"- a mám takřka nulovou naději, že mne někdo přesvědčí o jiné alternativě…" Není to spíše o tom, že o jiné alternativě byste se měl přesvědčit sám? Myslíte si, že snad jediným řešením je řešení stádní? Ne, není to překlep, píší stádní jako stádo. Třeba jako stádo ovcí, ke kterým se křesťané rádi přirovnávají. K hloupým ovcím, které se nechají ostříhat nebo bez protestů odvést na porážku. A církev je takovým střihačem ovcí. Celá staletí odstřihuje lidem vlastní rozum a kdo přece jenom kope, tak toho přiváže, nejlépe ke kůlu na hranici. A neříkejte mi, že protestantské církve jsou v tomto směru jiní než jejich katoličtí bratři. Stačí jen jít trochu více do historie a nebaštit farářům i s navijákem řeči o tom, že protestantismus se distancuje od všeho neřádstva, kterým proslula katolická církev po celou důbu své aktivní působnosti. I protestanté upalovali a nenáviděli Židy. Takže zpět na začátek - alternativu hledejte v sobě, jsou řešení, ale musíte je hledat tam, kde duchovní společenství resp. její představitelé, nemá prostor ke zneužití své moci. Kde již z podstaty svého duchovního nazírání nelze formulovat toto společenství jako instituci. A nemusíte se zříct společenství duchovních bratří, ale otevřou se vám najednou nové možnosti a obzory. Chce to pouze jediné - jako člověk, který dostal od Boha rozum a svobodu volby - pochybovat. Pochybujte o tom, že křesťanská církev má pravdu. Mějte tu odvahu přiznat sám sobě, že jste možná na čas uvěřil něčemu, co se jevilo jako skvělé, co překonává vše ostatní. Ve skutečnosti je křesťaství geniálně promyšlená manipulace, zneužívající poznané pravdy o člověku. Aby bylo jasno i Ježíš se v tom ocitnul nevinně. Sám nevěděl jakou roli později sehraje v režii všemocné církve. Není vůbec nezajímavé zaměřit se na historické prameny, kde se vám Ježíš objeví najednou v úplně jiném světle a jeho poselství dostane poněkud jiný, hlavně však důvěryhodnější, význam, než jak nám ho namlouvá po celá staletí církev. Zkoumejte slova prezentovaná církví v dobovém kontextu a jestli nebudete chtít lhát sám sobě, tak je budete muset každopádně přehodnotit. Takže do nikoho se nestrefuji zvenku. Pouze konstatuji věci, ke kterým jsem dospěl po letech osobních zkušeností. A nemyslete si, že můj odchod z ČCE byl nějaká uražená ješitnost, nebo náhlé hnutí mysli. Byly to roky postupného poznávání, že i v tomto prostředí, kde se slovo pravda skloňuje ve všech pádech, má ta jedna jediná pravda nakonec dvě strany. Jednu, která je vidět a druhou, o které se raději nemluví. A to je dost proti mému přesvědčení. Nejsem naivní abych si myslel, že to takto nechodí, chodí a všude. Ale tím to nekončí, spíše vše začíná. Mějte se fajn. Zdraví Vás Jiří Deštenský