a trvání na pouze novozákonním kánonu by asi přesvědčovalo církevní i necírkevní sympatizanty evangelia více, lépe by se s tím pracovalo duchovně.

Řešením (pro vás) by pravděpodobně bylo opustit myšlenku masivní inspirace Starého zákona Bohem, dokonce i Nového zákona. Starý ani Nový zákon NENADIKTOVAL Bůh, jedná se o zásadní projev kultury své doby, o komunitární tradované texty situované do historie. Zajímavé mohou být věci, o kterých tyto texty hovoří: tedy třeba věc Ježíšova, Ježíšovo evangelium o přítomnosti Božího království.